Marek 11:1–33

11  Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a k Betanii+ u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků+  a řekl jim: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a jakmile do ní přejdete, najdete uvázané oslátko, na kterém nikdo z lidí ještě neseděl; odvažte je a přiveďte.+  A jestliže vám někdo řekne: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán je potřebuje, a hned je sem pošle zpátky.‘“+  Odešli tedy a nalezli oslátko uvázané u dveří venku v postranní ulici a odvázali je.+  Ale někteří z těch, kdo tam stáli, jim začali říkat: „Co to děláte, že odvazujete oslátko?“+  Řekli jim, právě jak řekl Ježíš; a oni je nechali jít.+  A přivedli oslátko+ k Ježíšovi, dali na ně své svrchní oděvy, a on se na ně posadil.+  Mnozí také rozprostřeli své svrchní oděvy+ na cestu, ale jiní sekali listí+ z polí.+  A ti, kdo šli vpředu a kdo přicházeli zezadu, stále volali: „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ 10  Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!*+ Zachraň, prosíme, ve výšinách nahoře!“* 11  A vstoupil do Jeruzaléma, do chrámu; a rozhlédl se po všem, a protože již byla pozdní hodina, vyšel s dvanácti do Betanie.+ 12  Když příští den vyšli z Betanie, dostal hlad.+ 13  A zdálky zahlédl fíkovník, který měl listy, a šel se podívat, zda snad na něm něco najde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listy, neboť nebylo období fíků.+ 14  Odpověděl tedy a řekl mu: „Ať už z tebe nikdo navždy nejí ovoce.“+ A jeho učedníci naslouchali. 15  Přišli do Jeruzaléma. Tam vstoupil do chrámu a začal vyhazovat ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice;+ 16  a nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu, 17  ale stále vyučoval a říkal: „Není napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby+ pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+ 18  A slyšeli to přední kněží a znalci Zákona a začali hledat, jak ho zahubit;+ báli se ho totiž, protože celý zástup neustále žasl nad jeho učením.+ 19  A když se v ten den připozdilo, vyšli z města. 20  Ale když časně ráno procházeli kolem, uviděli fíkovník již uschlý od kořenů.+ 21  Petr, [který] si na to pamatoval, mu tedy řekl: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+ 22  A Ježíš jim odpověděl a řekl: „Mějte víru v Boha. 23  Vpravdě vám říkám, že kdokoli poví této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ a nepochybuje ve svém srdci, ale má víru, že se stane, co říká, bude to stále mít.+ 24  Proto vám říkám: Mějte víru, že všechno, oč se modlíte a oč prosíte, jste vlastně přijali, a budete to mít.+ 25  A když stojíte a modlíte se, odpusťte,+ cokoli máte proti někomu; aby váš Otec, který je v nebesích, odpustil také vám vaše přečiny.“+ 26 * —— 27  A opět přišli do Jeruzaléma. A jak se procházel v chrámu, přišli k němu přední kněží, znalci Zákona a starší muži+ 28  a začali mu říkat: „Z jaké autority to děláš? Nebo kdo ti dal takovou autoritu, abys to dělal?“+ 29  Ježíš jim řekl: „Položím vám jednu otázku. Odpovězte mi, a já vám také povím, z jaké autority to dělám.+ 30  Byl Janův křest+ z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“+ 31  Začali tedy mezi sebou uvažovat a říkali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘+ 32  Odvážíme se však říci: ‚Z lidí‘?“ — Báli se zástupu, protože všichni pokládali Jana za skutečného proroka.+ 33  Odpověděli Ježíšovi a řekli: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+

Poznámky

Dosl. „Hosanna“. Řec. Ho·san·naʹ; J7–14,16–18,22(heb.) Hó·šaʽ-naʼʹ, „Zachraň, prosíme“.
Viz dodatek 1D.
„Přicházející království našeho otce Davida“, אBCD; ASyh „království našeho otce Davida, které přichází ve jménu Pána“; J7,8,10–14,16,17 „království našeho otce Davida, které přichází ve jménu Jehovy“.
Nebo „v nejvyšších místech“.
אBWSys vynechávají; ACDVgSyp „Jestliže ale vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše přečiny“. (Srovnej Mt 6:15.)