Jeremjáš 17:1–27

17  „Hřích Judy je zapsán železným rydlem.+ Diamantovým hrotem je vyryt na desku jejich srdce+ a na rohy jejich* oltářů,+  když jejich synové vzpomínají na své oltáře a na své posvátné kůly* vedle bujného stromu, na vysokých pahorcích,+  [na] horách v poli. Tvé* jmění, všechny tvé poklady dám k pouhému drancování+ — tvé výšiny kvůli hříchu po všech tvých územích.+  A upouštíš, ano sám od sebe, od svého dědičného vlastnictví, které jsem ti dal.+ Také tě přiměji, abys sloužil svým nepřátelům v zemi, kterou jsi neznal;+ vždyť jste byli v mém hněvu zažehnuti jako oheň.+ Na neurčitý čas zůstane zapálen.“  Tak řekl Jehova: „Prokletý je zdatný muž,* který vkládá důvěru v pozemského člověka*+ a skutečně činí tělo svou paží,+ a jehož srdce se odvrací od Jehovy.+  A jistě se stane podobným osamocenému stromu na pouštní pláni a neuvidí, až přijde dobré;+ ale musí přebývat na vyprahlých místech* v pustině, v solné krajině, jež není obývána.+  Požehnaný je zdatný muž, který spoléhá na Jehovu a jehož důvěrou* se stal Jehova.+  A jistě se stane podobným stromu zasazenému u vod, který vysílá kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde žár, ale jeho listí se opravdu prokáže být bujné.+ A v roce sucha+ nepocítí úzkost ani nepřestane nést ovoce.  Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání.+ Kdo je může znát? 10  Já, Jehova, zkoumám srdce,+ zkouším ledviny,*+ ano abych dal každému podle jeho cest,*+ podle ovoce jeho jednání.+ 11  [Jako] koroptev, která shromáždila,* co nenakladla, je ten, kdo vydělává bohatství, ale ne právem.+ V polovině svých dnů je opustí+ a ve svém ukončení se prokáže být bláznivý.“+ 12  Od začátku je ve výši slavný trůn;+ je to místo naší svatyně.+ 13  Jehovo, naděje Izraele,+ všichni, kdo tě opouštějí, budou zahanbeni.+ Ti, kdo ode mne odpadají,+ budou zapsáni dokonce do země, protože opustili zdroj živé vody, Jehovu.+ 14  Uzdrav mě, Jehovo, a budu uzdraven.+ Zachraň mě, a budu zachráněn;+ vždyť jsi má chvála.+ 15  Pohleď, jsou takoví, kteří mi říkají: „Kde je Jehovovo slovo?+ Ať, prosím, přijde.“ 16  Ale pokud jde o mne, já jsem nechvátal, abych [přestal] být pastýřem, který tě následuje, a neprojevoval jsem žádnou dychtivost po zoufalém dnu. Sám jsi poznal vyjádření mých rtů; došlo k němu před tvým obličejem. 17  Nestaň se mi něčím děsivým.+ Jsi mé útočiště ve dni neštěstí.+ 18  Ať jsou moji pronásledovatelé zahanbeni,+ ale já osobně ať zahanben nejsem.+ Ať jsou postiženi zděšením, ale osobně ať zděšením postižen nejsem. Uveď na ně den neštěstí+ a rozbij je dokonce dvojnásobným zhroucením.+ 19  Tak mi řekl Jehova: „Jdi,* a postavíš se do brány synů lidu, kterou vcházejí a kterou vycházejí judští králové, a do všech bran Jeruzaléma.+ 20  A řekneš jim: ‚Slyšte Jehovovo slovo, judští králové a celý Judo a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří těmito branami vcházíte.+ 21  Tak řekl Jehova: „Dávejte pozor na své duše*+ a nenoste v sabatním dnu žádný náklad, který musíte vnést branami Jeruzaléma.+ 22  A v sabatním dnu nebudete vynášet žádný náklad ze svých domovů; a nebudete dělat vůbec žádnou práci.+ A budete posvěcovat sabatní den, právě jak jsem přikázal vašim praotcům;+ 23  ale nenaslouchali ani nenaklonili ucho+ a přistoupili k tomu, aby zatvrdili svou šíji,+ aby neslyšeli a aby nepřijali ukázňování.“‘+ 24  ‚„A stane se, jestliže mě budete přesně poslouchat,“+ je Jehovův výrok, „[a] nebudete vnášet náklad branami tohoto města v sabatním dnu+ a budete posvěcovat sabatní den tím, že v něm nebudete dělat žádnou práci,+ 25  že branami tohoto města také jistě vstoupí králové s knížaty,+ sedící na Davidově trůnu,+ jezdící na dvoukolém voze a na koních, oni a jejich knížata, judští muži* a obyvatelé Jeruzaléma; a toto město bude jistě obýváno na neurčitý čas. 26  A opravdu přijdou lidé z judských měst a z okolí Jeruzaléma a z Benjamínovy země+ a z nížiny*+ a hornatého kraje+ a z Negebu*+ a přinesou celý zápalný obětní dar+ a oběť+ a obilnou oběť+ a vonnou pryskyřici+ a přinesou oběť díkůvzdání do Jehovova domu.+ 27  Jestliže mě však nebudete poslouchat tím, že byste posvěcovali sabatní den a nenosili náklad,+ ale bude se [s ním] v sabatním dnu vcházet branami Jeruzaléma, také rozpálím oheň+ v jeho branách a ten jistě pohltí obytné věže Jeruzaléma+ a nebude uhašen.“‘“+

Poznámky

„Jejich“, ThSyVg a asi 170 heb. rkp.; M „vašich“.
Nebo „své Ašerim“.
„Tvé“, m. r., j. č.
Zdatný muž.“ Heb. hag·geʹver.
„V pozemského člověka.“ Heb. ba·ʼa·dhamʹ.
Nebo „pruzích země pokrytých lávou“.
Nebo „spolehnutím“.
„Cest“, TLXXSy a asi 130 heb. rkp.
Nebo „která vyseděla“.
Viz 2:2, ppč. „Jdi“.
„Na své duše.“ Heb. benaf·šó·thé·khemʹ, mn. č. od neʹfeš; řec. psy·chasʹ; lat. aʹni·mas. Viz dodatek 4A.
„Muži.“ Heb. ʼiš, j. č., ale v kolektivním smyslu.
Nebo „Šefely“. Heb. haš·šefe·lahʹ.
Nebo „jihu“.