Přísloví 12:1–28

12  Kdo miluje ukázňování, miluje poznání,+ ale kdo nenávidí kárání, je nerozumný.+  Ten, kdo je dobrý, získává schválení od Jehovy,+ ale muže* s [ničemnými] nápady prohlašuje za ničemného.+  Žádný člověk* nebude pevně založen ničemností;+ ale pokud jde o základ, [v němž] koření spravedliví, ten nebude přiveden k vrávorání.+  Schopná manželka je korunou pro svého majitele,+ ale jako hniloba v jeho kostech je ta, která jedná hanebně.+  Myšlenky spravedlivých jsou soud;+ řízení ničemnými je podvod.+  Slova ničemných jsou číháním* na krev,+ ale ústa přímých, ta je osvobodí.+  Dochází k rozvratu* ničemných a již nejsou,+ ale právě dům spravedlivých zůstane stát.+  Pro svá rozvážná ústa bude muž chválen,+ ale ten, kdo má převrácené srdce, dojde opovržení.+  Lepší je nepříliš vážený, který však má sluhu, než ten, kdo sám sebe oslavuje, ale nedostává se mu chleba.+ 10  Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete,+ ale [projevy] milosrdenství ničemných jsou kruté.+ 11  Kdo obdělává svou zemskou půdu, ten se nasytí chlebem,+ ale kdo usiluje o nehodnotné věci, tomu se nedostává srdce.*+ 12  Ničemný zatoužil po kořisti chycené v síti špatných lidí;+ ale pokud jde o kořen spravedlivých, ten rodí.+ 13  Přestupkem rtů je lapen do léčky špatný člověk,+ ale spravedlivý se dostává z tísně.+ 14  Z plodů mužových úst* se on nasytí dobrým,+ a právě to, co dělaly ruce člověka,* se mu vrátí.+ 15  Cesta pošetilého je správná v jeho vlastních očích,+ ale kdo naslouchá radě, je moudrý.+ 16  Pošetilý je ten člověk, který [týž] den učiní svou mrzutost známou,+ ale chytrý přikrývá zneuctění.+ 17  Kdo šíří věrnost, poví, co je spravedlivé,+ ale falešný svědek — podvod.+ 18  Existuje [člověk], který mluví neuváženě, jako by bodal mečem,+ ale jazyk moudrých je uzdravení.+ 19  Ret pravdy,+ ten bude navždy pevně založen,+ ale falešný jazyk bude jen na okamžik.*+ 20  Podvod je v srdci těch, kdo vymýšlejí darebáctví,+ ale ti, kdo radí k pokoji, se radují.+ 21  Nic, co ubližuje, nepostihne spravedlivého,+ ale ničemní, ti budou jistě naplněni neštěstím.+ 22  Falešné rty jsou pro Jehovu něčím odporným,+ ale v těch, kdo jednají ve věrnosti, má zalíbení.+ 23  Chytrý člověk* přikrývá poznání,+ ale srdce hlupáků, to provolává pošetilost.+ 24  Ruka pilných, ta bude panovat,+ ale nedbalá ruka dospěje k nucené práci.+ 25  Úzkostlivá péče v srdci muže* je to, co působí, aby se sklonilo,+ ale dobré slovo je rozradostňuje.+ 26  Spravedlivý si vyhlíží svou vlastní pastvu, ale právě cesta ničemných je vede k bloudění.+ 27  Nedbalost nevyplaší nikomu lovnou zvěř,+ ale pilný je pro člověka* drahocenným jměním. 28  Na stezce spravedlnosti je život,+ a pouť po jejím chodníčku neznamená smrt.+

Poznámky

„Ale muže.“ Heb. weʼišʹ.
Nebo „pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Číháním.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu spojovacím.
„Dochází k rozvratu.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Nebo „je bez dobré pohnutky“. Heb. chasar-levʹ.
Dosl. „úst muže“. Heb. fi-ʼišʹ.
„Ruce člověka.“ Heb. jedhé-ʼa·dhamʹ.
Dosl. „bude, jen dokud budu nakloněn dát odpočinek [nebo mžiknout]“.
„Člověk.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Muže.“ Heb. ʼiš.
„Člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.