Soudci 19:1–30

19  V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.+ A stalo se, že jistý Levita na čas přebýval v nejodlehlejších končinách hornatého kraje Efrajima.+ Časem si vzal za manželku jednu konkubínu+ z Betléma+ v Judovi.  A jeho konkubína mu začala smilnit.*+ Nakonec od něho odešla do domu svého otce v Betlémě v Judovi a zůstala tam celé čtyři měsíce.  Pak její manžel vstal a šel za ní, aby s ní mluvil utěšujícím způsobem* a přivedl ji tak zpět; a byl s ním jeho sloužící*+ a pár oslů. Nechala ho tedy vejít do domu svého otce. Když ho otec mladé ženy uviděl, ihned se zaradoval, že se s ním setkává.  Jeho tchán, otec mladé ženy, se ho tedy ujal, takže s ním dále bydlel tři dny; a jedli a pili, a zůstával* tam přes noc.+  A čtvrtý den se stalo, když vstali časně ráno jako obvykle, že se zvedl, aby šel, ale otec mladé ženy řekl svému zeti: „Posilni své srdce kouskem chleba+ a potom můžete jít.“  Posadili se tedy a oba spolu začali jíst a pít; potom otec mladé ženy řekl mužovi: „Pojď, prosím, a zůstaň přes noc+ a ať se tvé srdce cítí dobře.“+  Když se muž zvedl, aby šel, jeho tchán ho stále prosil, takže tam opět zůstal přes noc.+  Když pátý den vstal časně ráno, aby šel, otec mladé ženy pak řekl: „Prosím, vezmi si obživu pro své srdce.“+ A otáleli, až se den vytrácel. A oba jedli dál.  A muž+ se zvedl, aby šel, on a jeho konkubína+ a jeho sloužící;+ ale jeho tchán, otec mladé ženy, mu řekl: „Pohleď, den se nachýlil k večeru. Zůstaňte, prosím, přes noc.+ Podívej, den se sklání. Zůstaň tu přes noc a ať se tvé srdce cítí dobře.+ A zítra časně vstanete na cestu, a půjdeš ke svému stanu.“ 10  Avšak muž nesvolil zůstat přes noc, ale vstal a vydal se na cestu a přišel až před Jebus,+ což je Jeruzalém;+ a byli s ním pár osedlaných oslů a jeho konkubína a jeho sloužící.* 11  Když byli blízko Jebusu a denního světla značně ubylo,+ řekl sloužící svému pánovi:* „Pojď, odbočme k tomuto městu Jebusejců+ a zůstaňme v něm přes noc.“ 12  Ale jeho pán mu řekl: „Neodbočujme k městu cizinců,+ kteří nejsou částí izraelských synů; a musíme přejít až ke Gibeji.“+ 13  A přikročil k tomu, aby řekl svému sloužícímu: „Pojď a přibližme se k jednomu z těch míst, a musíme zůstat přes noc buď v Gibeji, nebo v Ramě.“+ 14  Přešli tedy a šli dál, a slunce nad nimi začalo zapadat, když [byli] blízko Gibeje, která patří Benjamínovi. 15  Proto tam odbočili, aby vešli a zůstali přes noc v Gibeji. A přistoupili* k tomu, aby vešli a posadili se na městském veřejném prostranství, a nebyl tam nikdo, kdo by je vzal do domu, aby zůstali přes noc.+ 16  A tu pohleďme, nějaký stařec přichází večer z práce na poli,+ a ten muž byl z hornatého kraje Efrajima+ a na čas přebýval v Gibeji; ale muži z toho místa byli Benjamínovci.+ 17  Když pozvedl oči, uviděl na městském veřejném prostranství muže, cestujícího. Stařec tedy řekl: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“+ 18  Řekl mu na to: „Přecházíme z Betléma v Judovi do nejodlehlejších končin hornatého kraje Efrajima.+ Odtamtud pocházím, ale šel jsem do Betléma v Judovi;+ a jdu do svého vlastního domu,* a tady není nikdo, kdo by mě vzal do domu.+ 19  A je tu sláma i píce+ pro naše osly a je tu chléb+ i víno pro mne a tvou otrokyni+ a pro sloužícího+ s tvým sluhou.* Není tu nedostatek jediné věci.“ 20  Stařec však řekl: „Kéž máš pokoj!*+ Jakýkoli tvůj nedostatek ať jen je na mně.+ Jenom nezůstávej přes noc na veřejném prostranství.“ 21  Přivedl ho tedy do svého domu+ a oslům hodil směs krmení.+ Pak si umyli nohy+ a začali jíst a pít. 22  Zatímco dělali dobře svému srdci,+ pohleďme, muži z města, pouzí neužiteční muži,*+ obklopili dům+ a strkali se navzájem proti dveřím; a říkali starci, majiteli domu: „Vyveď toho muže, který vešel do tvého domu, abychom s ním měli styk.“+ 23  Na to k nim majitel domu vyšel a řekl jim:+ „Ne, moji bratři,+ nedělejte, prosím, nic nesprávného, protože ten muž vešel do mého domu. Nedopouštějte se tohoto potupného bláznovství.+ 24  Tady je má panenská dcera a jeho konkubína. Ať je, prosím, vyvedu a znásilníte je+ a uděláte jim, co je dobré ve vašich očích. Ale tomuto muži nesmíte udělat tuto potupnou, pošetilou věc.“ 25  A ti muži mu nechtěli naslouchat. Muž tedy uchopil svou konkubínu+ a vyvedl jim ji ven; a začali s ní mít styk+ a zneužívali ji dál po celou noc až do rána.+ Potom ji na úsvitu poslali pryč. 26  Žena pak přišla, když bylo k ránu, a u vchodu do mužova domu, kde byl její pán, padla+ — až do rozednění. 27  Později ráno její pán vstal a otevřel dveře domu a vyšel, aby se vydal na cestu, a pohleďme, žena, jeho konkubína,+ padlá u vchodu do domu, s rukama na prahu! 28  Řekl jí tedy: „Vstaň a pojďme.“ Ale nikdo neodpovídal.+ Na to ji muž vzal na osla a vstal a šel ke svému místu.+ 29  Pak vstoupil do svého domu, vzal nůž k porážení a uchopil svou konkubínu a rozřezal ji podle jejích kostí na dvanáct kusů+ a poslal ji do každého území Izraele.+ 30  A stalo se, že každý, kdo to viděl, řekl: „Něco takového se ještě nikdy nepřihodilo ani nebylo vidět ode dne, kdy izraelští synové vyšli z egyptské země, až do tohoto dne. Zaměřte na to své srdce,* poraďte+ se a mluvte.“

