Job 26:1–14

26  A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:   „Ach, jak velice jsi pomohl tomu, [kdo nemá] sílu![Jak jen] jsi zachránil paži, která nemá sílu!+   Jak velmi jsi poradil tomu, [kdo nemá] moudrost,+a praktickou moudrost jsi učinil známou množství!   Komu jsi pověděl slovaa čí dech* z tebe vycházel?   Ti bezmocní ve smrti* se chvějípod vodami a těmi, kdo v nich přebývají.+   Šeol je před ním nahý+a [místo] zničení* nemá příkrov.   Roztahuje sever nad prázdnem,+zavěšuje zemi na ničem;   balí vody do svých oblaků,+takže se pod nimi velké množství oblaků netrhá;   zahaluje obličej trůnu,*rozprostírá* přes něj svůj oblak.+ 10  Opsal kruh na hladině vod,+až tam, kde světlo končí ve tmě. 11  Samotné sloupy nebe se třesoua jsou ohromeny jeho přísným napomenutím. 12  Svou silou vzdul moře+a svým porozuměním rozbil na kusy+ bouřícího.*+ 13  Svým větrem* vyleštil nebe,+jeho ruka probodla klouzajícího hada.+ 14  Pohleď, to jsou okraje jeho cest,+a jaký šepot je o něm slyšet!Kdo však může ukázat, že rozumí jeho mocnému hromu?“+

Poznámky

„A čí dech.“ Heb. weniš·math-miʹ.
„Ti bezmocní ve smrti.“ Heb. ha·refa·ʼimʹ; na předcházejících místech přeloženo jako „Refaim“; LXXVg „obři“.
„[Místo] zničení.“ Heb. la·ʼavad·dónʹ, „Abaddon“, první výskyt tohoto heb. slova; řec. a·po·leiʹai; lat. per·di·ti·oʹni. Srovnej „Apollyon“ ve Zj 9:11, kde viz ppč.
„Trůnu.“ Podle odlišného značení samohlásek „svého úplňku“.
„Rozprostírá.“ V heb. je smíšený tvar tohoto slovesa považován za infinitiv absolutní, který nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Bouřícího.“ Heb. raʹhav. Možná mořskou obludu.
„Svým větrem (duchem).“ Heb. beru·chóʹ; lat. spiʹri·tus.