4. Mojžíšova 5:1–31

5  A Jehova dále mluvil k Mojžíšovi a řekl:  „Přikaž izraelským synům, aby poslali z tábora ven každou malomocnou osobu+ a každého, kdo má výtok,+ a každého nečistého kvůli duši, která skonala.*+  Ať muže, nebo ženu, měli byste je poslat ven. Měli byste je poslat mimo tábor,+ aby nenakazili+ tábory těch, uprostřed nichž stanuji.“+  A izraelští synové přistoupili k tomu, aby tak učinili, ano poslali je mimo tábor. Právě jak mluvil Jehova k Mojžíšovi, tak izraelští synové učinili.  A Jehova nadále mluvil k Mojžíšovi a řekl:  „Mluv k izraelským synům: ‚Pokud jde o muže nebo ženu, v případě, že spáchají jakýkoli ze všech lidských hříchů, takže se dopustí skutku nevěry proti Jehovovi, ta duše se také provinila.+  A vyznají+ svůj hřích, který spáchali, a on vrátí částku za svou vinu v plnosti, také k ní přidá pětinu z ní,+ a dá to tomu, komu ukřivdil.  Jestliže však ten druhý nemá žádného blízkého příbuzného,* jemuž by se částka za vinu vrátila, [pak] částka za vinu, která se vrací Jehovovi, patří knězi,* vyjma berana smíření, jímž za něho vykoná smíření.+  A každý příspěvek+ ze všech svatých věcí+ izraelských synů, jejž předloží knězi, by měl připadnout jemu.+ 10  A svaté věci každého zůstanou jeho. Cokoli by každý dal knězi, to připadne jemu.‘“ 11  A Jehova přikročil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl: 12  „Mluv k izraelským synům a řekneš jim: ‚V případě, že manželka kteréhokoli muže odbočí, takže se proti němu dopustí skutku nevěry,+ 13  a skutečně s ní leží jiný muž a má výron semene+ a bylo to utajeno před očima jejího manžela+ a zůstalo [to] neodhaleno, a ona, ze své strany, se poskvrnila, ale není proti ní svědek, a ona nebyla přistižena, 14  a přišel na něho duch žárlivosti+ a začal podezřívat věrnost své manželky, a ona se ve skutečnosti poskvrnila, nebo na něho přišel duch žárlivosti a začal podezřívat věrnost své manželky, ale ona se ve skutečnosti neposkvrnila, 15  potom ten muž přivede svou manželku ke knězi+ a přinese spolu s ní její obětní dar, desetinu efa* ječné mouky. Nenalije na ni olej ani na ni nedá vonnou pryskyřici,+ protože je to obilná oběť žárlivosti, pamětní obilná oběť připomínající provinění. 16  A kněz ji předvede a přiměje ji, aby se postavila před Jehovou.+ 17  A kněz nabere svatou vodu* do hliněné nádoby, a kněz vezme trochu prachu, který je na podlaze svatostánku, a dá jej do vody. 18  A kněz ženu přiměje, aby se postavila před Jehovou, a rozpustí ženě vlasy na hlavě a dá jí do dlaní pamětní obilnou oběť, totiž obilnou oběť žárlivosti,+ a v ruce kněze by měla být hořká voda, jež přináší kletbu.+ 19  A kněz ji přiměje k přísaze a řekne ženě: „Jestliže s tebou neležel žádný muž a jestliže jsi neodbočila v žádné nečistotě, zatímco [jsi] pod svým manželem,+ buď volná od účinku této hořké vody, jež přináší kletbu. 20  Ale ty, v případě, že jsi odbočila, zatímco [jsi] pod svým manželem,+ a v případě, že ses poskvrnila a nějaký muž kromě tvého manžela do tebe zavedl svůj semenný výron+ —“ 21  Kněz nyní přiměje ženu přísahat přísahou, jež zahrnuje prokletí,+ a kněz ženě řekne: „Kéž tě Jehova vystaví jako prokletí a jako přísahu uprostřed tvého lidu tím, že ti Jehova nechá odpadnout stehno+ a otéci břicho. 22  A tato voda, jež přináší kletbu, vnikne do tvých střev, aby způsobila, že ti oteče břicho a odpadne stehno.“ Žena na to řekne: „Amen! Amen!“* 23  A kněz napíše tato prokletí do knihy+ a setře je do hořké vody.+ 24  A přiměje ženu, aby vypila hořkou vodu, která přináší kletbu,+ a voda, která přináší kletbu, do ní vnikne jako něco hořkého. 25  A kněz vezme z ženiny ruky obilnou oběť+ žárlivosti a bude pohupovat obilnou obětí sem a tam před Jehovou a přinese ji k oltáři. 26  A kněz uchopí trochu obilné oběti jako připomínku+ z ní a nechá ji dýmat na oltáři, a potom ženu přiměje, aby vodu vypila. 27  Když ji přiměl, aby vodu vypila, stane se také, jestliže se poskvrnila tím, že se dopustila skutku nevěry vůči svému manželovi,+ že voda, která přináší kletbu, pak do ní vnikne jako něco hořkého, a oteče jí břicho a odpadne jí stehno, a žena se stane prokletím mezi svým lidem.+ 28  Jestliže se však žena neposkvrnila, ale je čistá, pak bude osvobozena od takového trestu;+ a otěhotní semenem. 29  To je zákon o žárlivosti,+ kde žena odbočí,+ zatímco [je] pod svým manželem,+ a opravdu se poskvrní, 30  nebo v případě muže, kde na něho přijde duch žárlivosti, a on opravdu podezřívá svou manželku z nevěry; a přiměje manželku, aby se postavila před Jehovou, a kněz vůči ní provede celý tento zákon. 31  A muž nebude vinen proviněním, ale ta manželka se za své provinění zodpoví.‘“

Poznámky

Dosl. „kvůli duši“, tj. mrtvé duši. Heb. la·naʹfeš; řec. psy·cheiʹ; lat. morʹtu·o, „někomu mrtvému“.
Nebo „příjemce náhrady; představitele“. Heb. go·ʼelʹ. Obvykle nejbližší mužský příbuzný.
„Částka ... knězi“, MSamLXX.
Efa se rovnalo 22 l.
„Svatou vodu“, MSamSyVg; LXX „čistou, živou (tekoucí) vodu“.
Nebo „Tak se staň! Tak se staň!“ Heb. ʼa·menʹ ʼa·menʹ.