5. Mojžíšova 10:1–22

10  Právě v té době mi Jehova řekl: ‚Vytesej si dvě kamenné tabulky jako ty první+ a vystup ke mně na horu, a uděláš si dřevěnou truhlu.+  A napíšu na tabulky slova, jež se objevila na prvních tabulkách, které jsi roztříštil, a umístíš je v truhle.‘  Udělal jsem tedy truhlu z akáciového dřeva a vytesal dvě kamenné tabulky jako ty první+ a vyšel jsem na horu, a ty dvě tabulky byly v mé ruce.  Potom napsal na tabulky stejné písmo jako to první,+ Deset slov,*+ která k vám Jehova mluvil na hoře zprostřed ohně+ v den shromáždění;+ načež mi je Jehova dal.  Potom jsem se obrátil a sešel z hory+ a umístil jsem tabulky v truhle, kterou jsem udělal, aby tam zůstaly, právě jak mi Jehova přikázal.+  A izraelští synové odtáhli z Beerot Bene-jaakanu+ do Mosery. Tam Áron zemřel, a byl tam pohřben;+ a místo něho začal působit jako kněz jeho syn Eleazar.+  Odtamtud odtáhli do Gudgody a z Gudgody do Jotbaty,+ země říčních údolí, jimiž proudí voda.  Právě v té době Jehova oddělil kmen Levi,+ aby nosil truhlu Jehovovy smlouvy,+ aby stál před Jehovou a sloužil mu+ a aby žehnal v jeho jménu až po tento den.+  Proto Levi nemá žádný podíl a dědictví+ se svými bratry. Jeho dědictvím je Jehova, právě jak mu Jehova, tvůj Bůh, řekl.+ 10  A já — já jsem zůstal* na hoře stejně jako v prvních dnech, čtyřicet dní a čtyřicet nocí,+ a Jehova přistoupil k tomu, aby mi naslouchal také při této příležitosti.+ Jehova tě nechtěl zničit.+ 11  Potom mi Jehova řekl: ‚Vstaň, jdi před lidem, aby se odtáhlo, aby vešli a vzali do vlastnictví zemi, o níž jsem přísahal jejich praotcům, že jim [ji] dám.‘+ 12  A co od tebe, Izraeli, nyní žádá Jehova, tvůj Bůh,+ než aby ses tak bál+ Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách+ a miloval ho+ a sloužil Jehovovi, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší,+ 13  abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení,+ která ti dnes přikazuji, pro tvé dobro?+ 14  Pohleď, Jehovovi, tvému Bohu, patří nebesa,+ ano nebesa nebes, země+ a všechno, co je na ní. 15  Pouze k tvým praotcům se Jehova opravdu přimkl, aby je miloval, takže po nich vyvolil jejich potomstvo,+ ano vás, ze všech národů, jako v tento den. 16  A obřežte předkožku svého srdce,+ a již nebudete zatvrzovat* svou šíji.+ 17  Jehova, váš Bůh, je totiž BŮH bohů*+ a Pán pánů,*+ BŮH* veliký, silný a bázeň vzbuzující,+ který s nikým nezachází stranicky+ ani nepřijímá úplatek,*+ 18  vykonává soud pro chlapce bez otce a vdovu+ a miluje cizího usedlíka,+ takže mu dává chléb a přehoz. 19  I vy budete milovat cizího usedlíka,+ neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.+ 20  Jehovy, svého Boha, by ses měl bát.+ Jemu bys měl sloužit+ a k němu bys měl lnout+ a při jeho jménu bys měl činit přísežná prohlášení.+ 21  On je Ten, koho máš chválit*+ a on je tvůj Bůh, který s tebou učinil tyto velké a bázeň vzbuzující věci, jež viděly tvé oči.+ 22  Se sedmdesáti dušemi sestoupili tvoji praotcové do Egypta,+ a nyní tě Jehova, tvůj Bůh, učinil co do množství podobného nebeským hvězdám.+

Poznámky

Deset slov“, tj. slova příkazu, přikázání. Heb. ʽaseʹreth had·deva·rimʹ; řec. deʹka loʹgous, „Dekalog“; lat. verʹba deʹcem. Viz 4:13 ppč.; 2Mo 34:28, ppč. „slov“.
Dosl. „stál“. Srovnej 2Mo 9:16, ppč. „zachoval“.
Nebo „činit neohebnou“.
„Bůh bohů.“ MSam(heb.) ʼElo·héʹ ha·ʼelo·himʹ; řec. The·osʹ ton the·onʹ; lat. Deʹus de·oʹrum.
„A Pán pánů.“ Heb. wa·ʼAdho·néʹ (mn. č. označuje vznešenost) ha·ʼadho·nimʹ; řec. Kyʹri·os ton ky·riʹon; lat. Doʹmi·nus do·mi·nanʹti·um, „Pán panujících“.
Nebo „[pravý] Bůh“. MSam(heb.) ha·ʼElʹ; řec. ho The·osʹ; lat. Deʹus. Viz dodatek 1G.
Nebo „dar“.
Dosl. „On je tvá chvála“.