Jeremjáš 6:1–30

6  Uchylte se, synové Benjamína, ze středu Jeruzaléma; a v Tekoi+ zatrubte na roh.*+ A nad Bet-hakkeremem+ vyzdvihněte ohňový signál; protože ze severu shlédlo neštěstí, ano velké zřícení.+  Sionská dcera se skutečně podobala půvabné a choulostivě pěstěné ženě.+  Pastýři a jejich stáda přistoupili k tomu, aby k ní přišli. Postavili proti ní všude kolem [své] stany.+ Každý vypásl svou vlastní část.+  Posvětili proti ní válku:+ „Vstaňte a vystupme v poledne!“+ „Běda nám, vždyť den se nachýlil, neboť se protahují večerní stíny!“  „Vstaňte a vystupme za noci a zničme její obytné věže.“+  Tak totiž řekl Jehova vojsk: „Nasekejte dříví*+ a navršte proti Jeruzalému obléhací násep.+ Je to město, s nímž se musí účtovat.+ Není ve svém středu ničím než útlakem.+  Jako cisterna uchovává své vody chladné, tak uchoval chladnou svou špatnost. Je v něm slyšet násilí a plenění;+ před mým obličejem je neustále nemoc a rána.  Naprav se,+ Jeruzaléme, aby se má duše od tebe znechuceně neodvrátila;+ abych tě nevystavil jako opuštěný úhor, neobydlenou zemi.“+  Tak řekl Jehova vojsk: „Zcela jistě vypaběrkují ostatek z Izraele právě jako révu.+ Opět přilož ruku jako ten, kdo sbírá hrozny na úponcích révy.“ 10  „Ke komu mám mluvit a dávat výstrahu, aby slyšeli? Pohleď, jejich ucho je neobřezané, takže nejsou schopni dávat pozor.+ Pohleď, stalo se jim pohanou samotné Jehovovo slovo,+ v němž* nemohou nalézt potěšení.+ 11  A naplnil jsem se Jehovovým vztekem. Unavilo mě zadržování.“+ „Vylej [ho] na dítě na ulici+ a současně na důvěrnou skupinu mladých mužů; vždyť také budou chyceni, muž* spolu se svou manželkou,* stařec spolu s tím, kdo je plný dnů.+ 12  A jejich domy budou jistě postoupeny do vlastnictví jiným, současně pole i manželky.+ Vztáhnu totiž ruku proti obyvatelům země,“ je Jehovův výrok.+ 13  „Vždyť od nejmenšího z nich po největšího z nich každý dosahuje nepoctivého zisku;+ a od proroka až po kněze každý jedná falešně.+ 14  A snaží se lehkomyslně* uzdravit zhroucení* mého lidu+ a říkají: ‚Je mír! Je mír!‘,* když žádný mír není.+ 15  Styděli se, protože bylo odporné, co učinili?+ Jednak se rozhodně nestydí; a pak nepoznali ani pocit pokoření.+ Proto padnou mezi těmi, kdo padají;+ v čase, kdy s nimi budu muset účtovat, klopýtnou,“ řekl Jehova. 16  Tak řekl Jehova: „Zastavte se na cestách a vizte a ptejte se po dávných vozových cestách, kde je teď dobrá cesta;+ a kráčejte po ní+ a najděte poklid pro své duše.“+ Ale stále říkali: „Nepůjdeme.“+ 17  „A vzbudil jsem nad vámi* strážné:+ ‚Věnujte pozornost zvuku rohu!‘“+ Ale stále říkali: „Nebudeme [mu] věnovat pozornost.“+ 18  „Proto slyšte, národy! A věz, shromáždění, co mezi nimi bude. 19  Naslouchej, země! Hle, přivádím neštěstí na tento lid+ jako ovoce jejich myšlenek,+ neboť nevěnovali pozornost právě mým vlastním slovům; a můj zákon — ten také zavrhovali.“+ 20  „Co to pro mne znamená, že přinášíte dokonce vonnou pryskyřici ze Šeby+ a dobrou třtinu* z daleké země? Vaše celé zápalné oběti neposkytují žádnou rozkoš+ a ani vaše oběti mi nejsou libé.“+ 21  Proto tak řekl Jehova: „Hle, nastavuji tomuto lidu kameny klopýtání+ a jistě o ně klopýtnou, otcové a synové spolu; soused a jeho druh — ti zahynou.“+ 22  Tak řekl Jehova: „Pohleď, ze severní země přichází lid a veliký národ bude probuzen z nejodlehlejších končin země.+ 23  Popadnou luk a oštěp.+ On* je krutý, a nebudou mít slitování. I jejich hlas bude zvučet právě jako moře,+ a pojedou na koních.+ Je proti tobě rozestaven do bitevního pořádku jako válečník, sionská dcero.“+ 24  Slyšeli jsme o něm* zprávu. Ruce nám klesly.+ Zmocnila se nás tíseň, porodní bolesti jako u rodičky.+ 25  Nevycházej* na pole a nechoď ani po cestě; vždyť je tam meč patřící nepříteli; všude kolem je úlek.+ 26  Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou+ a válej se v popelu.+ Své truchlení učiň takovým jako pro jediného [syna], bědováním hořkosti;+ protože na nás náhle přijde plenitel.+ 27  „Udělal jsem tě* ve svém lidu zkoušečem kovů, tím, jenž provádí důkladné pátrání;* a budeš si všímat a prozkoumáš* jejich cestu.+ 28  Všichni jsou ti nejzatvrzelejší lidé,*+ obcházejí jako pomlouvači+ — měď a železo. Všichni jsou zkázonosní.+ 29  Měchy+ jsou sežehnuty.* Z jejich ohně je olovo.+ Pilně se přečišťovalo prostě nadarmo, a ti, kdo jsou špatní, nebyli odděleni.+ 30  Lidé je jistě budou nazývat zavrženým stříbrem,+ protože Jehova je zavrhl.“+

Poznámky

Nebo „šofar“.
„Nasekejte dříví“; LXXSyVg „Pokácejte její stromy“.
„V němž“, vztahuje se na „samotné ... slovo“, obojí m. r., j. č.
Nebo „manžel“. Heb. ʼiš.
Nebo „ženou“. Heb. ʼiš·šahʹ.
Nebo „povrchně“.
Nebo „zlomeninu“.
Nebo „a říkají: ‚Dokonalý mír!‘“. Dosl. „a říkají: ‚Mír! Mír!‘“. Viz Iz 26:3, ppč. „míru“.
„Vámi“, MTLXXSyVg; dva heb. rkp. „nimi“.
Nebo „sladkou třtinu“.
„On“, tj. „lid“ nebo „národ“.
Viz v. 23 ppč.
„Nevycházej“, ž. r., určeno pro ‚sionskou dceru‘ ve v. 23.
„Tě“, m. r., j. č.
„Tím, jenž provádí důkladné pátrání“ (jako sběrač hroznů), na základě změny ve značení samohlásek; M „jako opevněné místo“.
Nebo „vyzkoušíš“.
Dosl. „vzdorovití ze zatvrzelých“.
„Jsou sežehnuty“, na základě jednoho odvození heb. slovesa; na základě jiného odvození „supí“.