Kazatel 12:1–14

12  Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele*+ za dnů svého jinošství,*+ dříve než přijdou neblahé dny+ nebo nadejdou léta, kdy řekneš: „Nemám v nich potěšení“;+  dříve než ztemní slunce a světlo a měsíc a hvězdy,+ a vrátí se oblaka, a potom liják;  v den, kdy se budou chvět hlídači domu+ a muži s životní energií se ohnou+ a ženy, které melou,*+ přestanou pracovat, protože jich ubylo, a paní, které se dívají* u oken,+ shledají, [že je] tma;  a dveře do ulice se zavřou,+ až se ztiší zvuk meloucího mlýna,+ a člověk bude vstávat při zvuku ptáka, a všechny dcery zpěvu budou znít tlumeně.+  Také se začali obávat i jen toho, co je vysoké, a v cestě jsou zděšení. A mandlovník nese květy+ a luční kobylka se vleče a bobule kapary puká, protože člověk* kráčí ke svému dlouhotrvajícímu domu,+ a bědující [lidé] procházejí kolem ulicí;+  dříve než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí+ a rozbije se džbán u zřídla a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu.  Potom se prach vrátí do země,+ právě jak byl, a duch+ sám se vrátí k [pravému] Bohu,+ který jej dal.+  „Největší marnost!“* řekl shromažďovatel.*+ „Všechno je marnost.“+  A kromě toho, že shromažďovatel zmoudřel,+ neustále také učil lid poznání+ a hloubal a důkladně zkoumal,+ aby uspořádal mnoho přísloví.+ 10  Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova+ a napsat správná slova pravdy.+ 11  Slova moudrých jsou jako volské bodce,+ a právě jako zatlučené* hřebíky+ jsou ti, kdo si libují ve sbírkách* [úsloví]; byla dána jedním pastýřem.+ 12  A pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, přijmi výstrahu: Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se [jim] oddávat je únavné pro tělo.+ 13  Všechno bylo vyslechnuto, [a] závěr věci je: Boj se [pravého] Boha+ a dodržuj jeho přikázání.+ To je totiž celý [závazek] člověka.* 14  Vždyť [pravý] Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.+

Poznámky

„Svého Vznešeného Stvořitele.“ Heb. Bó·reʼejʹkha. Participium heb. slovesa pro „stvořit“ je v mn. č. a vyjadřuje tak vznešenost nebo majestát.
Nebo „mládí“.
„Ženy, které melou.“ V heb. je participium v ž. r. a mn. č., protože se vztahuje na zuby, v heb. ž. r., a protože mletím se zabývaly ženy.
„Paní, které se dívají“, ž. r., vztahuje se na oči, ž. r.
Dosl. „pozemský člověk“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
Dosl. „Marnost marností!“. M(heb. havelʹ hava·limʹ)LXXSyVg.
Dosl. „vsazené“, jakoby zabudované do domu.
„Sbírkách.“ Heb. ʼasup·póthʹ (z ʼa·safʹ, „sbírat“).
Nebo „lidstva“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.