Hebrejcům 6:1–20

6  Proto když jsme nyní opustili prvotní nauku+ o KRISTU,+ usilovně spějme ke zralosti+ a nepokládejme opět základ,+ totiž pokání z mrtvých skutků+ a víru v Boha,+  učení o křtech+ a vkládání rukou,+ vzkříšení mrtvých+ a věčný soud.+  A to budeme dělat, jestliže Bůh opravdu dovolí.+  Je totiž nemožné, aby ti, kdo byli jednou provždy osvíceni+ a okusili nebeský velkorysý dar+ a stali se podílníky svatého ducha+  a kdo okusili+ znamenité Boží slovo a síly budoucího systému věcí,*+  ale kdo odpadli,+ byli znovu oživeni* k pokání,+ protože pro sebe znovu přibíjejí na kůl* Božího Syna a vystavují ho veřejné hanbě.+  Například půda, která vpíjí déšť, jenž na ni často přichází, a která pak vydává rostlinstvo vhodné pro ty, pro něž je též obdělávána,+ přijímá na oplátku požehnání od Boha.  Jestliže však plodí trní a bodláčí, je zavržena a je blízko prokletí;+ a končí tím, že je spálena.+  Ale ve vašem případě, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech a o věcech provázených záchranou, ačkoli takto mluvíme. 10  Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu+ tím, že jste sloužili svatým+ a dále sloužíte. 11  Toužíme však, aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost,* abyste tak měli plnou jistotu+ naděje+ až do konce,*+ 12  abyste nezlenivěli,+ ale byli napodobiteli+ těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti* zdědí sliby.+ 13  Když totiž Bůh učinil svůj slib Abrahamovi,+ přísahal+ sám při sobě, protože nemohl přísahat při nikom větším, 14  a řekl: „Určitě ti požehnám požehnáním a rozmnožením tě rozmnožím.“+ 15  A tak když [Abraham]* projevil trpělivost, obdržel pak [tento] slib.+ 16  Lidé totiž přísahají při tom větším,+ a jejich přísaha je konec každého sporu, jelikož je pro ně právní zárukou.+ 17  Tím způsobem Bůh, když se rozhodl hojněji dokázat dědicům+ slibu nezměnitelnost+ své rady, vstoupil* s přísahou, 18  abychom skrze dvě nezměnitelné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal,+ my, kteří jsme uprchli do útočiště, měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje,+ [která je] nám předložena. 19  Tuto [naději+] máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou, a ta vstupuje dovnitř za oponu,+ 20  kam za nás vstoupil předchůdce,+ Ježíš, jenž se stal navždy veleknězem podle způsobu Melchisedeka.+

Poznámky

Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J17,18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „pořádku věcí“.
Dosl. „byli obnovováni“.
Nebo „připevňují na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
Dosl. „zrychloval“. Řec. spou·denʹ.
Řec. teʹlous.
„Trpělivosti.“ Dosl. „dlouhosti ducha“.
Dosl. „on“.
Dosl. „zprostředkoval“.