Přísloví 25:1–28

25  To jsou také Šalomounova přísloví,+ která přepsali muži judského krále Ezekjáše:+  Boží slávou je uchovávat záležitost utajenou,+ a slávou králů je záležitost prozkoumávat.+  Nebesa pro výšku+ a země pro hloubku,+ a srdce králů, to je neprozkoumatelné.+  Ať se ze stříbra odstraní* zpěněná struska, a celé vyjde přečištěné.*+  Ať je odstraněn ničemný před králem,+ a jeho trůn bude pevně založen spravedlností.+  Neprokazuj před králem čest sám sobě+ a nestav se na místo velkých.+  Je totiž lepší, aby ti řekl: „Vystup sem“,+ než aby tě ponížil před [někým] urozeným, jehož viděly tvé oči.+  Nevycházej ukvapeně vést právní při, aby nebylo otázkou, co uděláš při jejím vyvrcholení, když tě teď pokořuje tvůj bližní.+  Ujmi se své vlastní pře se svým bližním+ a nezjevuj důvěrný hovor jiného;+ 10  aby tě nezahanbil ten, kdo naslouchá, a špatná zpráva od tebe by nemohla být odvolána. 11  Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.+ 12  Zlatou náušnicí a ozdobou ze zvláštního zlata* je moudrý karatel pro slyšící ucho.+ 13  Právě jako chladivý sníh+ v den žně, takový je věrný zplnomocněnec těm, kdo ho posílají,* neboť občerstvuje samotnou duši* svých pánů.*+ 14  Jako oblaka páry a vítr bez lijáku je muž,* který se vychloubá falešným darem.+ 15  Trpělivost* zapůsobí na velitele, a mírný jazyk může zlomit kost.+ 16  Nalezl jsi med?+ Jez, kolik ti stačí, aby sis jej nevzal příliš mnoho a nemusel jej vyzvrátit.+ 17  Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost a jistě tě bude nenávidět. 18  Jako válečný kyj a meč a naostřený šíp je muž, který svědčí jako falešný svědek proti svému bližnímu.+ 19  Jako zlomený zub a vratká noha je důvěra v toho, kdo se prokazuje [jako] zrádný v den tísně.+ 20  Kdo v chladném dnu odnímá oděv, je jako ocet na alkálii a jako zpěvák s písněmi na zasmušilé srdce.+ 21  Jestliže ten, kdo tě nenávidí, je hladový, dej mu najíst chléb, a je-li žíznivý, dej mu napít vodu,+ 22  neboť shrabuješ na jeho hlavu uhly,+ a Jehova sám tě odmění.+ 23  Vítr od severu rodí jakoby v porodních bolestech liják;+ a jazyk [vyzrazující] tajemství otevřeně odsouzený obličej.+ 24  Lepší je bydlet v rohu na střeše než se svárlivou manželkou, třebaže ve společném domě.+ 25  Jako chladná voda na unavenou duši,+ taková je dobrá zpráva z daleké země.+ 26  Zakalené zřídlo a zkažená studna je spravedlivý, když vrávorá před ničemným.+ 27  Jíst příliš mnoho medu není dobré;+ a je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?+ 28  Jako prolomené město beze zdi je muž, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha.+

Poznámky

„Ať se ... odstraní.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Celé vyjde přečištěné“, na základě malých změn v M a v souladu s LXX; M „nádoba vyjde pro přečišťovače“.
„Zvláštního zlata.“ Heb. khaʹthem, slovo převzaté z egyptštiny.
Nebo „toho, kdo ho posílá“, mn. č. v M označuje vznešenost.
Nebo „neboť ... samotný život“. Heb. weneʹfeš.
Nebo „svého pána“. Heb. ʼadho·navʹ, mn. č. možná označuje vznešenost.
„Muž.“ Heb. ʼiš.
Dosl. „Délka (pomalost) chřípí (hněvu)“.