Matouš 20:1–34
20 Nebeské království je totiž podobné člověku, hospodáři, který vyšel časně ráno, aby najal dělníky na svou vinici.+
2 Když se dohodl s dělníky na denáru* denně,+ vyslal je na svou vinici.
3 Když vyšel také kolem třetí hodiny,+ viděl jiné, jak stojí bez zaměstnání na tržišti;+
4 a řekl jim: ‚Vy také jděte na vinici, a dám vám, co odpovídá právu.‘
5 Odešli tedy. Opět vyšel kolem šesté+ a deváté hodiny+ a udělal totéž.
6 Konečně vyšel kolem jedenácté hodiny a našel jiné, kteří stáli, a řekl jim: ‚Proč tu stojíte celý den bez zaměstnání?‘
7 Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘+
8 Když nadešel večer,+ pán vinice řekl muži, který to měl u něho na starosti: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim jejich mzdu+ a postupuj od posledních k prvním.‘
9 Když přišli [najatí] v jedenáct hodin, každý dostal denár.
10 Když tedy přišli první, usuzovali, že dostanou více; ale také oni dostali zaplaceno po denáru.
11 Když jej dostali, začali reptat proti hospodáři+
12 a řekli: ‚Ti poslední odevzdali práci za jednu hodinu; přesto jsi je učinil rovnými nám, kteří jsme nesli břemeno dne a palčivý žár!‘
13 Ale jednomu z nich odpověděl a řekl: ‚Nekřivdím ti, člověče. Nedohodl ses snad se mnou na jednom denáru?+
14 Vezmi si, co je tvoje, a jdi. Chci dát tomuto poslednímu totéž, co tobě.+
15 Není snad zákonné, abych dělal se svými vlastními věcmi, co chci? Nebo je [snad] tvé oko ničemné,*+ protože já jsem dobrý?‘+
16 Tak budou poslední prvními a první posledními.“+
17 Když byl Ježíš nyní na odchodu do Jeruzaléma, vzal dvanáct učedníků+ soukromě stranou a cestou jim řekl:
18 „Pohleďte, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona a oni ho odsoudí k smrti+
19 a vydají ho [lidem z] národů, aby si z něho tropili žerty a aby [ho] mrskali a přibili na kůl,*+ a třetí den bude vzbuzen.“+
20 Potom k němu přistoupila matka synů Zebedeových+ se svými syny, vzdávala [mu] poctu a o něco ho prosila.+
21 Řekl jí: „Co chceš?“ Řekla mu: „Dej slovo, že se tito dva moji synové posadí jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici v tvém království.“+
22 Ježíš odpověděl a řekl: „Nevíte, oč prosíte. Můžete pít pohár,+ který se chystám pít já?“ Řekli mu: „Můžeme.“
23 Řekl jim: „Skutečně budete pít můj pohár,+ není však na mně, abych [vám] dal posadit se po mé pravici a po mé levici, ale patří to těm, kterým to připravil můj Otec.“+
24 Když to slyšelo deset ostatních, rozhořčili se na oba bratry.+
25 Ale Ježíš je k sobě zavolal a řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu.+
26 Mezi vámi to tak není;+ ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem,*+
27 a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.+
28 Právě jako Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil*+ a dal svou duši* jako výkupné* výměnou za mnohé.“+
29 A když vycházeli z Jericha,+ následoval ho velký zástup.
30 A pohleďme, dva slepci seděli u silnice, [a] když slyšeli, že Ježíš jde kolem, vykřikli a řekli: „Pane,* smiluj se nad námi, Synu Davidův!“+
31 Ale zástup jim ostře pověděl, aby mlčeli; a přece křičeli tím hlasitěji a říkali: „Pane, smiluj se nad námi, Synu Davidův!“+
32 A tak se Ježíš zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
33 Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči.“+
34 Ježíš byl pohnut lítostí, dotkl se jejich očí+ a ihned nabyli zraku a následovali ho.+
Poznámky
^ Římská stříbrná mince, která vážila 3,85 g.
^ Nebo „závistivé“.
^ Nebo „připevnili na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
^ Nebo „sluhou“. Řec. di·aʹko·nos; lat. mi·niʹster (ze slova miʹnus, „méně“); J22(heb.) meša·rethʹ.
^ „Výkupné.“ Řec. lyʹtron; lat. re·dem·pti·oʹnem; J17,18,22(heb.) koʹfer. Srovnej 1Ti 2:6, ppč. „výkupné“.
^ Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ, „svůj život“.
^ Nebo „aby obsluhoval“. Řec. di·a·ko·neʹsai; lat. mi·ni·straʹre; J17,18,22(heb.) leša·rethʹ.
^ „Pane“, P45BCWVg; א „Ježíši“; DSyc vynechávají.
