Matouš 16:1–28

16  Tu k němu přistoupili farizeové+ a saduceové, a aby ho pokoušeli, žádali ho, aby jim předvedl znamení z nebe.+  Odpověděl jim a řekl: „[[Když nastává večer, obvykle říkáte: ‚Bude pěkné počasí, protože obloha je ohnivě červená‘;  a ráno: ‚Dnes bude zimavé, deštivé počasí, neboť obloha je ohnivě červená, ale vypadá zamračeně.‘ Umíte vykládat vzhled oblohy, ale znamení časů vyložit nedovedete.]]*+  Ničemná a cizoložná* generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení+ kromě znamení Jonášova.“+ S tím odešel a nechal je vzadu.+  Učedníci přepluli na druhou stranu a zapomněli vzít s sebou chleby.+  Ježíš jim řekl: „Mějte oči stále otevřené a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“+  Proto mezi sebou začali uvažovat a říkali: „Nevzali jsme s sebou žádné chleby.“  Ježíš to věděl a řekl: „Proč tak mezi sebou uvažujete, protože nemáte chleby, vy malověrní?+  Ještě to nechápete nebo se nepamatujete na těch pět chlebů v případě těch pěti tisíc, a kolik košů jste nasbírali?+ 10  Nebo na těch sedm chlebů v případě těch čtyř tisíc, a kolik košů na potraviny jste nasbírali?+ 11  Jak to, že nerozeznáváte, že jsem s vámi nemluvil o chlebech? Mějte se však na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“+ 12  Potom pochopili, že řekl, aby se měli na pozoru ne před kvasem chlebů, ale před učením+ farizeů a saduceů. 13  Když Ježíš přišel do končin Filipovy Cesareje, zeptal se svých učedníků: „Co říkají lidé, kdo[že] je Syn člověka?“+ 14  Řekli: „Někteří říkají, že Jan Křtitel,+ jiní Elijáš,+ ještě jiní Jeremjáš nebo jeden z proroků.“ 15  Řekl jim: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“+ 16  Šimon Petr odpověděl a řekl: „Ty jsi KRISTUS,+ Syn živého Boha.“+ 17  Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jsi šťastný, Šimone, synu Jonášův,* protože ti [to] nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.+ 18  Říkám ti také: Ty jsi Petr,+ a na tomto skalním masivu*+ vystavím svůj sbor* a brány hádu*+ jej nepřemohou.+ 19  Dám ti klíče nebeského království, a cokoli bys svázal na zemi, bude tím, co je svázáno* v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude tím, co je rozvázáno* v nebesích.“+ 20  Potom ostře přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že on je KRISTUS.+ 21  Od té doby Ježíš Kristus začal ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzbuzen.+ 22  Na to ho Petr vzal stranou a začal ho přísně napomínat a říkal: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento [osud] tě vůbec nepotká.“+ 23  Ale on se obrátil zády* a řekl Petrovi: „Kliď se za mne, Satane!+ Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím,+ ale lidským.“* 24  Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl* a neustále+ mě následuje. 25  Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji.+ 26  Co totiž prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbude své duše?+ Nebo co dá člověk výměnou+ za svou duši? 27  Vždyť je určeno, aby Syn člověka přišel ve slávě svého Otce se svými anděly, a pak odplatí každému podle jeho chování.+ 28  Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“+

Poznámky

Podle CDWItVg; אBSyc‚sArm vynechávají slova ve dvojitých hranatých závorkách.
„Cizoložná.“ Řec. moi·cha·lisʹ; lat. a·dulʹte·ra.
Dosl. „Bar-jonáš“, znamená „syn Jonášův“. Řec. Ba·ri·o·naʹ; J17,18,22(heb.) Bar-Jó·nahʹ. Bar je slovo přejaté z aram. a znamená „syn“. Srovnej Ezr 5:2 ppč.
„Ty jsi Petr, a na tomto skalním masivu.“ V původních jazycích jsou slova, jimiž je pojmenován „Petr“ a jež znamenají „kus skály“, v m. r. (řec. Peʹtros, m. r.; lat. Peʹtrus, m. r.; syr. Kiʼ·faʼ, jemuž předchází osobní zájmeno m. r. hu); naproti tomu slova označující „skalní masiv“ jsou ž. r. (řec. peʹtrai, 3. p., ž. r., j. č.; lat. peʹtram, ž. r.; syr. kiʼ·faʼ, jemuž předchází ukazovací přídavné jméno ž. r. ha·deʼ).
Nebo „svou ekklesii (své shromáždění)“. Řec. mou ten ek·kle·siʹan; J17,18,22(heb.) qehil·la·th.
„Hádu.“ Řec. haiʹdou; J7,8,10–14,16–18,22(heb.) šeʼólʹ. Viz dodatek 4B.
Nebo „tím, co už je svázáno“, perfektní příčestí trpné.
Nebo „tím, co už je rozvázáno“, perfektní příčestí trpné.
Nebo „otočil“.
Nebo „nemáš Boží smýšlení, ale lidské“.
Viz dodatek 5C.
Nebo „život“. Viz dodatek 4A.