Jan 17:1–26

17  Ježíš to pronesl, zvedl oči k nebi+ a řekl: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe+  podle [toho], jak jsi mu dal autoritu nade vším tělem,+ aby dal věčný život+ plnému [počtu] těch, které jsi mu dal.+  To znamená věčný život,+ že přijímají poznání+ o tobě,* jediném pravém Bohu,+ a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.+  Oslavil jsem tě na zemi,+ když jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych [je] konal.+  Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.+  Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa.+ Byli tvoji, a dal jsi je mně, a zachovali tvé slovo.  Nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe;  protože výroky, které jsi mi dal, jsem dal jim+ a oni je přijali a určitě poznali, že jsem vyšel jako tvůj představitel,+ a uvěřili, že jsi mě vyslal.+  Prosím za ně; neprosím za svět,+ ale za ty, které jsi mi dal; protože jsou tvoji, 10  a všechno mé je tvé a tvé je mé,+ a byl jsem mezi nimi oslaven. 11  A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě,+ a přicházím k tobě. Svatý Otče, bdi nad nimi+ kvůli svému vlastnímu jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako jsme my.+ 12  Když jsem byl s nimi, bděl jsem nad nimi+ kvůli tvému vlastnímu jménu, které jsi mi dal; a hlídal jsem je a ani jeden z nich není zničen,+ kromě syna zničení,+ aby se splnil [text] písma.+ 13  Ale nyní přicházím k tobě a mluvím o tom ve světě, aby v sobě měli v plnosti mou radost.+ 14  Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí,+ protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.+ 15  Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému.+ 16  Nejsou částí světa,+ právě jako já nejsem částí světa.+ 17  Posvěť+ je pravdou; tvé slovo+ je pravda.+ 18  Právě jako ty jsi mě vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa.+ 19  A posvěcuji se* v jejich prospěch, aby také oni byli posvěceni+ pravdou. 20  Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo ve mne uvěří skrze jejich slovo;+ 21  aby všichni byli jedno,*+ právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou,+ aby také oni byli ve spojení s námi,+ aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal.+ 22  Dal jsem jim také slávu, kterou jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako my jsme jedno.+ 23  Já ve spojení s nimi a ty ve spojení se mnou, aby byli zdokonaleni v jedno,+ aby svět poznal, že jsi mě vyslal a že jsi je miloval, právě jako jsi miloval mne. 24  Otče, vzhledem k tomu, co jsi mi dal, si přeji, aby také oni byli se mnou, kde jsem já,+ aby spatřili mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval před založením*+ světa.+ 25  Spravedlivý+ Otče, svět tě vskutku nepoznal;+ ale já jsem tě poznal a oni poznali, že jsi mě vyslal.+ 26  A dal jsem jim tvé jméno na vědomí+ a dám je na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“+

Poznámky

Nebo „znají tebe“. Řec. hiʹna gi·noʹsko·si se.
Nebo „A považuji se za posvátného (zacházím se sebou jako se svatým)“. Řec. kai ... e·goʹ ha·gi·aʹzo e·mau·tonʹ; lat. et ... eʹgo sanc·tiʹfi·co me ipʹsum; J17(heb.) wehith·qad·daš·tiʹ.
Nebo „v jednotě“. Dosl. „jednou (věcí)“. Řec. hen, stř. r., ukazuje na jednotu ve spolupráci. Viz 10:30 ppč.
Dosl. „před vržením [semene]“. Řec. pro ka·ta·bo·lesʹ.