5. Mojžíšova 32:1–52

32  „Dopřejte sluchu, nebesa, a nechte mě mluvit;a ať země slyší řeči mých úst.+   Mé poučení bude kanout jako déšť,+a má řeč se bude řinout jako rosa,+jako jemné deště na trávu+a jako vydatné spršky na rostlinstvo.+   Budu totiž oznamovat jméno Jehovy.*+Připisujte přece velikost našemu Bohu!+   Skála, dokonalá je jeho činnost,*+neboť všechny jeho cesty jsou právo.+Bůh* věrnosti,+ u něhož není bezpráví;+je spravedlivý a přímý.+   Jednali* zhoubně ze své strany;*+nejsou jeho dětmi, je [to] jejich vlastní vada.*+Generace pokřivená a převrácená!+   To Jehovovi* tak činíte,+lide hloupý a nemoudrý?+Není snad tvým Otcem, který tě vytvořil,+On, který tě udělal a přistoupil k tomu, aby ti dal stálost?+   Pamatuj na staré dny,+uvažujte o minulých letech, z generace na generaci;zeptej se svého otce, a může ti [to] povědět,+svých starců, a mohou ti to říci.+   Když Nejvyšší dával národům dědictví,*+když rozděloval Adamovy syny* jednoho od druhého,+přistoupil k tomu, aby upevnil hranici národů+s ohledem na počet izraelských synů.+   Jehovovým podílem je* totiž jeho lid;+Jákob je příděl, jejž dědí.+ 10  Našel ho v zemi pustiny+a v prázdné* vyjící poušti.+Začal ho obklopovat,+ aby se o něho postaral,+aby ho bedlivě střežil jako zřítelnici svého oka.+ 11  Právě jako orel natřásá své hnízdo,plachtí nad svými opeřenými mláďaty,+rozestírá křídla, bere je,nosí je na svých perutích,+ 12  Jehova ho sám vodil,+a nebyl s ním žádný cizozemský bůh.*+ 13  Nechával ho jezdit po výšinách země,+takže jedl* výnos pole.+A dával mu sát med ze skalního útesu+a olej z křemenné skály,+ 14  máslo* dobytka a mléko bravu+společně s tukem beranůa ovčí samce, bašanské plemeno, a kozly+společně s ledvinným tukem pšenice;+a krev hroznu jsi píval jako víno.*+ 15  Když začal Ješurun*+ tučnět, pak kopal.*+Ztučněl jsi, ztloustl jsi, přecpal ses.+Opustil tedy Boha,* který ho udělal,+a opovrhl Skálou*+ své záchrany. 16  Začali ho podněcovat k žárlivosti+ cizími bohy,+uráželi ho odpornými věcmi.+ 17  Obětovali démonům,* ne Bohu,*+bohům,* jež [předtím] neznali,+novým, kteří nedávno přišli,+s nimiž nebyli vaši praotcové obeznámeni.* 18  Na Skálu, jež byla tvým otcem, jsi zapomínal+a začal jsi vypouštět z paměti Boha, Toho, který tě v porodních bolestech zrodil.+ 19  Když to Jehova* viděl, potom si jich přestal vážit+pro mrzutost, kterou působili jeho synové a jeho dcery. 20  Řekl tedy: ‚Ať před nimi skryji svůj obličej,+ať vidím, jaký pak bude jejich konec.Jsou totiž generací zvrácenosti,+syny, v nichž není věrnost.+ 21  Oni, oni mě podnítili k žárlivosti tím, co není bohem,+rozmrzeli mě svými marnými modlami;*+a já, já je podnítím k žárlivosti tím, co není lidem,+hloupým národem je urazím.+ 22  Oheň se totiž zažehl v mém hněvu+a propálí se dolů do šeolu, [do] nejnižšího místa,*+a stráví zemi a její výnos+a zapálí základy hor.+ 23  Zvětším nad nimi neštěstí,+vynaložím na ně své šípy.+ 24  Budou vyčerpáni hladem+ a stráveni palčivou horečkou+a hořkým zničením.+A pošlu na ně zuby zvířat+s jedem plazů z prachu.+ 25  Venku je bude olupovat meč+a uvnitř* úlek,+jak mladého muže, tak pannu,+tak kojence spolu s šedovlasým mužem.+ 26  Byl bych řekl: „Rozeženu je,*+způsobím, aby zmínka o nich u smrtelných lidí přestala“,+ 27  kdybych se nebál mrzutosti od nepřítele,+že by si to jejich protivníci mohli špatně vyložit,+že by snad řekli: „Naše ruka* se prokázala [jako] nadřazená,+a nebyl to Jehova, kdo to všechno zařídil.