Izajáš 41:1–29

41  „Mlčky mi věnujte pozornost, ostrovy;*+ a národnostní skupiny+ ať znovu získají sílu. Ať se přiblíží.+ V tom čase ať mluví. Sejděme se k soudu.+  Kdo vzburcoval [někoho] od východu slunce?+ [Kdo] ve spravedlnosti přistoupil k tomu, aby ho povolal k [tomu, aby následoval] Jeho nohy, aby před ním vydával národy a nechával [ho], aby podmaňoval i krále?+ [Kdo je] dával jako prach jeho meči, takže je jeho luk proháněl jako pouhou slámu ze strniště?+  [Kdo] je stále pronásledoval, pokojně procházel pěšky po stezce, [po které] nepřišel?  Kdo jednal+ a udělal [to], že volal generace od začátku?+ Já, Jehova, Ten první;+ a u posledních jsem týž.“+  Ostrovy+ viděly a začaly se bát. Samotné nejzazší konce země se začaly chvět.+ Blížili se a přicházeli.  Každý pomáhal svému druhovi a [člověk] říkával svému bratrovi: „Buď silný.“+  Řemeslník tedy posiloval kovotepce;+ ten, kdo uhlazuje kovářským kladivem, toho, kdo buší na kovadlině, o pájení řekl: „Je to dobré.“ Nakonec to někdo upevnil hřeby, aby se to neviklalo.+  „Ale ty, Izraeli, jsi můj sluha,+ ty, Jákobe, kterého jsem vyvolil,+ semeno* mého přítele*+ Abrahama;+  ty, kterého jsem uchopil od nejzazších konců země,+ a ty, kterého jsem povolal až z jejích odlehlých končin.+ A tak jsem ti řekl: ‚Jsi můj sluha;+ vyvolil jsem tě+ a nezavrhl jsem tě.+ 10  Neboj se, vždyť jsem s tebou.+ Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh.*+ Opevním tě.+ Skutečně ti pomohu.+ Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí+ spravedlnosti.‘+ 11  Pohleď, všichni, kdo se proti tobě rozpalují, budou zahanbeni a budou pokořeni.+ Muži, kteří se s tebou pohádali, se stanou jakoby ničím a zahynou.+ 12  Budeš po nich pátrat, ale nenajdeš je, ty muže, kteří s tebou zápasí.+ Stanou se jakoby něčím neexistujícím a jakoby ničím,+ ti muži, kteří s tebou válčí. 13  Vždyť tvou pravici svírám já, Jehova, tvůj Bůh,+ Ten, který ti říká: ‚Neboj se.+ Já sám ti pomohu.‘+ 14  Neboj se, červe+ Jákobe, muži* izraelští.+ Já sám ti* pomohu,“ je výrok Jehovy, ano tvého Výkupce,+ Izraelova Svatého. 15  „Pohleď, udělal jsem z tebe mláticí saně,+ nový nástroj k mlácení s oboustranně ostrými [zuby]. Zašlapeš hory a rozdrtíš [je]; a z pahorků naděláš plevy.+ 16  Převěješ je,+ a vítr je odnese+ a větrná bouře je rozežene různými směry.+ A budeš mít radost v Jehovovi.+ Budeš se chlubit ve Svatém Izraele.“+ 17  „Ztrápení a chudí hledají vodu,+ ale není. Jazyk, ten jim vyschl+ žízní.+ Já, Jehova, jim odpovím.+ Já, BŮH Izraele,* je neopustím.+ 18  Na holých pahorcích otevřu řeky a uprostřed údolních plání zřídla.+ Z pustiny udělám rákosnatou vodní tůň a z bezvodé země zdroje vody.+ 19  Do pustiny postavím cedr, akácii a myrtu a olejný strom.+ Na pouštní pláň* současně umístím jalovec, jasan a cypřiš;+ 20  aby lidé současně viděli a věděli a dbali a měli pochopení, že to udělala právě Jehovova ruka a že to stvořil sám Svatý Izraele.“+ 21  „Předneste svůj sporný případ,“+ říká Jehova. „Předložte své argumenty,“+ říká Jákobův Král.+ 22  „Předložte a povězte nám věci, které se stanou. První věci — jaké byly — povězte přece, ať [na to] zaměříme své srdce a poznáme jejich budoucnost. Nebo způsobte, abychom slyšeli dokonce věci, které přicházejí.+ 23  Povězte věci, které mají přijít pak, ať víme, že jste bohové.*+ Ano, měli byste činit dobře nebo činit špatně, ať se upřeně rozhlédneme a současně [to] uvidíme.+ 24  Pohleďte, jste něco neexistujícího a váš počin je ničím.+ Kdokoli si volí vás, je něčím odporným.+ 25  Vzburcoval jsem [někoho] ze severu, a on přijde.+ Od východu slunce+ bude vzývat mé jméno. A přijde na zastupující vládce, jako [by byli] hlínou,+ a právě jako hrnčíř, který šlape vlhký materiál. 26  Kdo něco říkal od začátku, abychom poznali, nebo od minulých časů, abychom řekli: ‚Má pravdu‘?+ Skutečně nikdo neříká. Skutečně nikdo nedává [člověku] slyšet. Skutečně nikdo neslyší žádné vaše řeči.“+ 27  Je někdo první, [který říká] Sionu: „Pohleď, tady jsou!“,+ a Jeruzalému dám toho, kdo přinese dobrou zprávu.+ 28  A viděl jsem, a nebyl tu nikdo; a z těchto také žádný nedával radu.+ A stále jsem se jich ptal, aby dali odpověď. 29  Pohleďte, všichni jsou něco neexistujícího.* Jejich díla nejsou nic. Jejich lité sochy jsou vítr* a neskutečnost.+

Poznámky

Nebo „pobřežní země“, tj. Středozemního moře.
Nebo „potomstvo“.
Nebo „milujícího“.
„Tvůj Bůh.“ Heb. ʼElo·hejʹkha.
Heb. methéʹ.
„Ti“, ž. r., vztahuje se ke slovu ‚červ‘, v heb. ž. r.
„Bůh Izraele.“ Heb. ʼElo·héʹ Jis·ra·ʼelʹ.
Nebo „Arabu“. Viz 5Mo 1:1, ppč. „pláních“.
Dosl. „že bohové jste“. Heb. ki ʼelo·himʹ ʼat·temʹ.
„Něco neexistujícího“, na základě malé opravy v souladu s 1QIsaTSy; M „škodlivost; něco škodlivého“.
„Vítr.“ Heb. ruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.