Marek 13:1–37

13  Když vycházel z chrámu, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Učiteli, podívej se, jaké [jsou] to kameny a jaké budovy!“+  Ježíš mu však řekl: „Vidíš ty velké budovy?+ Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni,+ aniž bude svržen.“+  A když seděl na Olivové hoře na dohled od chrámu, Petr+ a Jakub a Jan a Ondřej se ho soukromě začali ptát:+  „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením, kdy je všem těmto věcem určeno, aby dospěly k závěru?“*+  Ježíš jim tedy začal říkat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nezavedl na scestí.+  Mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: ‚Jsem to já‘ a zavedou na scestí mnohé.+  Až nadto uslyšíte o válkách a zprávy o válkách, neděste se; [to] se musí stát, ale ještě není konec.*+  Povstane totiž národ* proti národu a království proti království,+ budou zemětřesení*+ na jednom místě za druhým, bude nedostatek potravy.+ To je počátek tísnivých bolestivých křečí.+  Pokud jde o vás, dávejte na sebe pozor; budou vás vydávat místním soudům*+ a budete kvůli mně biti v synagógách+ a budete stavěni před místodržitele a krále, jim na svědectví.*+ 10  Také se musí ve všech národech nejprve kázat* dobrá zpráva.+ 11  Až vás však povedou, aby vás vydali, nebuďte předem úzkostliví co mluvit;+ ale cokoli je vám v tu hodinu dáno, to mluvte, neboť nemluvíte vy, ale svatý duch.+ 12  Dále, bratr vydá bratra na smrt a otec dítě,+ a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit;+ 13  a budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu.+ Kdo však vytrvá až do konce,*+ ten bude zachráněn.+ 14  Ale až zahlédnete ohavnost,+ která působí zpustošení,+ jak stojí, kde by neměla (ať čtenář použije rozlišovací schopnost),+ potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.+ 15  Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje ani nevchází dovnitř, aby si něco vzal ze svého domu;+ 16  a kdo je na poli, ať se nevrací k věcem za [sebou], aby si vzal svůj svrchní oděv.+ 17  V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí!+ 18  Stále se modlete, aby se to nestalo v zimním čase,+ 19  neboť ty dny budou [dny] soužení,+ jaké nenastalo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, až do té doby* a jaké již nenastane.+ 20  Kdyby Jehova*+ vskutku ty dny nezkrátil, nezachránilo by se žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným,+ které vyvolil,+ zkrátil ty dny.+ 21  Jestliže vám pak někdo také řekne: ‚Podívejte se, zde je KRISTUS‘, ‚Podívejte se, tam je‘,+ nevěřte [tomu].+ 22  Povstanou totiž falešní Kristové a falešní proroci+ a budou dávat znamení a divy,+ aby, pokud možno, zavedli na scestí vyvolené.+ 23  Mějte se tedy na pozoru;+ pověděl jsem vám všechno předem.+ 24  Ale v těch dnech, po tom soužení, se zatmí slunce a měsíc nedá své světlo 25  a hvězdy budou padat z nebe a moci, které jsou v nebesích, budou otřeseny.+ 26  A potom uvidí Syna člověka,+ jak přichází* v oblacích s velkou mocí a slávou.+ 27  A potom vyšle anděly a shromáždí své vyvolené+ od čtyř větrů, od nejzazšího konce země až do nejzazšího konce nebe.+ 28  Od fíkovníku se naučte podobenství: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyžene listy, víte, že je blízko léto.+ 29  Podobně i vy, až uvidíte, že se to děje, vězte, že on je blízko, u dveří.+ 30  Vpravdě vám říkám, že tato generace* rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.+ 31  Nebe+ a země pominou, ale má slova+ nepominou.+ 32  O tom dni nebo hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, ale Otec.+ 33  Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,+ neboť nevíte, kdy je ustanovený čas.+ 34  Je to podobné člověku, který cestoval do ciziny,+ opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal bdělý. 35  Zůstaňte proto bdělí,+ neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda pozdě ve dne,* nebo o půlnoci,* nebo při kuropění,* nebo časně ráno,*+ 36  aby vás, až náhle přijde, nenalezl, jak spíte.+ 37  Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte bdělí.“+

Poznámky

Nebo „společnému konci“. Viz Mt 13:39, ppč. „závěr“.
Nebo „dovršený konec; úplný konec; dokončení“. Řec. τέλος (teʹlos).
Nebo „Národ totiž bude podnícen; vyburcován“.
„Zemětřesení.“ Řec. sei·smoiʹ.
Nebo „nižším Sanhedrinům“.
„Svědectví.“ Řec. mar·tyʹri·on; lat. te·sti·moʹni·um.
Nebo „ohlašovat“. Řec. ke·ry·chtheʹnai; lat. prae·di·caʹri. Srovnej Da 5:29, ppč. „ohlásili“.
Viz v. 7 ppč.
Dosl. „až do současné doby“.
Viz dodatek 1D.
„Přichází.“ Řec. er·choʹme·non.
„Generace.“ Řec. ge·ne·aʹ; liší se od geʹnos, „rod“, např. v 1Pe 2:9.
„Pozdě ve dne.“ Podle řec. a římského dělení noci první hlídka, od západu slunce až asi do 21 hod.
„Půlnoci.“ Podle řec. a římského dělení noci druhá hlídka, asi od 21 hod. do půlnoci.
„Kuropění.“ Podle řec. a římského dělení noci třetí hlídka, od půlnoci asi do 3 hod.
„Časně ráno.“ Podle řec. a římského dělení noci čtvrtá hlídka, asi od 3 hod. do východu slunce.