“+ 28  Jsou totiž národem, na němž rada hyne,+a není mezi nimi porozumění.+ 29  Ach, kdyby byli moudří!+ Pak by se nad tím zahloubali.+Uvažovali by o svém pozdějším konci.+ 30  Jak by mohl jeden pronásledovat tisíca dva [mohli] zahnat na útěk deset tisíc?+Jedině tak, že je prodala* jejich Skála,+a Jehova se jich vzdal.* 31  Jejich skála totiž není jako naše Skála,*+dokonce naši nepřátelé jsou ti, kdo rozhodují.*+ 32  Jejich réva je totiž z révy sodomskéa z gomorských teras.+Jejich zrna vína jsou zrna jedu,a jejich hrozny jsou hořké.+ 33  Jejich víno je jed velikých hadůa krutý kobří jed.+ 34  Není to snad uloženo u mne,s pečetí k tomu připojenou v mé zásobárně?*+ 35  Má je pomsta a odplata.+V ustanovený čas se bude jejich noha pohybovat nejistě.+Den jejich pohromy je totiž blízko,+a události na ně přichystané opravdu chvátají.‘+ 36  Jehova bude totiž soudit svůj lid+a pocítí lítost nad svými sluhy,+protože uvidí, že zmizela opora*a je tu jenom někdo bezmocný a bezcenný.* 37  A jistě řekne: ‚Kde jsou jejich bohové,*+skála, u níž hledali útočiště,*+ 38  kdo jídával tuk jejich obětí,+píval víno jejich tekutých obětí?+Ať vstanou a pomohou vám.+Ať se vám stanou skrýší.+ 39  Vizte nyní, že já — já to jsem*+a nejsou spolu se mnou žádní bohové.+Usmrcuji i oživuji.*+Krutě jsem ranil+ a já — já uzdravím,+a nikdo nevychvacuje z mé ruky.+ 40  Pozvedám totiž ruku k nebi [v přísaze]+a opravdu říkám: „Jakože jsem živý na neurčitý čas“,*+ 41  jestliže vskutku ostřím svůj třpytivý meč,*+a má ruka se chápe soudu,+oplatím pomstou svým protivníkům+a dám odplatu těm, kdo mě prudce nenávidí.+ 42  Své šípy opojím krví,+zatímco můj meč bude jíst maso,+krví zabitých a zajatců,*hlavami vůdců nepřítele.‘*+ 43  Radujte se, národy, s jeho lidem,*+neboť pomstí krev svých sluhů+a oplatí pomstou svým protivníkům+a vskutku vykoná smíření za zemskou půdu svého lidu.“* 44  Tak Mojžíš přišel a mluvil všechna slova této písně, aby to lid slyšel,*+ on a Hošea,* syn Nunův.+ 45  Když Mojžíš domluvil všechna tato slova k celému Izraeli, 46  přikročil k tomu, aby jim řekl: „Uplatněte na své srdce všechna slova, která k vám dnes mluvím pro výstrahu,*+ abyste přikázali svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona.+ 47  Není to totiž pro vás žádné nehodnotné slovo,+ ale znamená váš život+ a tímto slovem můžete prodloužit své dny na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“+ 48  A Jehova téhož dne přistoupil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl: 49  „Vyjdi na tuto abarimskou* horu,+ horu Nebo,+ která je v moabské zemi, která je čelem k Jerichu, a pohleď na zemi Kanaán, kterou dávám izraelským synům jako vlastnictví.+ 50  Potom zemři na hoře, na kterou vycházíš, a buď připojen ke svému lidu,+ právě jako tvůj bratr Áron zemřel na hoře Hor+ a byl připojen ke svému lidu, 51  protože jste se mnou jednali nepatřičně+ uprostřed izraelských synů u vod+ Meriba u Kadeše v pustině Cin, protože jste mě neposvětili* uprostřed izraelských synů.+ 52  Na dálku totiž uvidíš tu zemi, ale nepůjdeš tam, do země, kterou dávám izraelským synům.“+

Poznámky

Viz dodatek 1C §1.
Skála, dokonalá je jeho činnost.“ Heb. hac·Curʹ ta·mimʹ po·ʽolóʹ; LXX „Bůh, pravá jsou jeho díla“; Sy „Neboť bez vady (neposkvrněná) jsou jeho díla“; Vg „Boží díla jsou dokonalá“.
„Bůh“, M(heb. ʼEl)Sam; řec. The·osʹ; lat. Deʹus.
„Jednali“, SamLXXSyVg; M „Jednal“.
Nebo „zhoubně vůči němu“.
„Hřešili; provinilé děti mu nepatří“, LXX.
