5. Mojžíšova 9:1–29

9  Slyš, Izraeli, dnes překračuješ Jordán,+ abys vešel a zbavil vlastnictví národy větší a silnější než ty,+ města velká a opevněná k nebesům,+  lid velký a vysoký, syny Anakim,+ o nichž jsi sám věděl a sám jsi slyšel říkat: ‚Kdo se může pevně postavit před syny Anaka?‘  A dnes dobře víš, že Jehova, tvůj Bůh, přechází před tebou.+ Je stravujícím ohněm.+ Vyhladí je+ a sám je před tebou podmaní; a zbavíš je vlastnictví a rychle je zničíš, právě jak k tobě Jehova mluvil.+  Až je Jehova, tvůj Bůh, před tebou vytlačí, neříkej si takto v srdci: ‚To pro mou vlastní spravedlnost mě Jehova uvedl, abych vzal tuto zemi do vlastnictví‘,+ když naopak je Jehova před tebou zahání pro ničemnost těchto národů.+  Ne pro svou spravedlnost+ ani pro přímost svého srdce+ vcházíš, abys vzal do vlastnictví jejich zemi; je to ve skutečnosti pro ničemnost těchto národů, že je Jehova, tvůj Bůh, před tebou zahání,+ a aby provedl slovo, které Jehova přísahal tvým praotcům, Abrahamovi,+ Izákovi+ a Jákobovi.+  A budeš vědět, že ne pro tvou spravedlnost ti Jehova, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji vzal do vlastnictví; jsi totiž tvrdošíjný lid.+  Pamatuj: Nezapomeň, jak jsi provokoval Jehovu, svého Boha, v pustině.+ Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až po váš příchod na toto místo jste se ve svém chování k Jehovovi prokázali [jako] vzpurní.+  I na Chorebu jste provokovali Jehovu k hněvu, takže se Jehova proti vám popudil až k vašemu vyhlazení.+  Když jsem vyšel na horu, abych obdržel kamenné tabulky,+ tabulky smlouvy, kterou s vámi Jehova uzavřel,+ a přebýval jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí+ (ani jsem nejedl chléb ani jsem nepil vodu), 10  tehdy mi dal Jehova dvě kamenné tabulky popsané Božím prstem;+ a na nich byla všechna slova,* která k vám mluvil Jehova na hoře zprostřed ohně v den shromáždění.*+ 11  A stalo se, že na konci těch čtyřiceti dnů a čtyřiceti nocí mi Jehova dal ty dvě kamenné tabulky, tabulky smlouvy;+ 12  a Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: ‚Vstaň, rychle odtud sejdi, protože tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, jedná zhoubně.+ Rychle odbočili z cesty, kterou jsem jim přikázal. Udělali si litou sochu.‘+ 13  A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Viděl jsem tento lid, a pohleď, je to lid tvrdošíjný.+ 14  Nech mě samotného, abych je vyhladil+ a vymazal jejich jméno zpod nebes,+ a nech, ať z tebe udělám národ mocnější a lidnatější, než jsou oni.‘+ 15  Poté jsem se obrátil a sešel z hory, zatímco hora hořela ohněm;+ a ty dvě tabulky smlouvy byly v obou mých rukou.+ 16  Pak jsem pohlédl, a tu jste zhřešili proti Jehovovi, svému Bohu! Udělali jste si lité tele.+ Rychle jste odbočili z cesty, kterou vám Jehova přikázal.+ 17  Na to jsem uchopil ty dvě tabulky a mrštil jsem jimi oběma rukama a před vašima očima jsem je roztříštil.+ 18  A přistoupil jsem k tomu, abych se vrhl před Jehovou [k zemi] jako prvně, [na] čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Ani jsem nejedl chléb ani jsem nepil vodu+ pro všechen váš hřích, jehož jste se dopustili, když jste učinili zlé v Jehovových očích, takže jste ho urazili.+ 19  Strachoval jsem se totiž kvůli rozpálenému hněvu, jímž se na vás Jehova rozhořčil až k vašemu vyhlazení.+ Také tentokrát mi však Jehova naslouchal.+ 20  I na Árona se Jehova velmi popudil až k jeho vyhlazení;+ ale právě v té době jsem úpěnlivě prosil+ také ve prospěch Árona. 21  A váš hřích, který jste udělali, to tele,+ jsem vzal a přistoupil jsem k tomu, abych je spálil v ohni a abych je rozdrtil, důkladně jsem je rozemlel, až se stalo jemným jako prach, načež jsem jeho prach hodil do bystřiny, která stékala z hory.+ 22  Dále u Tabery+ a u Masy+ a u Kibrot-hattaavy+ jste se prokázali [jako] ti, kdo provokují Jehovu k hněvu.+ 23  A když vás Jehova vyslal z Kadeš-barneje+ a řekl: ‚Vyjděte a vezměte do vlastnictví zemi, kterou vám jistě dám!‘, potom jste se zachovali vzpurně proti nařízení Jehovy, svého Boha,+ a neprojevili jste v něj víru+ a nenaslouchali jste jeho hlasu.+ 24  Prokazovali jste se [jako] vzpurní v chování k Jehovovi+ ode dne, co vás znám. 25  Vrhal jsem se tedy před Jehovou [k zemi] čtyřicet dní a čtyřicet nocí,+ neboť jsem se tak vrhl [k zemi], protože Jehova hovořil* o tom, že vás vyhladí.+ 26  A začal jsem Jehovu úpěnlivě prosit+ a říkat: ‚Svrchovaný Pane Jehovo,* nenič svůj lid, ano svůj soukromý majetek,*+ jejž jsi vyplatil svou velikostí, jejž jsi vyvedl z Egypta silnou rukou.+ 27  Pamatuj na své sluhy Abrahama, Izáka a Jákoba.+ Neobracej svůj obličej k tvrdosti tohoto lidu a k jeho ničemnosti a k jeho hříchu,+ 28  aby země,*+ z níž jsi nás vyvedl, neřekla: „Protože Jehova nebyl schopen uvést je do země, kterou jim slíbil, a protože je nenáviděl, vyvedl je, aby je usmrtil v pustině.“+ 29  Jsou také tvůj lid a tvůj soukromý majetek,+ který jsi vyvedl svou velkou mocí a svou vztaženou paží.‘+

Poznámky

Podle LXXSyVg; MSam „na nich bylo [totéž] jako všechna ta slova“.
Shromáždění.“ Heb. haq·qa·halʹ; řec. ek·kle·siʹas. Viz 4:10, ppč. „Chorebu.“
Nebo „uvažoval“.
„Svrchovaný Pane Jehovo.“ Heb. ʼAdho·naiʹ Jehwihʹ. Viz dodatek 1E.
Nebo „své dědictví“.
„Země“, j. č., ale heb. sloveso přeložené „aby ... neřekla“ je v mn. č.; SamLXXSyVg „obyvatelé země“.