Soudci 18:1–31

18  V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.+ A kmen Danovců+ si v těch dnech vyhledával dědictví k bydlení, protože jim do toho dne nepřipadlo uprostřed izraelských kmenů dědictví.+  Nakonec synové Dana poslali ze své rodiny pět mužů, muže ze svých řad, muže, kteří byli stateční lidé, z Cory+ a Eštaolu,+ aby vyzvídali+ v zemi a prozkoumali ji. Řekli jim tedy: „Jděte, prozkoumejte zemi.“ Časem přišli do hornatého kraje Efrajima+ až k Micheášovu+ domu a strávili tam noc.  Když byli blízko Micheášova domu, rozpoznali hlas mladého muže, Levity, takže tam odbočili. A přistoupili k tomu, aby mu řekli: „Kdo tě sem přivedl a co děláš na tomto místě a jaký tu máš zájem?“  Na to jim řekl: „Tak a tak mi Micheáš učinil, aby si mě najal+ a abych mu sloužil jako kněz.“+  Řekli mu tedy: „Dotaž+ se, prosím, Boha,+ abychom věděli, zda cesta, po které jdeme, bude úspěšná.“  Kněz jim tedy řekl: „Jděte v pokoji. Vaše cesta, kterou jdete, je před Jehovou.“  Těch pět mužů tedy šlo dál a přišli do Lajiše+ a viděli, jak lidé, kteří v něm byli, bydlí spolehnuti sami na sebe, podle zvyku Sidonců, klidní a nepodezíraví;+ a nebyl tam žádný utlačující dobyvatel,* který by v zemi nějak obtěžoval, zatímco byli daleko od Sidonců+ a s lidstvem* neměli nic společného.  Posléze přišli ke svým bratrům do Cory+ a Eštaolu+ a jejich bratři jim začali říkat: „Jak se vám dařilo?“  Na to řekli: „Vstaňte přece a vyjděme proti nim; viděli jsme totiž zemi, a pohleďte, je velmi dobrá.+ A vy jste váhaví. Nebuďte leniví jít, abyste vešli a vzali tu zemi do vlastnictví.+ 10  Až vejdete, přijdete k nepodezíravému lidu,+ a země je dost rozlehlá;* vždyť Bůh* ji dal do vaší ruky,+ místo, kde není nedostatek ničeho z toho, co je na zemi.“+ 11  Pak se odtud, totiž z Cory a Eštaolu, vzdálilo šest set mužů z rodiny Danovců,+ opásaných válečnými zbraněmi.+ 12  A vydali se na cestu vzhůru a tábořili u Kirjat-jearimu+ v Judovi. Proto se to místo až do tohoto dne nazývá Machane-dan.*+ Pohleďme, je to na západ* od Kirjat-jearimu. 13  Potom odtud šli dál do hornatého kraje Efrajima a přišli až k Micheášovu+ domu. 14  Pak těch pět mužů, kteří šli vyzvídat+ v lajišské zemi,+ odpovědělo a řekli svým bratrům: „Věděli jste, že v těchto domech je efod a terafim+ a vyřezávaná socha+ a litá socha+? A teď mějte na mysli, co byste měli dělat.“+ 15  Odbočili tam tedy a přišli k domu mladého muže, Levity,+ k Micheášovu domu, a začali se ptát, jak se mu daří.+ 16  Celou tu dobu těch šest set mužů, kteří byli ze synů Dana,+ opásaných svými válečnými zbraněmi,+ stálo u vchodu do brány. 17  Těch pět mužů, kteří šli vyzvídat v zemi,+ nyní vyšlo, aby vstoupili dovnitř a vzali* vyřezávanou sochu+ a efod+ a terafim+ a litou sochu.+ (A kněz+ stál u vchodu do brány se šesti sty muži opásanými válečnými zbraněmi.)* 18  A ti vešli do Micheášova domu a přistoupili k tomu, aby vzali vyřezávanou sochu, efod a terafim a litou sochu.+ Na to jim kněz+ řekl: „Co to děláte?“ 19  Ale oni mu řekli: „Buď zticha. Dej si ruku na ústa a pojď s námi a staň se nám otcem+ a knězem.+ Co je lepší: abys zůstal knězem pro dům jednoho+ muže, nebo se stal knězem pro kmen a rodinu v Izraeli?“+ 20  To se srdci kněze líbilo,+ a nyní vzal efod a terafim a vyřezávanou sochu+ a vešel doprostřed lidu. 21  Pak se obrátili a odešli a před sebe postavili maličké a hospodářská zvířata a hodnotné věci.+ 22  Sami se již poněkud vzdálili od Micheášova domu, když muži, kteří byli v domech, jež byly blízko Micheášova+ domu, byli svoláni a snažili se dohonit syny Dana. 23  Když stále volali k synům Dana, ti pak obrátili obličej a řekli Micheášovi: „Co je ti,+ že jsi byl svolán?“ 24  Řekl tedy: „Vzali jste mé bohy,+ které jsem udělal,+ také kněze,+ a jdete si svou cestou, a co tedy ještě mám?+ Jak mi tedy můžete říkat: ‚Co je ti?‘“ 25  Na to mu synové Dana řekli: „Ať tvůj hlas není slyšet blízko nás, aby vás muži hořké duše+ nenapadli a abys nemusel pozbýt svou vlastní duši* a duši své domácnosti.“ 26  A synové Dana šli dál; a Micheáš uviděl, že jsou silnější než on,+ a tak se obrátil a šel zpět ke svému domu. 27  Pokud jde o ně, ti vzali to, co udělal Micheáš, a kněze,+ který se stal jeho, a šli dál směrem k Lajiši,+ proti klidnému a nepodezíravému lidu.+ A přistoupili k tomu, aby je udeřili ostřím meče,+ a město spálili ohněm.+ 28  A nebyl žádný osvoboditel, neboť to bylo daleko od Sidonu,+ a s lidstvem neměli vůbec nic společného; a bylo to v nížině, která patří k Bet-rechobu.+ Pak město postavili a usídlili se v něm.+ 29  A navíc to město pojmenovali Dan podle jména svého otce Dana,+ který se [kdysi] narodil Izraelovi.+ Nicméně nejprve se to město jmenovalo Lajiš.+ 30  Potom si synové Dana postavili vyřezávanou sochu;+ a Jonatan,*+ syn Mojžíšova* syna Geršoma,+ on a jeho synové se stali kněžími pro kmen Danovců až do dne, kdy byla země* vzata do vyhnanství.+ 31  A Micheášovu vyřezávanou sochu, kterou udělal, měli stále pro sebe postavenou po všechny dny, kdy byl dům+ [pravého] Boha v Šilu.+

