Izajáš 2:1–22
2 To, co* viděl ve vidění Izajáš,* syn Amocův, ohledně Judy a Jeruzaléma:+
2 A v konečné části dnů se stane,+ [že] hora Jehovova domu+ bude pevně založena nad vrcholkem hor+ a jistě bude pozvednuta nad pahorky;+ a budou k ní proudit všechny národy.+
3 A mnoho lidí jistě půjde a řekne: „Pojďte+ a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova BOHA; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit* po jeho stezkách.“+ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.+
4 A jistě vykoná soud mezi národy+ a urovná záležitosti+ vzhledem k mnoha lidem.+ A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky.+ Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.+
5 Vy z Jákobova domu,* pojďte a choďme v Jehovově světle.+
6 Opustil jsi totiž svůj lid, Jákobův dům.+ Vždyť se naplnili tím, co je z Východu,+ a provozují magii+ jako Filištíni a dětmi cizinců se rozhojňují.*+
7 A jejich* země je naplněna stříbrem a zlatem a jejich pokladům není konec.+ A jejich země je naplněna koňmi a jejich dvoukolým vozům není konec.+
8 A jejich země je naplněna nehodnotnými bohy.+ Klanějí se dílu něčích rukou, tomu, co udělaly něčí prsty.+
9 A pozemský člověk se klaní a muž se snižuje, a vůbec jim nemůžeš prominout.*+
10 Vstup do skály a schovej se v prachu kvůli Jehovově děsivosti a před jeho nádhernou nadřazeností.*+
11 Domýšlivé oči pozemského člověka budou sníženy a povýšenost mužů* se skloní;+ a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.+
12 Vždyť je to den, který patří Jehovovi vojsk.+ [Přichází] na každého samolibého a povýšeného a na každého pozvednutého či nízkého;+
13 a na všechny libanonské cedry,+ které jsou vznosné a pozvednuté, a na všechny mohutné bašanské stromy;+
14 a na všechny vznosné hory a na všechny pahorky, které jsou pozvednuty;+
15 a na každou vysokou věž a na každou opevněnou zeď;+
16 a na všechny taršišské+ lodě a na všechny žádoucí čluny.*
17 A domýšlivost pozemského člověka* se skloní a povýšenost mužů se sníží;+ a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.+
18 A nehodnotní bohové úplně pominou.+
19 A lidé vstoupí do skalních jeskyní a do prašných děr pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností,*+ až povstane, aby země utrpěla otřesy.+
20 Své bezcenné stříbrné bohy a své nehodnotné zlaté bohy, které mu udělali, aby se před [nimi] klaněl, hodí toho dne pozemský člověk rejskům a netopýrům,+
21 aby vstoupil do děr ve skalách a do rozsedlin skalních útesů pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností,*+ až povstane, aby země utrpěla otřesy.
22 Kvůli sobě samým se straňte pozemského člověka, jehož dech* je v jeho chřípí,+ vždyť na jakém základě se má brát v úvahu?+
Poznámky
^ Nebo „Slovo, které“.
^ Nebo „půjdeme“.
^ Dosl. „Jákobův dome“, j. č., ale sloveso „pojďte“ je v mn. č.
^ Nebo „s dětmi ... si podávají ruce“, tj. jsou v úzkém spojení.
^ Nebo „a ty jim nepromíjíš“.
^ Dosl. „nádherou jeho nadřazenosti“.
^ „Mužů.“ Heb. ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
^ Nebo „všechny žádoucí výstavní předměty; všechna žádoucí umělecká díla“.
