Jeremjáš 1:1–19

1  Slova Jeremjáše,*+ syna Chilkijášova,* jednoho z kněží, kteří byli v Anatotu+ v Benjamínově+ zemi;  k němuž přišlo Jehovovo slovo za dnů judského krále Josijáše,+ syna Amonova,+ ve třináctém roce jeho vlády.+  A přicházelo dál za dnů judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, až do ukončení jedenáctého roku judského krále Sedekjáše,*+ syna Josijášova, dokud Jeruzalém v pátém měsíci neodešel do vyhnanství.+  A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet a říkalo:  „Než jsem tě utvářel v břiše,+ znal jsem tě,+ a než jsi přistoupil k tomu, abys vyšel z lůna, posvětil jsem tě.+ Udělal jsem tě prorokem pro národy.“  Řekl jsem však: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit,+ neboť jsem jen chlapec.“*+  A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec‘, ale měl bys jít ke všem, k nimž tě pošlu; a měl bys mluvit všechno, co ti přikážu.+  Neboj se kvůli jejich obličeji,+ vždyť ‚jsem s tebou, abych tě osvobodil,‘+ je Jehovův výrok.“  Na to Jehova napřáhl ruku a způsobil, aby se dotkla mých úst.+ Potom mi Jehova řekl: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.+ 10  Viz, dnes jsem tě pověřil, abys byl nad národy a nad královstvími,+ abys vykořeňoval a bořil a ničil a strhával,+ stavěl a sázel.“+ 11  A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: „Co vidíš, Jeremjáši?“ Řekl jsem tedy: „Je to odnož* mandloně,* co vidím.“ 12  A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Dobře jsi viděl, neboť stále bdím* nad svým slovem, abych je vykonal.“+ 13  A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet podruhé a říkalo: „Co vidíš?“ Řekl jsem tedy: „Co vidím, je hrnec na vaření se širokým hrdlem, na který se fouká;* a jeho hrdlo* je odkloněno od severu.“ 14  Na to mi Jehova řekl: „Ze severu bude vypuštěno neštěstí na všechny obyvatele země.+ 15  Vždyť ‚hle, volám všechny rodiny severních království,‘+ je Jehovův výrok; ‚a jistě přijdou a každý si postaví svůj trůn u vchodu do jeruzalémských bran+ a proti všem jeho zdem kolem dokola a proti všem judským městům.+ 16  A budu k nim mluvit o svých rozsudcích nad vší jejich špatností,+ jelikož mě opustili+ a stále přinášejí obětní dým jiným bohům*+ a klanějí se dílu svých vlastních rukou.‘+ 17  A pokud jde o tebe, ty by sis měl přepásat boky,+ a vstaneš a budeš k nim mluvit všechno, co já ti přikážu. Nebuď kvůli nim stižen žádným zděšením,+ abych tě před nimi nepostihl zděšením. 18  Ale pokud jde o mne, hle, já jsem tě dnes učinil opevněným městem a železným sloupem a měděnými zdmi+ proti celé zemi,+ vůči judským králům, vůči jejím knížatům, vůči jejím kněžím a vůči lidu země.*+ 19  A jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu,+ neboť ‚jsem s tebou,‘+ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“+

Poznámky

Znamená „Jehova uvolňuje [lůno]“; nebo „Jehova vyvyšuje“. Heb. Jir·mejaʹhu.
Znamená „můj podíl je Jehova“. Heb. Chil·qi·jaʹhu.
„Sedekjáše.“ Heb. leCidh·qi·jaʹhu, znamená „Jehova je spravedlnost“.
Nebo „mladá osoba“. Heb. naʹʽar.
Nebo „hůl; prut“. Srovnej 1Sa 17:40, 43.
„Mandloně.“ Heb. ša·qedhʹ, „probouzející se“; jeden z prvních stromů, které na jaře rozkvétají.
„Stále bdím.“ Heb. šo·qedhʹ, odpovídá výrazu ša·qedhʹ ve v. 11.
„Na který se fouká“, vztahuje se na oheň pod ním. Nebo „který je zapálený“, naznačuje pec.
Na základě opravy; M „obličej“. Srovnej Ze 5:8.
Bohům.“ Heb. leʼ·lo·himʹ.
„A vůči lidu země.“ Heb. u·leʽamʹ ha·ʼaʹrec. Později používáno jako výraz vyjadřující opovržení. Srovnej Jana 7:47–49.