Job 37:1–24

37  Mé srdce se přitom vskutku začíná chvět+a vyskakuje ze svého místa.   Pozorně naslouchejte rachotu jeho hlasu+a mručení, které vychází z jeho úst.   Dává mu průchod pod celými nebesy,a jeho blesk+ je až do nejzazších konců* země.   Za ním řve zvuk;hřmí+ zvukem své nadřazenosti+a nezadržuje je, když je slyšet jeho hlas.+   Bůh* podivuhodně hřmí svým hlasem,+dělá velké věci, které nemůžeme poznat.+   Říká totiž sněhu: ‚Padej k zemi‘,+a lijáku deště, ano lijáku svých silných dešťů.+   Klade pečeť na ruku každého pozemského člověka,aby každý smrtelný člověk znal jeho dílo.   A divoké zvíře jde číhata bydlí ve svých úkrytech.+   Z vnitřní místnosti+ přichází vichra ze severních větrů chlad.+ 10  Božím* dechem je dán led+a šíře vod je v sevření.*+ 11  Ano, on obtěžkává oblak vláhou,jeho světlo+ rozptyluje velké množství oblaků 12  a on [je] obrací svým řízením, aby vykonaly své,kdekoli jim přikáže+ na povrchu úrodné půdy* země. 13  Ať pro prut,*+ nebo pro svou zemi,+nebo pro milující laskavost*+ působí, že to přináší výsledky. 14  Dopřej tomu přece sluchu, Jobe;zastav se a projev pozornost podivuhodným Božím dílům.+ 15  Víš, kdy jim Bůh* uložil ustanovení+a kdy způsobil, aby zazářilo světlo jeho oblaku? 16  Víš o vznášení oblaku,+[o] podivuhodných dílech Toho dokonalého v poznání?+ 17  Jak jsou tvé oděvy horké,když země jeví ztišení* od jihu?+ 18  Můžeš s ním vytepat oblohu+dotvrda jako lité zrcadlo? 19  Dej nám vědět, co bychom mu měli říci;nemůžeme vydat [slova] kvůli tmě. 20  Mělo by se mu vyprávět, že bych chtěl mluvit?Nebo řekl nějaký člověk, že to bude sděleno?+ 21  A oni nyní skutečně nevidí světlo;skví se na obloze,když prošel vítr* a přistoupil k tomu, aby ji vyčistil. 22  Ze severu přichází zlatá nádhera.*Důstojnost kolem Boha* vzbuzuje bázeň.+ 23  Pokud jde o Všemohoucího, toho jsme nenašli;+je vyvýšen v moci+a nezlehčí+ právo+ a hojnost spravedlnosti.+ 24  Ať se ho proto lidé* bojí.+Nebere ohled na ty, kdo jsou moudří ve [svém vlastním] srdci.“+

Poznámky

Dosl. „křídel“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Božím.“ Heb. ʼEl.
Nebo „zmrzlá“.
„Úrodné půdy“, M(heb. the·velʹ)T; lat. orʹbis, „kruhu“, tj. zemského.
Symbolizuje napravování nebo trestání.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
Nebo „když je ztišení země“.
„Když ... vítr.“ Heb. weruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
Dosl. „zlato“. Heb. za·havʹ.
„Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
„Lidé.“ Heb. ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.