Jeremjáš 7:1–34

7  Slovo, jež přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy a říkalo:  „Postav se v bráně Jehovova domu a vyhlásíš tam toto slovo+ a řekneš: ‚Slyšte Jehovovo slovo, všichni z Judy, kteří vstupujete do těchto bran, abyste se poklonili Jehovovi.  Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: „Napravte své cesty a svá jednání, a já vás nechám přebývat na tomto místě.+  Nevkládejte důvěru v klamná slova,*+ jež říkají: ‚Jehovův chrám,* Jehovův chrám, oni jsou Jehovův chrám!‘  Jestliže totiž určitě napravíte své cesty a svá jednání, jestliže určitě vykonáte právo mezi mužem* a jeho druhem,+  jestliže nebudete utlačovat cizího usedlíka,* chlapce bez otce a vdovu+ a neprolijete na tomto místě nevinnou krev+ a nebudete chodit pro vlastní neštěstí za jinými bohy,*+  nechám vás naopak jistě přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim praotcům od neurčitého času až do neurčitého času.“‘“+  „Hle, vkládáte důvěru v klamná slova — jistě to vůbec nebude k prospěchu.+  Může se krást,+ vraždit+ a cizoložit+ a falešně přísahat+ a přinášet obětní dým Baalovi+ a chodit za jinými bohy, které jste neznali,+ 10  a [pak] přijdete a postavíte se přede mnou v tomto domě, nad nímž je vzýváno mé jméno,+ a řeknete: ‚Jistě budeme osvobozeni‘, navzdory tomu, že činíte všechny tyto odporné věci? 11  Stal se ve vašich očích tento dům, nad nímž je vzýváno mé jméno,+ pouhou lupičskou jeskyní?+ Hle, sám jsem [to] také viděl,“ je výrok Jehovův.+ 12  „‚Jděte však nyní k mému místu, jež bylo v Šilu,+ kde jsem zprvu dal přebývat svému jménu,+ a vizte, co jsem mu udělal pro špatnost svého izraelského lidu.+ 13  A teď, protože jste stále konali všechna tato díla,‘ je Jehovův výrok, ‚a stále jsem k vám mluvil, časně vstával a mluvil,+ ale nenaslouchali jste,+ a stále jsem vás volal, ale neodpovídali jste;+ 14  také domu, nad kterým je vzýváno mé jméno,+ ve který důvěřujete,+ a místu, které jsem dal vám a vašim praotcům, učiním, jako jsem učinil Šilu.+ 15  A vyhodím vás od svého obličeje,+ právě jako jsem vyhodil všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo.‘+ 16  A pokud jde o tebe, ty se ve prospěch tohoto lidu nemodli, ani v jejich prospěch nevznášej snažně prosebné volání nebo modlitbu, ani mě naléhavě nepros,+ neboť ti nebudu naslouchat.+ 17  Nevidíš, co dělají v judských městech a na ulicích Jeruzaléma?+ 18  Synové sbírají klacíky a otcové rozdělávají oheň a manželky* zadělávají moučné těsto, aby udělaly obětní koláče ‚královně* nebes‘;+ a vylévají se* tekuté oběti+ jiným bohům, abych byl urážen.+ 19  ‚Jsem to já, koho urážejí?‘ je Jehovův výrok.+ ‚Nejsou to oni sami, aby zostudili svůj obličej?‘+ 20  Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pohleď, můj hněv a můj vztek se vylévají na toto místo,+ na lidstvo* a na domácí zvíře a na polní strom+ a na plody zemské půdy; a bude to hořet a nebude to uhašeno.‘+ 21  Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: ‚Přidejte ty své celé zápalné obětní dary ke svým obětem a jezte maso.+ 22  S vašimi praotci jsem totiž nemluvil ani jsem jim nepřikazoval v den, kdy jsem je vyváděl z egyptské země, ohledně záležitostí celého zápalného obětního daru a oběti.+ 23  Ale toto slovo jsem k nim opravdu pronesl jako příkaz a řekl jsem: „Poslouchejte můj hlas,+ a stanu se vaším Bohem+ a vy se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě,+ kterou vám přikážu, aby se vám dobře vedlo.“‘+ 24  Avšak nenaslouchali ani nenaklonili ucho,+ ale dále chodili v radách zatvrzelosti svého špatného srdce,+ takže se obrátili směrem nazpátek, a ne dopředu,+ 25  ode dne, kdy vaši praotcové vyšli z egyptské země, až do tohoto dne;+ a stále jsem k vám posílal všechny své sluhy proroky, denně jsem časně vstával a posílal [je].+ 26  Ale nenaslouchali mi a nenaklonili ucho,+ ale zatvrzovali svou šíji.+ Jednali hůř než jejich praotcové!+ 27  A budeš k nim mluvit všechna tato slova,+ ale nebudou ti naslouchat; a budeš k nim volat, ale neodpovědí ti.+ 28  A řekneš jim: ‚To je národ, jehož lid neuposlechl hlasu Jehovy, svého Boha,+ a nepřijal ukázňování.+ Věrnost zanikla a byla odříznuta od jejich úst.‘+ 29  Ostříhej své* nestříhané vlasy* a odhoď [je]+ a na holých pahorcích pozvedni [hlas] v žalozpěvu,+ neboť Jehova zavrhl+ a opustí generaci, na niž je rozlícen.*+ 30  ‚Vždyť synové Judy činili to, co je v mých očích špatné,‘ je Jehovův výrok. ‚Postavili své ohavnosti do domu, nad nímž je vzýváno mé jméno, aby jej poskvrnili.+ 31  A vystavěli výšiny Tofetu,+ který je v údolí syna Hinnomova*+, aby pálili své syny a své dcery v ohni,+ něco, co jsem nepřikázal a co mi nevyvstalo v srdci.‘+ 32  ‚Proto pohleďte, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚kdy se tomu již nebude říkat Tofet a údolí syna Hinnomova, ale údolí zabíjení;+ a budou muset v Tofetu pohřbívat, a nebude dost místa.*+ 33  A mrtvá těla tohoto lidu se stanou jídlem pro létající nebeské tvory a pro pozemská zvířata, a nikdo [je] nepřiměje k chvění.+ 34  A způsobím, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane hlas jásotu a hlas radování, hlas ženicha a hlas nevěsty;+ vždyť země se stane pouze zpustošeným místem.‘“+

Poznámky

Viz 1:1, ppč. „Jeremjáše“.
„Bůh.“ Heb. ʼElo·héʹ.
Dosl. „slova [nebo věci] falše“.
„Chrám.“ Heb. hé·khalʹ; řec. na·osʹ; lat. temʹplum. Srovnej 2Kr 20:18 ppč. Viz Mt 23:16 ppč.
„Mužem.“ Heb. ʼiš.
Nebo „dočasného usedlíka“.
„Bohy.“ Heb. ʼelo·himʹ.
Nebo „ženy“.
Královně.“ Heb. lim·leʹkheth; LXX „vojsku“; 52 heb. rkp. „dílu (uctívání)“.
„Vylévají se.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
Viz v. 3 ppč.
„Své“, ž. r., j. č., určeno Sionu neboli Jeruzalému.
„Své nestříhané (zasvěcené) vlasy.“ Heb. niz·rekhʹ.
Dosl. „generaci svého rozlícení“.
„V údolí syna Hinnomova.“ Heb. beghéʼʹ ven-Hin·nomʹ; řec. en faʹrag·gi hui·ouʹ En·nomʹ; lat. in valʹle fiʹli·i Enʹnom. Viz dodatek 4C.
Nebo „protože nebude [jiné] místo“.