Přísloví 15:1–33

15  Odpověď, když je mírná, odvrací vztek,+ ale slovo, které působí bolest, budí hněv.+  Jazyk moudrých koná dobro s poznáním,+ ale ústa hlupáků překypují pošetilostí.+  Oči Jehovovy jsou na každém místě+ a dávají pozor na [lidi] špatné i dobré.+  Klidný jazyk je stromem života,+ ale jeho překroucenost znamená zhroucení v duchu.+  Každý pošetilý znevažuje ukázňování od svého otce,+ ale kdokoli dbá kárání, je chytrý.+  V domě* spravedlivého je hojná zásoba,+ ale ve výtěžku ničemného je zavržení.+  Rty moudrých stále rozptylují poznání,+ ale srdce hlupáků takové není.+  Oběť ničemných je Jehovovi něčím odporným,+ ale v modlitbě přímých má zalíbení.+  Cesta ničemného je Jehovovi něčím odporným,+ ale toho, kdo usiluje o spravedlnost, miluje.+ 10  Ukázňování je špatné pro toho, kdo opouští stezku;+ kdokoli nenávidí kárání, zemře.+ 11  Šeol a [místo] zničení*+ jsou před Jehovou.+ Oč více srdce synů lidstva!*+ 12  Posměvač nemiluje toho, kdo ho kárá.+ K moudrým nepůjde.+ 13  Radostné srdce dobře působí na vzezření,+ ale kvůli bolesti srdce je zkrušený duch.+ 14  Srdce s porozuměním je to, které pátrá po poznání,+ ale ústa hloupých lidí usilují o pošetilost.+ 15  Všechny dny ztrápeného jsou špatné;+ ale komu je dobře u srdce,* [má] ustavičně hostinu.+ 16  Lepší je málo v bázni před Jehovou,+ než hojná zásoba a při ní zmatek.+ 17  Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska,+ než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.+ 18  Rozvzteklený muž popouzí ke sváru,+ ale kdo je pomalý k hněvu, utišuje hádku.+ 19  Cesta lenocha je jako šípkový plot,+ ale stezka přímých je nasypaná cesta.+ 20  Moudrý syn je ten, který rozradostňuje otce,+ ale hloupý člověk pohrdá svou matkou.+ 21  Komu se nedostává srdce,* tomu je pošetilost radostí,+ ale muž s rozlišovací schopností, ten jde přímo kupředu.+ 22  Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány,+ ale v množství rádců je uskutečnění.+ 23  Muž se raduje z odpovědi svých úst,+ a jak dobré je slovo v pravý čas!+ 24  Stezka života [směřuje] vzhůru tomu, kdo jedná s pochopením,+ aby se odvrátil od šeolu tam dole.+ 25  Jehova strhne dům těch, kdo se sami vyvyšují,+ ale upevní mez vdovy.+ 26  Úkladné plány špatného jsou Jehovovi něčím odporným,+ ale příjemné řeči jsou čisté.+ 27  Kdo dosahuje nepoctivého zisku, přivádí zavržení na svůj vlastní dům,+ ale kdo nenávidí dary, ten zůstane naživu.+ 28  Srdce spravedlivého rozjímá,* co odpovědět,+ ale ústa ničemných překypují špatnými věcmi.+ 29  Jehova je velmi vzdálen od ničemných,+ ale modlitbu spravedlivých slyší.+ 30  Jas očí+ rozradostňuje srdce;+ zprávou,+ která je dobrá, ztučňují kosti.+ 31  Ucho, které naslouchá kárání+ života, pobývá přímo mezi moudrými lidmi.+ 32  Kdokoli se vyhýbá ukázňování,+ zavrhuje svou vlastní duši, ale kdo naslouchá kárání, získává srdce.*+ 33  Bázeň před Jehovou je ukázňování směřující k moudrosti,+ a před slávou je pokora.+

Poznámky

„V domě (domech)“, TLXXSy; MVg „Dům“.
„A [místo] zničení.“ Heb. wa·ʼavad·dónʹ, „Abaddon.“ Viz Job 26:6 ppč.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Ale ... dobře (veselo) srdce.“ Heb. wetóv-levʹ.
Nebo „Tomu, kdo je bez dobré pohnutky“. Heb. la·chasar-levʹ.
Nebo „uvažuje a mumlá“.
Nebo „získává dobrou pohnutku“. Heb. qóʹneh lev.