5. Mojžíšova 5:1–33

5  A Mojžíš přistoupil k tomu, aby svolal celý Izrael+ a aby jim řekl: „Slyš, Izraeli, předpisy a soudcovská rozhodnutí,+ které vám dnes mluvím do uší, a naučíte se je a budete je bedlivě činit.+  Jehova, náš Bůh, uzavřel s námi na Chorebu smlouvu.+  Ne s našimi praotci uzavřel Jehova tuto smlouvu, ale s námi, se všemi z nás, [kteří jsou] tu dnes živi.  Tváří v tvář s vámi mluvil Jehova na hoře zprostřed ohně.+  Právě v té době jsem stál mezi Jehovou a vámi,+ abych vám pověděl Jehovovo slovo* (báli jste se totiž kvůli ohni a nevyšli jste na horu),+ jež říkalo:  ‚Já jsem Jehova, tvůj Bůh,+ který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků.+  Nikdy nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.*+  Neuděláš si vyřezávanou sochu,+ žádnou podobu*+ čehokoli, co je v nebesích nahoře nebo co je na zemi vespod nebo co je ve vodách pod zemí.  Nebudeš se jim klanět ani se nedáš vést, abys jim sloužil,*+ protože já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost,*+ přivádějící trest za provinění otců na syny* a* na třetí generaci a na čtvrtou generaci* v případě těch, kdo mě nenávidí,+ 10  ale projevující milující laskavost* tisící generaci v případě těch, kdo mě milují a dodržují má přikázání.+ 11  Nepoužiješ* jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem,*+ neboť Jehova nenechá bez trestu nikoho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.+ 12  Dodržováním* sabatního dne, aby byl považován za posvátný, právě jak ti přikázal Jehova, tvůj Bůh,+ 13  máš prokazovat službu* a budeš konat všechnu svou práci šest dnů.+ 14  Ale sedmý den je sabat Jehovovi, tvému Bohu.+ Nebudeš konat žádnou práci,+ ty ani tvůj syn ani tvá dcera ani tvůj otrok ani tvá otrokyně ani tvůj býk ani tvůj osel ani žádné tvé domácí zvíře ani tvůj cizí usedlík, který je uvnitř tvých bran,+ aby si tvůj otrok a tvá otrokyně odpočali stejně jako ty.+ 15  A budeš pamatovat, že ses stal otrokem v egyptské zemi+ a že Jehova, tvůj Bůh, přistoupil k tomu, aby tě odtamtud vyvedl silnou rukou a vztaženou paží.+ Proto ti Jehova, tvůj Bůh, přikázal, abys zachovával sabatní den.+ 16  Cti svého otce a svou matku,+ právě jak ti přikázal Jehova, tvůj Bůh, aby se tvé dny prokázaly [jako] dlouhé a aby se ti vedlo dobře+ na zemské půdě, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh. 17  Nezavraždíš.+ 18  Ani nezcizoložíš.*+ 19  Ani krást nebudeš.+ 20  Ani nedosvědčíš faleš proti svému bližnímu.*+ 21  Ani nebudeš toužit po manželce svého bližního.+ Ani nebudeš sobecky dychtit* po domu svého bližního, po jeho poli nebo po jeho otroku nebo jeho otrokyni, po jeho býku nebo jeho oslu nebo po čemkoli, co patří tvému bližnímu.‘+ 22  Tato Slova* mluvil Jehova k celému vašemu sboru na hoře zprostřed ohně,+ oblaku a husté temnoty, silným hlasem, a nic nedodal; načež je napsal na dvě kamenné tabulky a dal mi je.+ 23  A stalo se, že jakmile jste slyšeli ten hlas zprostřed tmy, zatímco hora hořela ohněm,+ přistoupili jste k tomu, abyste se ke mně přiblížili, všechny hlavy vašich kmenů a vaši starší muži.* 24  Potom jste řekli: ‚Hle, Jehova, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost, a slyšeli jsme jeho hlas zprostřed ohně.+ Ten den jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může skutečně zůstat naživu.+ 25  A proč bychom nyní měli zemřít, neboť tento velký oheň nás může strávit?+ Jestliže opět dále uslyšíme hlas Jehovy, našeho Boha, jistě také zemřeme.+ 26  Vždyť kdo ze všeho těla slyšel hlas živého Boha,*+ jak mluví zprostřed ohně, jako jsme slyšeli my, a přece žije dál? 27  Sám jdi blíž a vyslechni všechno, co řekne Jehova, náš Bůh; a budeš to ty, kdo k nám bude mluvit všechno, co Jehova, náš Bůh, bude mluvit k tobě,+ a my budeme jistě naslouchat a činit [to].‘ 28  Jehova tedy slyšel hlas vašich slov, když jste ke mně mluvili, a Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Slyšel jsem hlas slov tohoto lidu, kterými k tobě mluvili. Učinili dobře ve všem, co mluvili.+ 29  Kdyby si jen* to své srdce rozvíjeli, aby se mě bálo+ a aby vždy dodržovalo všechna má přikázání,+ aby se vedlo dobře jim a jejich synům na neurčitý čas!+ 30  Jdi, řekni jim: „Vraťte se domů ke svým stanům.“ 31  A ty tu stůj se mnou a nech, ať k tobě mluvím celé přikázání a předpisy a soudcovská rozhodnutí, jimž bys je měl vyučovat+ a jež budou činit v zemi, kterou jim dávám, aby ji vzali do vlastnictví.‘ 32  A budete dbát, abyste činili, právě jak vám přikázal Jehova, váš Bůh.+ Neobrátíte se napravo ani nalevo.+ 33  Měli byste chodit po celé cestě, kterou vám přikázal Jehova, váš Bůh,+ abyste žili a dobře se vám vedlo+ a abyste vskutku prodloužili své dny v zemi, kterou vezmete do vlastnictví.

