Job 33:1–33

33  Teď však, prosím, Jobe, vyslechni má slova*a dopřej přece sluchu všemu, co mluvím.*   Pohleď, prosím: musím otevřít ústa;můj jazyk s patrem+ musí promluvit.   Mé řeči jsou přímost mého srdce,+a to, co mé rty opravdu upřímně vyslovují, je poznání.+   Udělal mě Boží vlastní duch*+a vlastní dech Všemohoucího přistoupil k tomu, aby mě přivedl k životu.+   Jsi-li schopen, odvěť mi,uspořádej přede mnou [slova]; zaujmi postoj.   Pohleď, pro [pravého] Boha jsem právě to, co ty;+i já jsem byl vytvarován z hlíny.+   Pohleď, ve mně tě neděsí nic strašlivéhoa [nedolehne] na tebe těžce žádný můj nátlak.+   Jenom jsi mi řekl do uší,a zvuk [tvých] slov jsem slyšel stále:   ‚Jsem čistý, bez přestupku;+čistý jsem, a nemám provinění.+ 10  Pohleď, nachází si příležitosti k odporu vůči mně,pokládá mě za svého nepřítele.+ 11  Nohy mi dává do klády,+dává pozor na všechny mé stezky.‘+ 12  Pohleď, v tom jsi nebyl v právu,+ odpovídám ti;neboť Bůh* je mnohem víc než smrtelný člověk.+ 13  Proč ses přel právě s ním,+protože neodpovídá na všechna tvá slova?+ 14  Vždyť Bůh* promluví jednoua dvakrát+ — i když to člověk nebere v úvahu — 15  ve snu,+ v nočním vidění,+když na lidi padne hluboký spánek,během dřímot na lůžku.+ 16  Tehdy odkrývá uši lidí+a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim, 17  aby člověka* odvrátil od jeho skutku+a aby zakryl pýchu+ před zdatným mužem.* 18  Zadržuje jeho duši od jámy+a jeho život, aby nepominul střelou.*+ 19  A skutečně je s bolestí kárán na svém lůžkua hádka jeho kostí je neustálá. 20  A jeho život si jistě hnusí chléb+a jeho vlastní duše žádoucí jídlo. 21  Jeho tělo se před očima vytrácía jeho kosti, jež nebylo vidět, se jistě obnažují. 22  A jeho duše se blíží k jámě+a jeho život k těm, kdo způsobují smrt.* 23  Jestliže pro něho existuje posel,*mluvčí,* jeden z tisíce,aby člověku pověděl o jeho přímosti,* 24  pak ho poctí a řekne:‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy!+Našel jsem výkupné!*+ 25  Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí;+ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.‘+ 26  Přednese Bohu* snažnou prosbu, aby v něm měl zalíbení,+a uvidí jeho obličej s radostným křikem,a On obnoví svou spravedlnost vůči smrtelnému člověku.* 27  Bude lidem zpívat a říkat:‚Hřešil jsem;+ a převracel jsem, co je přímé,a rozhodně to pro mne nebylo to pravé. 28  Vyplatil mou* duši, aby neodešla do jámy,+a můj život uvidí světlo.‘ 29  Pohleď, to všechno koná Bůh,*dvakrát, třikrát v případě zdatného muže, 30  aby obrátil jeho duši zpět od jámy,+aby byl osvícen světlem* živých.+ 31  Věnuj pozornost, Jobe! Naslouchej mi!Mlč, a já budu mluvit dál. 32  Jestliže jsou nějaká slova, [která bys řekl], odpověz mi;mluv, vždyť mám potěšení z tvé spravedlnosti. 33  Jestliže nejsou, naslouchej ty mně;+mlč, a budu tě vyučovat moudrosti.“

Poznámky

„Má slova.“ Heb. mil·laiʹ.
Dosl. „mým slovům“. Heb. deva·raiʹ.
Dosl. „duch Boha“. Heb. ru·ach-ʼElʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Před zdatným mužem.“ Heb. mig·geʹver.
„Aby nepominul střelou.“ BHK navrhuje opravy, podle kterých by tato pasáž zněla „aby nepřešel do šeolu“, což tvoří paralelu k výrazu ‚jáma‘, který je použit v první části verše.
„K těm, kdo způsobují smrt.“ Na základě opravy v M „k mrtvým“; nebo „k místu mrtvých“.
Nebo „anděl“. Lat. anʹge·lus.
Nebo „tlumočník“.
„Jeho přímosti“, M; LXX „jeho vlastní vině. Projeví nedostatek porozumění.“
Nebo „přikrytí“. Heb. khoʹfer.
„Bohu.“ Heb. ʼElóʹah; LXX „Jehovovi“.
„Vůči smrtelnému člověku.“ Heb. le·ʼenóšʹ.
„Mou“, MLXXSy; MmarginTVg „jeho“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Podle M; Sy „aby viděl světlo“.