3. Mojžíšova 24:1–23

24  A Jehova přistoupil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl:  „Přikaž izraelským synům, aby ti opatřili čistý vytlučený olivový olej pro svítidlo,+ aby byla lampa neustále rozsvícena.+  Áron by ji měl před Jehovou neustále upravovat vně opony Svědectví ve stanu setkání od večera do rána. Je to ustanovení na neurčitý čas během vašich generací.  Měl by před Jehovou neustále+ upravovat lampy+ na svícnu+ z ryzího zlata.*  A vezmeš jemnou mouku a upečeš z ní dvanáct prstencovitých chlebů. Na každý prstencovitý chléb by měly přijít dvě desetiny efa.  A umístíš je do dvou navrstvení, šest do jednoho navrstvení,+ na stůl z ryzího zlata* před Jehovou.+  A na každé navrstvení dáš čistou vonnou pryskyřici, a to bude sloužit jako chléb na připomínku,+ ohnivá oběť Jehovovi.  Jeden sabatní den za druhým by jej měl neustále upravovat před Jehovou.+ Je to smlouva na neurčitý čas s izraelskými syny.  A připadne to Áronovi a jeho synům,+ a budou jej jíst na svatém místě,+ protože to je pro něj něco nejsvětějšího z Jehovových ohnivých obětí, jako předpis na neurčitý čas.“ 10  Tu syn nějaké izraelské ženy, který však byl synem Egypťana,+ vyšel mezi izraelské syny, a syn té Izraelitky a nějaký izraelský muž začali spolu v táboře zápasit.+ 11  A syn té izraelské ženy začal utrhat Jménu*+ a svolávat na ně zlo.+ Přivedli ho tedy k Mojžíšovi.+ Jeho matka se mimochodem jmenovala Šelomit, dcera Dibriho z kmene Dan. 12  Potom ho předali do vazby,+ dokud se k nim nedostane jasné prohlášení podle Jehovova výroku.*+ 13  A Jehova přistoupil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl: 14  „Toho, kdo svolával zlo, vyveď ven z tábora;+ a všichni, kteří ho slyšeli, mu vloží ruce+ na hlavu, a celé shromáždění ho uhází [kameny].+ 15  A měl bys promluvit k izraelským synům a říci: ‚V případě, že nějaký muž svolává zlo na svého Boha, pak se bude za svůj hřích zodpovídat. 16  Kdo tedy utrhá Jehovovu jménu, ten by měl být zcela jistě usmrcen.+ Celé shromáždění by ho mělo zcela jistě uházet kameny. Cizí usedlík stejně jako rodák by měli být usmrceni pro utrhání Jménu.*+ 17  A v případě, že muž smrtelně udeří nějakou lidskou duši,* měl by být zcela jistě usmrcen.+ 18  A ten, kdo smrtelně udeří duši domácího zvířete, by za ni měl dát náhradu, duši za duši.+ 19  A v případě, že by muž způsobil svému společníkovi vadu, potom právě to, co udělal on, by se mělo udělat jemu.+ 20  Zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; vada téhož druhu, kterou snad tomu člověku způsobil, by se měla způsobit jemu.+ 21  A ten, kdo smrtelně udeří zvíře,+ by za ně měl dát náhradu,+ ale kdo smrtelně udeří člověka, by měl být usmrcen.+ 22  Mělo by pro vás platit jedno soudcovské rozhodnutí. Cizí usedlík by se měl prokázat být stejný jako rodák,+ protože já jsem Jehova, váš Bůh.‘“+ 23  Mojžíš potom mluvil k izraelským synům, a toho, kdo svolával zlo, vyvedli ven z tábora a uházeli ho kameny.+ Tak izraelští synové učinili, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi.

Poznámky

Dosl. „ryzím svícnu“.
Dosl. „ryzí stůl“.
„Jménu.“ Heb. haš·Šemʹ; tj. jméno „Jehova“, jak ukazují v. 15, 16. Pobiblické použití tohoto výrazu lze najít v Mišně, například v traktátu Joma 3, 8; 4, 1, 2; 6, 2. Tvrdí se, že výraz ‚Jméno‘ zde uvedli soferim náhradou za „Jehova“, aby se vyhnuli vyjádření „začal utrhat Jehovovi“, které jim připadalo jako zjevné rouhání.
Dosl. „úst“.
„Jménu“, s určitým členem, Sam; M „jménu“, bez členu; LXXVg „Jehovovu jménu“.
Nebo „smrtelně udeří nějakého člověka; zabije nějakého člověka“. Lat. per·cusʹse·rit et oc·ciʹde·rit hoʹmi·nem.