Poznámky

Nebo „utlačující vyvlastňovatel“. Dosl. „vyvlastňovatel (držitel) útlaku“. Viz VT, sv. II, 1952, s. 67–69.
„Se Sýrií“, LXXASymSyHexapla.
Dosl. „rozlehlá na obě strany“, tj. prostorná.
„Bůh“, MLXXSy; TVg „Jehova“.
Znamená „tábor Dana“.
Dosl. „dozadu“, tj. při pohledu směrem k východu.
Dosl. „vyšlo, vstoupili dovnitř, vzali“.
Nebo „a litou sochu a kněze, zatímco těch šest set mužů opásaných válečnými zbraněmi stálo u vchodu do brány“.
„Svou vlastní duši (život).“ Heb. naf·šekhaʹ; LXXA(řec.) psy·chenʹ sou; syr. naf·šakh.
Dosl. „Jehonatan“, znamená „Jehova dal“.
„Mojžíšova“, LXXAVg; MLXXBSy „Manasseho“. Z úcty k Mojžíšovi vložili opisovači vysunuté heb. písmeno nun, „n“, do původního jména v M, takže se čte „Manasseho“.
Země.“ Heb. ha·ʼaʹrec. Je vyjadřován názor, že by zde místo slova „země“ (ארץ, ʼaʹrec) mělo být uvedeno slovo „truhla“ (ארון, ʼarónʹ) s odvoláním na 1Sa 4:3–7:2.