Jeremjáš 11:1–23

11  Slovo, které přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy a říkalo:  „Slyšte slova této smlouvy! A budeš je mluvit k judským mužům* a k obyvatelům Jeruzaléma+  a řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: „Prokletý je muž,* který nenaslouchá slovům této smlouvy,+  kterou jsem přikázal vašim praotcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země,+ ze železné pece,+ a říkal jsem: ‚Uposlechněte můj hlas, a budete činit věci podle všeho, co vám přikazuji;+ a jistě se stanete mým lidem a já se stanu vaším Bohem,*+  abych uskutečnil přísahu, kterou jsem přísahal vašim praotcům,+ že jim dám zemi, která oplývá mlékem a medem,+ jako v tento den.‘“‘“ A přistoupil jsem k tomu, abych odpověděl a řekl: „Amen,* Jehovo.“  A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Vyhlaš všechna tato slova v judských městech a na ulicích Jeruzaléma+ a říkej: ‚Slyšte slova této smlouvy, a budete je činit.+  Slavnostně jsem totiž napomínal vaše praotce v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země,+ a až do tohoto dne, časně jsem vstával a napomínal a říkal: „Uposlechněte můj hlas.“+  Avšak nenaslouchali ani nenaklonili ucho,+ ale chodili každý v zatvrzelosti svého špatného srdce;+ a tak jsem na ně přivedl všechna slova té smlouvy, která jsem [jim] přikázal činit, ale která nečinili.‘“  Dále mi Jehova řekl: „Mezi judskými muži a mezi obyvateli Jeruzaléma se našlo spiknutí.+ 10  Vrátili se k proviněním svých praotců,+ těch prvních, kteří odmítli poslouchat* má slova, ale kteří chodili za jinými bohy,* aby jim sloužili.+ Izraelský dům a judský dům porušily mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich praotci.+ 11  Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, uvádím na ně neštěstí,+ z něhož nebudou schopni vyváznout;+ a jistě ke mně budou volat o přispění, ale nebudu jim naslouchat.+ 12  A judská města a obyvatelé Jeruzaléma budou muset jít a volat o přispění k bohům,* jimž přinášejí obětní dým,+ ale kteří jim v čase jejich neštěstí rozhodně nepřinesou záchranu.+ 13  Tvých bohů je totiž tolik, kolik [je] tvých měst, Judo;+ a tolik oltářů, kolik [je] ulic Jeruzaléma, jste umístili pro tu hanebnou věc,+ oltářů, abyste přinášeli obětní dým Baalovi.‘+ 14  A pokud jde o tebe, ty se ve prospěch tohoto lidu nemodli a nepozvedej v jejich prospěch snažně prosebné volání ani modlitbu,+ vždyť nebudu naslouchat v čase, kdy ke mně budou volat vzhledem ke svému neštěstí.*+ 15  Co má můj milovaný na práci v mém domě,+ že mnozí z nich by měli činit tuto věc,+ [zlý] úskok?+ A způsobí svatým masem, že tě [to] mine,+ až [přijde] tvé neštěstí? Budeš v tom čase jásat?+ 16  ‚Bujný olivovník, hezký ovocem [a] tvarem‘, takovým jménem tě nazval Jehova.+ Se zvukem velikého řevu proti němu rozpálil oheň, a olámali mu ratolesti.+ 17  A Jehova vojsk, Ten, kdo tě* sázel,+ mluvil proti tobě neštěstí kvůli špatnosti izraelského domu+ a judského domu, které se ze své strany dopouštěli, aby mě uráželi tím, že přinášejí obětní dým Baalovi.“+ 18  A sám Jehova mě informoval, abych věděl. Tehdy jsi způsobil, abych viděl jejich jednání.+ 19  A byl jsem jako beránek, důvěrně známý, který je veden na porážku,+ a nevěděl jsem, že to proti mně vymysleli úkladné plány:+ „Zničme strom s jeho potravou a odřízněme ho ze země živých,+ aby se už ani na jeho jméno nevzpomínalo.“ 20  Ale Jehova vojsk soudí se spravedlností;+ zkoumá ledviny* a srdce.+ Kéž vidím tvou pomstu nad nimi, vždyť tobě jsem zjevil svůj soudní případ.+ 21  Proto tak řekl Jehova proti mužům z Anatotu,+ kteří hledají tvou duši* a říkají: „Nebudeš prorokovat v Jehovově jménu,+ abys nezemřel naší rukou“; 22  proto tak řekl Jehova vojsk: „Hle, obracím k nim pozornost. Mladí muži zemřou mečem.+ Jejich synové a jejich dcery pomřou hladem.+ 23  A nebude pro ně ani ostatek, protože přivedu na muže z Anatotu+ neštěstí, rok, kdy se jim dostane pozornosti.“+

Poznámky

Viz 1:1, ppč. „Jeremjáše“.
„Mužům.“ Heb. ʼiš, j. č., ale použito kolektivně.
Muž.“ Heb. ha·ʼišʹ.
Dosl. „se vám stanu Bohem“. Heb. lEʼ·lo·himʹ, mn. č.
Nebo „Tak se staň“. Heb. ʼa·menʹ.
Nebo „slyšet“.
„Bohy.“ Heb. ʼelo·himʹ.
Bohům.“ Heb. ha·ʼelo·himʹ.
„Vzhledem ke svému neštěstí“, M; TLXXSyVg a 34 heb. rkp. „v čase svého neštěstí“.
„Tě“, ž. r., j. č.
Nebo „nejhlubší city“. Heb. kela·jóthʹ.
„Hledají tvou duši“, MSyVg; LXX „hledají mou duši“; T „snaží se tě usmrtit“.