Poznámky

„Slovo“, M; SamLXXSyVg „slova“.
Nebo „bohy v odporu proti mně“.
„Žádnou podobu“, M; SamTJLXXSyVg, 61 heb. rkp. a 2Mo 20:4 „nebo podobu“.
Nebo „vést, abys je uctíval; vést, abys jim prokazoval posvátnou službu“. Heb. tho·ʽov·dhemʹ; řec. la·treuʹseis au·toisʹ.
Nebo „Bůh, který je žárlivý (horlivý); Bůh, který nesnese žádné soupeření“. Viz 4:24 ppč.
Nebo „děti“.
„A“, M; SamTJLXXSyVg, 57 heb. rkp. a 2Mo 20:5 vynechávají.
Dosl. „až do třetích a čtvrtých [zplozených]“. Viz 1Mo 50:23 ppč.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
Nebo „Nevyslovíš“; nebo „Nepozvedneš (neponeseš)“.
Nebo „k falši“, jako ve v. 20; nebo „nadarmo“.
„Dodržováním.“ V heb. není toto sloveso v rozkazovacím způsobu, ale je v infinitivu absolutním, který nevyjadřuje určitý čas.
Nebo „máš pracovat“. řec. er·gaiʹ.
„Ani nezcizoložíš“, MVg; SamLXXSy a 2Mo 20:14–17 „Nezcizoložíš“.
Nebo „svému druhovi“. LXXVg „svému sousedovi“.
„Toužit [heb. thach·modhʹ] ... sobecky dychtit [heb. thith·ʼaw·wehʹ].“ V tomto desátém přikázání jsou použita dvě různá heb. slovesa, ale ve 2Mo 20:17 je použito pouze první z nich. O tato dvě různá slovesa se opíral Augustin, a na tomto místě vytvořil dvě přikázání, aby se vyrovnalo to, že první dvě přikázání spojil v jedno. Viz 2Mo 20:17 ppč.
„Slova“, tj. slova příkazu, přikázání. Viz 4:13; 10:4.
Nebo „starší“.
„Živého Boha.“ Heb. ʼElo·himʹ, následuje přídavné jméno v mn. č. chai·jimʹ, „živí“; ve 2Kr 19:4, 16 a Iz 37:4, 17 následuje za slovem „Boha“ přídavné jméno v j. č., heb. chai. Uvedený titul se zde objevuje poprvé.
Dosl. „Kdo dá a ...?“