Malachiáš 2:1–17

2  „A teď, toto přikázání je pro vás, kněží.+  Jestliže nebudete naslouchat+ a jestliže si nevezmete k srdci,+ abyste vzdávali slávu mému jménu,“+ řekl Jehova vojsk, „také na vás jistě pošlu prokletí+ a prokleji vaše požehnání.+ Ano, dokonce jsem proklel [požehnání],* protože si [to] neberete k srdci.“  „Pohleďte, kvůli vám přísně napomínám [zasetou] setbu+ a po obličejích vám rozmetám hnůj,* hnůj vašich svátků; a někdo vás k tomu vskutku odnese.  A budete muset poznat, že jsem vám poslal toto přikázání,+ aby má smlouva+ s Levim* trvala,“+ řekl Jehova vojsk.  „Pokud jde o mou smlouvu, ta se prokázala být s ním, [smlouva] života a pokoje,+ a stále jsem mu je dával, s bázní. A dále se mě bál;+ ano, sám byl kvůli mému jménu postižen zděšením.+  Samotný zákon pravdy* se prokázal být v jeho ústech,+ a na jeho rtech se nenašla nespravedlnost. Chodil se mnou v pokoji a v přímosti+ a mnoho bylo těch, které obrátil zpět od provinění.+  Rty kněze by totiž měly uchovávat poznání a z jeho úst by lidé měli hledat zákon;+ je totiž poslem* Jehovy vojsk.+  Ale vy — vy jste odbočili z cesty.+ Způsobili jste, že mnozí klopýtli v zákoně.+ Zkazili jste smlouvu Leviho,“+ řekl Jehova vojsk.  „A já, já také jistě způsobím, že budete pro všechen lid opovrhovaní a nízcí+ podle toho, jak jste se nedrželi mých cest, ale projevovali jste stranickost v zákoně.“+ 10  „Nemáme všichni jednoho otce?+ Není to jeden Bůh,* který nás stvořil?+ Proč jednáme zrádně jeden s druhým+ tím, že znesvěcujeme smlouvu svých praotců?+ 11  Juda jednal zrádně a v Izraeli a v Jeruzalémě byla spáchána odporná věc;+ Juda totiž znesvětil Jehovovu svatost,+ kterou si On zamiloval, a vzal do vlastnictví dceru cizozemského boha* jako nevěstu.+ 12  Jehova odřízne od Jákobových stanů každého, kdo to dělá,+ toho, kdo je vzhůru, a toho, kdo odpovídá, a toho, kdo předkládá obětní dar+ Jehovovi vojsk.“ 13  „A to je druhá věc, kterou děláte, [a tím] se Jehovův oltář pokrývá slzami, pláčem a vzdycháním, takže již není obrácení k obětnímu daru nebo zalíbení [v čemkoli] z vaší ruky.+ 14  A řekli jste: ‚Kvůli čemu?‘+ Kvůli tomu, že Jehova sám vydává svědectví mezi tebou a manželkou tvého mládí,+ s níž jsi sám jednal zrádně, ačkoli je tvou partnerkou a manželkou tvé smlouvy.+ 15  A byl jeden, který [to] nedělal, jelikož měl, co zbývalo* z ducha. A co ten hledal? Boží* semeno.+ A budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha,+ a kéž nikdo nejedná zrádně s manželkou svého mládí.+ 16  Vždyť on nenávidí rozvádění,“*+ řekl Jehova, BŮH Izraele; „a toho, kdo svůj oděv pokryl násilím,“+ řekl Jehova vojsk. „A budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha, a nebudete jednat zrádně.+ 17  Unavili jste Jehovu svými slovy+ a řekli jste: ‚Jak jsme [ho] unavili?‘ Tím, že jste říkali: ‚Každý, kdo činí špatně, je v Jehovových očích dobrý, a v takových má sám potěšení‘;+ nebo: ‚Kde je BŮH* práva?‘“+

Poznámky

Dosl. „je“, v heb. ž. r., vztahuje se na požehnání, v heb. ž. r.
Nebo „výkaly“. Možná „obsah žaludku“.
„Levim“, MTSyVg; LXX „Levity“.
Nebo „pravdivosti; opravdovosti“. Heb. ʼemethʹ; lat. ve·ri·taʹtis.
„Poslem.“ Heb. mal·ʼakhʹ; řec. agʹge·los; lat. anʹge·lus.
„Bůh.“ Heb. ʼEl; řec. The·osʹ; lat. Deʹus.
„Boha.“ Heb. ʼel; řec. the·ousʹ, „bohů“; lat. deʹi.
Dosl. „jelikož ... ostatek (zbytek)“. Heb. šeʼarʹ.
„Boží.“ Heb. ʼElo·himʹ; řec. ho The·osʹ; lat. Deʹi.
Dosl. „poslání pryč“. Viz Mt 1:19 ppč.
„Bůh.“ Heb. ʼElo·héʹ; lat. Deʹus.