Skutky 13:1–52
13 V místním sboru v Antiochii byli proroci+ a učitelé, Barnabáš a také Symeon, který byl nazýván Niger, a Lucius+ z Kyréné a Manaen, který byl vychován s oblastním vládcem* Herodem, a Saul.
2 Když veřejně sloužili+ Jehovovi* a postili se, svatý duch řekl: „Ze všech mi vyčleňte Barnabáše a Saula+ pro dílo, ke kterému jsem je povolal.“
3 Potom se postili, modlili se, vložili na ně ruce+ a propustili je.
4 A tak tito muži, vyslaní svatým duchem, odešli do Seleukie a odtamtud se plavili na Kypr.
5 A když se dostali do Salaminy, začali zvěstovat Boží slovo v židovských synagógách. Měli také Jana+ jako sloužícího.
6 Když prošli celý ostrov až do Páfu, potkali nějakého muže, kouzelníka, falešného proroka,+ Žida, který se jmenoval Bar-Jezus
7 a byl u prokonzula* Sergia Paula, inteligentního muže. Tento muž si zavolal Barnabáše a Saula a s opravdovostí se snažil [o to], aby slyšel Boží slovo.
8 Ale Elymas, kouzelník (tak se totiž překládá jeho jméno), se proti nim+ začal stavět a snažil se odvrátit prokonzula od víry.
9 Saul, který je také Pavel,* byl naplněn svatým duchem, upřeně se na něj zadíval
10 a řekl: „Ty, plný kdejakého podvodu a kdejaké podlosti, Ďáblův synu,+ ty nepříteli všeho spravedlivého, nepřestaneš překrucovat Jehovovy* správné cesty?
11 Pohleď tedy, Jehovova* ruka je na tobě, oslepneš a po nějaké časové období neuvidíš sluneční světlo.“ Okamžitě na něj padla hustá mlha a tma, chodil dokola a hledal lidi, aby ho vedli za ruku.+
12 Když tedy prokonzul+ uviděl, co se přihodilo, stal se věřícím, neboť užasl nad Jehovovým* učením.
13 Z Páfu se vydali spolu s Pavlem na moře a připluli do Pergé v Pamfýlii.+ Jan+ se však od nich vzdálil a vrátil se do Jeruzaléma.+
14 Ale oni šli z Pergé dál a přišli do Antiochie v Pisidii, vešli v sabatním dnu do synagógy+ a posadili se.
15 Po veřejném čtení Zákona+ a Proroků k nim předsedající úředníci+ synagógy poslali a řekli: „Muži, bratři, jestliže máte nějaké slovo povzbuzení pro lidi, povězte je.“
16 Pavel tedy vstal, pokynul+ rukou a řekl:
„Muži, Izraelité a vy [ostatní], kdo se bojíte Boha, slyšte.+
17 BŮH tohoto izraelského lidu vyvolil naše praotce a vyvýšil lid během jejich pobytu v egyptské zemi, [kde přebývali] jako cizí usedlíci, a vyvedl je z ní s pozdviženou paží.+
18 A po období asi čtyřiceti let+ snášel jejich způsob jednání v pustině.
19 Když zničil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jejich zemi losem,+
20 to vše během asi čtyř set padesáti let.
A potom* jim dával soudce až do proroka Samuela.+
21 Ale od té doby vyžadovali krále+ a Bůh jim dal na čtyřicet let Saula, Kišova syna, muže z kmene+ Benjamín.
22 A když ho odstranil,+ vzbudil jim jako krále Davida,+ o němž vydával svědectví a řekl: ‚Nalezl jsem Davida, syna Jišaiova,+ muže příjemného mému srdci,+ který učiní všechno, po čem toužím.‘+
23 Z potomstva+ tohoto [muže] Bůh podle svého slibu přivedl Izraeli zachránce,+ Ježíše,
24 po tom, co Jan+ před Jeho příchodem+ veřejně kázal všemu izraelskému lidu křest [symbolizující] pokání.
