Jan 5:1–47

5  Potom byl svátek*+ Židů a Ježíš vyšel do Jeruzaléma.  V Jeruzalémě je u ovčí brány+ rybník, označený hebrejsky Betzata,* s pěti sloupořadími.  V těch leželo množství nemocných, slepých, chromých a lidí s uschlými údy. 4 * ——  Byl tam však nějaký muž, který měl svou nemoc osmatřicet let.  Když ho tam Ježíš viděl ležet a uvědomil si, že je již dlouho [nemocný],+ řekl mu: „Chceš se uzdravit?“+  Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě dal do rybníka, když se čeří voda; ale zatímco jdu, sestupuje přede mnou jiný.“  Ježíš mu řekl: „Vstaň, zvedni svá nosítka a choď!“+  Ten člověk se na to ihned uzdravil, zvedl svá nosítka a začal chodit. A v ten den byl sabat.+ 10  Proto Židé začali říkat vyléčenému: „Je Sabat a není zákonné,+ abys nesl nosítka.“ 11  Odpověděl jim však: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Zvedni svá nosítka a choď.‘“ 12  Ptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Zvedni je a choď‘?“ 13  Uzdravený však nevěděl, kdo to byl, neboť Ježíš odbočil, protože na tom místě byl zástup lidí. 14  Potom ho Ježíš našel v chrámu a řekl mu: „Podívej se, uzdravil ses. Již nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ 15  Ten člověk odešel a pověděl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. 16  Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali,+ protože to dělal během Sabatu. 17  Ale odpověděl jim: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“+ 18  Proto se Židé skutečně tím více začali snažit ho zabít,+ protože nejen porušoval Sabat, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem+ a tak se činil rovným+ Bohu. 19  Ježíš* proto přikročil k tomu, aby jim v odpověď řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy,* ale jenom to, co vidí dělat Otce.+ Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn. 20  Otec má totiž náklonnost k Synovi+ a ukazuje mu všechno, co sám dělá, a ukáže mu skutky větší než tyto, abyste se divili.+ 21  Vždyť právě jako Otec budí mrtvé a oživuje je,+ tak i Syn oživuje ty, které chce.+ 22  Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi,+ 23  aby všichni ctili Syna,+ právě jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.+ 24  Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život+ a nepřijde na soud, ale přešel ze smrti do života.+ 25  Vpravdě, vpravdě vám říkám: Přichází hodina, a je [již] nyní, kdy mrtví+ uslyší hlas+ Božího Syna a ti, kdo na to dbali, budou žít.+ 26  Vždyť právě jako má Otec život sám v sobě,*+ tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.+ 27  A dal mu autoritu soudit,+ protože je Syn člověka.+ 28  Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách+ uslyší jeho hlas 29  a vyjdou, ti, kdo činili dobré věci, ke vzkříšení života,+ ti, kdo prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.*+ 30  Nemohu dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy;* právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý,+ protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli+ toho, který mě poslal. 31  Jestliže o sobě vydávám svědectví+ jen já, mé svědectví není pravé.+ 32  Svědectví o mně vydává jiný, a vím, že svědectví, které o mně vydává,+ je pravé. 33  Poslali jste lidi k Janovi, a on vydal svědectví pravdě.+ 34  Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli zachráněni.+ 35  Ten člověk byl hořící a zářící lampou a vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle.+ 36  Ale já mám větší svědectví než Janovo, neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám,+ vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec. 37  Také Otec, jenž mě poslal, sám o mně vydal svědectví.+ Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu;+ 38  a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte právě tomu, koho poslal. 39  Zkoumáte Písma,+ protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně.+ 40  A přece nechcete přijít ke mně, abyste měli život.+ 41  Nepřijímám slávu od lidí,+ 42  ale dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku.+ 43  Přišel jsem ve jménu svého Otce,+ ale mě nepřijímáte; kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho byste přijali. 44  Jak můžete věřit, když přijímáte slávu+ jeden od druhého a nehledáte slávu, která je od jediného Boha?*+ 45  Nemyslete si, že vás budu žalovat u Otce; je někdo, kdo vás žaluje, Mojžíš,+ v něhož jste vložili svou naději. 46  Kdybyste vskutku věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal.+ 47  Ale jestliže nevěříte jeho spisům,+ jak uvěříte mým výrokům?“

Poznámky

P66,75ABD uvádějí před slovem svátek neurčitý člen; אC uvádějí člen určitý.
„Betzata“ (znamená „dům olivy“ nebo „dům oliv“), א; P75BVg „Betsaida“, znamená „dům rybáře“; ACSyc‚hi‚pArm „Betesda“ (znamená „dům milosrdenství“).
P66,75אBDVgSyc vynechávají v. 4; AItVgcSyhi‚pArm dodávají: „Neboť Pánův [J9,22,23 „Jehovův“] anděl čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; ten, kdo po tom zvíření vstoupil do vody jako první, se uzdravil, ať už trpěl jakoukoli nemocí.“
„Ježíš“, P66אAVg; P75B „On“.
Nebo „věc pocházející od něho“.
Nebo „dar života sám v sobě“. Viz Ří 6:23.
„Vzkříšení soudu.“ Řec. a·naʹsta·sin kriʹse·os; lat. re·sur·rec·ti·oʹnem iu·diʹci·i.
Nebo „věc pocházející ode mě“.
„Boha“, אADItVgSyc‚h‚hi‚p; P66,75B vynechávají.