Viz dodatek 1C §1.
„Když Nejvyšší rozděloval národy“, LXXSyVg. Patrně odvozovali heb. sloveso od kmene, který vypadá podobně a znamená „prosévat; nechat procházet sítem“. Podle toho bylo v M uvedeno: „Když Nejvyšší roztrousil národy [jakoby sítem].“ Tato myšlenka je paralelou či básnickým protějškem druhé části tohoto verše. Viz VT, sv. II, 1952, s. 356, 357.
Nebo „syny pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„A Jehovovým podílem se stal“, LXX.
Nebo „a v nevýrazné“. Heb. u·vethoʹhu, totéž heb. podstatné jméno jako v 1Mo 1:2.
„Bůh.“ MSam(heb.) ʼel; řec. the·osʹ.
Nebo „a nadále jedl“, M; Vg „aby mohl jíst“; Sam „přiměl ho jíst“; LXX „přiměl je jíst“.
Nebo „tvaroh“.
„Víno.“ Heb. chaʹmer, tj. dosud pěnící, kvasící víno.
Znamená „Přímý“; čestný titul Izraele. Heb. Ješu·runʹ.
„A Jákob jedl a naplnil se, a milovaný kopal“, LXX (podání Sam je podobné); Vg „Drahý ztloustl a kopal“.
„Boha“, MSam. Heb. ʼElóʹah, první výskyt tvaru j. č. slova ʼElo·himʹ; řec. The·onʹ; lat. Deʹum. Viz Job 3:4 ppč.
„Skálou.“ Heb. Cur; LXXVg „Bohem“; Sy „Silným (Mocným)“.
Démonům (modlám).“ Heb. laš·še·dhimʹ; řec. dai·mo·niʹois; lat. dae·moʹni·bus.
„Ne Bohu.“ Heb. loʼ ʼEloʹah; řec. ou The·oiʹ; lat. non Deʹo.
„Bohům.“ Heb. ʼelo·himʹ; řec. the·oisʹ; lat. diʹis.
Nebo „o nichž tvoji praotcové nevěděli“.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „svými marnostmi“.
Nebo „dolů do nejnižšího šeolu“. LXX „do hádu dole“.
Dosl. „ve vnitřních místnostech“.
Nebo „Rozštípu je na kusy“.
„Naše ruka“, SamLXXSyVg a mnoho heb. rkp.; M „Naše ruce“, sloveso však je v j. č.
„Vydala“, LXX.
Dosl. „je zavřel“, MVg.
„Jejich bohové totiž nejsou jako náš Bůh“, LXX; Vgc „Náš Bůh totiž není jako jejich bohové“.
„A naši nepřátelé jsou soudci“, Vg; LXX „ale naši nepřátelé jsou blázniví“.
Nebo „mezi mými zásobami“.
Dosl. „ruka“.
Dosl. „jenom někdo omezený a někdo ponechaný sobě samému (opuštěný)“. Viz VT, sv. II, 1952, s. 371–374.
„Jejich bohové.“ MSam(heb.) ʼelo·héʹ, mn. č.; řec. the·oiʹ; lat. diʹi.
„Kde jsou jejich bohové, v něž vložili svou důvěru?“ LXX; Vg „Kde jsou jejich bohové, v něž měli důvěru?“.
Dosl. „Já — já [jsem] on“. Heb. ʼaniʹ ʼaniʹ huʼ. Srovnej 2Mo 3:14; dodatek 6F.
Nebo „já zachovávám naživu“.
Nebo „živý navždy“.
Dosl. „blesk svého meče“.
Nebo „zajetí“, tj. sboru zajatců.
Nebo „dlouhovlasou hlavou nepřítele“.
„Radujte se, nebesa, spolu s ním a ať ho uctívají všichni Boží andělé. Radujte se, národy, s jeho lidem a ať se v něm posílí všichni Boží synové“, LXXBagster. Srovnej Heb 1:6; Svitek od Mrtvého moře 4QDeut.q.
„Za zemskou půdu svého lidu“, SamLXXVg; M „za svou zemskou půdu, za svůj lid“; Sy „za svou zemskou půdu a za svůj lid“.
Dosl. „do uší lidu“.
Znamená „záchrana; osvobození“; Jozuovo původní jméno.
Nebo „na svědectví proti tobě“.
Nebo „pohraniční“.
„Jste mě neposvětili (nepovažovali jste mě za posvátného; nejednali jste se mnou jako se svatým).“ Heb. loʼ-qid·daš·temʹ ʼó·thiʹ; řec. he·gi·aʹsa·te; lat. sanc·ti·fi·caʹstis.