25 Ale když Jan dokončoval svůj běh, říkal: ‚Za koho mě pokládáte? Já to nejsem.* Ale pohleďte, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.‘+
26 Muži, bratři, synové Abrahamova rodu, a ti [ostatní] mezi vámi, kdo se bojíte Boha, k nám bylo vysláno slovo této záchrany.+
27 Obyvatelé Jeruzaléma a jejich vládci ho totiž nepoznali,+ ale když jednali jako soudci, naplnili věci vyslovené Proroky,+ věci, které jsou čteny nahlas každý Sabat,
28 a ačkoli nenašli žádný důvod k smrti,+ vyžadovali od Piláta, aby byl popraven.+
29 Když dovršili všechno, co bylo o něm napsáno,+ sňali ho z kůlu*+ a položili do pamětní hrobky.+
30 Bůh ho však vzbudil z mrtvých;+
31 a po mnoho dnů se stával viditelným těm, kdo s ním odešli z Galileje do Jeruzaléma a jsou nyní jeho svědky před lidmi.+
32 A tak vám oznamujeme dobrou zprávu o slibu daném praotcům,+
33 že jej Bůh úplně splnil nám, jejich* dětem, tím, že vzkřísil Ježíše;+ dokonce jak je to napsáno v druhém žalmu: ‚Ty jsi můj syn, já jsem se tento den stal tvým Otcem.‘+
34 A skutečnost, že ho vzkřísil z mrtvých s určením, aby se již nevrátil do porušení, sdělil takto: ‚Dám vám [projevy] milující laskavosti k Davidovi, jež jsou věrné.‘+
35 Proto také v jiném žalmu říká: ‚Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl porušení.‘+
36 Na jedné straně totiž David+ sloužil ve své vlastní generaci výslovné Boží vůli a usnul [smrtí] a byl položen ke svým praotcům a opravdu viděl porušení.+
37 Na druhé straně ten, kterého Bůh vzbudil, neviděl porušení.+
38 Bratři, ať je vám tedy známo, že Jeho prostřednictvím je vám zvěstováno odpuštění hříchů;+
39 a že ze všeho, z čeho jste nemohli být prohlášeni za nevinné prostřednictvím Mojžíšova zákona,+ je každý, kdo věří, prohlášen za nevinného Jeho prostřednictvím.+
40 Postarejte se o to, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:
41 ‚Podívejte se na to, posměvači, divte se tomu a zmizte, protože konám ve vašich dnech dílo, dílo, kterému rozhodně neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo podrobně vyprávěl.‘“+
42 Když vycházeli, lidé je začali snažně prosit, aby s nimi o těch záležitostech mluvili následující sabat.+
43 Když tedy bylo rozpuštěno shromáždění v synagóze, mnozí z Židů a proselytů, kteří uctívali [Boha],* následovali Pavla a Barnabáše,+ kteří k nim mluvili a začali na ně naléhat,+ aby zůstávali v Boží nezasloužené laskavosti.+
44 Příští sabat se shromáždilo téměř celé město, aby slyšelo Jehovovo* slovo.+
45 Když Židé spatřili zástupy, byli naplněni žárlivostí+ a začali rouhavě odporovat tomu, co Pavel mluvil.+
46 A Pavel a Barnabáš tedy hovořili se smělostí a řekli: „Bylo nutné, aby Boží slovo bylo nejprve proneseno k vám.+ Poněvadž je od sebe odstrkujete+ a nepovažujete se za hodné věčného života, pohleďte, obracíme se k národům.+
47 Jehova* nám vskutku uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů,+ abys byl záchranou až na nejzazší konec* země.‘“+
48 Když to uslyšeli ti z národů, začali se radovat a oslavovat Jehovovo* slovo,+ a všichni, kdo byli správně nakloněni k věčnému životu, se stali věřícími.+
49 Jehovovo* slovo se dále roznášelo po celé krajině.+
50 Židé+ však popudili vážené ženy, které uctívaly [Boha],* a přední muže města a vyvolali pronásledování+ proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je za své hranice.
51 Ti setřásli prach ze svých nohou proti nim+ a šli do Ikonia.
52 A učedníci zůstávali naplněni radostí+ a svatým duchem.
Poznámky
^ Dosl. „tetrarchou“, což byl kníže nad územím, který zastupoval císaře.
^ Viz dodatek 1D.
^ Místodržitel provincie dosazený římským senátem.
^ Možná znamená „malý“. Řec. Pauʹlos.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Během asi čtyř set padesáti let. A potom“, P74אABCVg.
^ Nebo „Nejsem ten, za koho mě pokládáte“.
^ Nebo „stromu“. Viz dodatek 5C.
^ „Nám, jejich“, Syp; P74אABC*DVg „našim“.
^ „Kteří uctívali (báli se) Boha“, Syp; J18 „kteří se báli Jehovy“.
^ „Jehovovo“, J17,22; P74אABc(řec.) tou Ky·riʹou; B*CSyh‚p „Boží“. Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Jehovovo“, J7,8,10,13,15–17,22,23; P45,74אAC(řec.) tou Ky·riʹou; BD „Boží“. Viz dodatek 1D.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Které uctívaly (bály se) Boha“, Syp; J7,8,10,18 „které se bály Jehovy“.