Poznámky

„Jeho konkubína se na něho rozzlobila“, LXXA. „A ... začala smilnit.“ Heb. wat·tiz·nehʹ.
Dosl. „mluvil k jejímu srdci“.
Nebo „mladý muž; chlapec“.
„Zůstával“, LXXmssIt; MSy „zůstávali“.
„A jeho konkubína a jeho sloužící“, podle v. 9 a 11; M „a jeho konkubína byla s ním“.
„Svému pánovi.“ Heb. ʼadho·navʹ, mn. č. označující vznešenost; řec. kyʹri·on; lat. domi·num. Viz 1Mo 39:2 ppč.
„Přistoupili“, LXXSyVg; M „přistoupil“.
„Do svého vlastního domu“, LXX (srovnej v. 29); MSy „do Jehovova domu“; Vg „do Božího domu“. Ale KB, s. 369, uvádí, že v tomto případě výraz „Jehova“ může vyplývat z nesprávného pochopení přípony, kterou je v první osobě j. č. vyjádřeno zájmeno ‚můj‘.
„Sluhou“, TSy; M „s tvými sluhy“.
Dosl. „Pokoj tobě.“ Heb. ša·lómʹ lakh.
Dosl. „muži synů belijalu (neužitečnosti)“.
„Své srdce“, T; M „pro sebe“.