Ezekiel 9:1–11

9  A přistoupil k tomu, aby mi silným hlasem volal do uší a říkal: „Nechte přijít blíž ty, kdo věnují svou pozornost městu, každého s jeho zbraní v ruce, aby ničili!“  A pohleďme, směrem od horní+ brány obrácené k severu přicházelo šest mužů,* každý se svou zbraní k rozbíjení v ruce; a mezi nimi byl jeden muž* oděný plátnem+ s kalamářem* tajemníka u boků, a přistoupili k tomu, aby přišli a postavili se vedle měděného oltáře.+  A pokud jde o slávu BOHA* Izraele,+ ta byla vyzdvižena od cherubínů,*+ nad nimiž byla, k prahu domu,+ a začal volat na muže,* který byl oděn plátnem+ a u jehož boků byl kalamář tajemníka.  A Jehova přikročil k tomu, aby mu řekl: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a uděláš označení* na čele lidí, kteří vzdychají a sténají+ nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho.“+  A těm [ostatním] řekl mně do uší: „Projděte městem za ním a bijte. Ať vaše oko nelituje, a nepociťujte soucit.+  Starce, mladého muže a pannu a děťátko a ženy+ byste měli vybít — až do zhouby. Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení;+ a měli byste začít od mé svatyně.“+ A tak začali od starců,* kteří byli před domem.+  A dále jim řekl: „Poskvrňte dům a naplňte nádvoří zabitými.+ Jděte!“ A vyšli a bili ve městě.  A zatímco bili a já jsem zůstal, stalo se, že jsem přistoupil k tomu, abych padl na tvář+ a volal a říkal: „Běda,+ Svrchovaný Pane Jehovo! Zničíš všechny zbývající z Izraele, zatímco vyléváš svůj vztek na Jeruzalém?“+  Řekl mi tedy: „Provinění izraelského a judského domu+ je velmi, velmi veliké+ a země je naplněna krveprolitím*+ a město je plné pokřivenosti;+ vždyť řekli: ‚Jehova opustil zemi*+ a Jehova nevidí.‘*+ 10  A také pokud jde o mne, mé oko nebude litovat+ ani neprojevím soucit.+ Jejich cestu jistě přivedu na jejich vlastní hlavu.“+ 11  A pohleďme, ten muž* oděný plátnem, u jehož boků byl kalamář,* přinášel zpět slovo a říkal: „Učinil jsem, právě jak jsi mi přikázal.“+

Poznámky

„Mužů.“ Heb. ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
„A ... byl jeden muž.“ Heb. weʼiš-ʼe·chadhʹ.
Nebo „písařským pouzdrem“.
„Boha.“ Heb. ʼElo·héʹ.
Dosl. „cherubína“. Heb. hak·keruvʹ, j. č., ale pravděpodobně v kolektivním smyslu. Toto je první výskyt tohoto slova u Ez. Viz 1:22–28.
Muže.“ Heb. ha·ʼišʹ.
Dosl. „označíš označení“. Heb slovo pro podstatné jméno „označení“ je taw, poslední písmeno heb. abecedy, které mělo ve starém písmu podobu křížku (×). Viz Joba 31:35, kde se taw překládá jako ‚podpis‘.
„Od starců.“ Heb. ba·ʼana·šimʹ haz·zeqe·nimʹ.
Nebo „skutky krve“. Dosl. „krvemi“. Heb. da·mimʹ.
Heb. ha·ʼaʹrec.
Nebo „žádný Jehova nevidí“. Viz 8:12, ppč. „nás nevidí“.
„Ten muž.“ Heb. ha·ʼišʹ.
Nebo „písařské pouzdro“.