3. Mojžíšova 17:1–16

17  A Jehova přikročil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl:  „Mluv k Áronovi a jeho synům a ke všem izraelským synům a řekneš jim: ‚Tak Jehova přikázal, když řekl:  „Pokud jde o kteréhokoli muže z izraelského domu, jenž porazí býka nebo mladého berana nebo kozla v táboře nebo který ho porazí vně tábora  a skutečně ho nepřinese ke vchodu do stanu setkání,+ aby ho předložil jako obětní dar Jehovovi před Jehovovým svatostánkem, tomu muži bude počítána vina krve. Prolil krev, a ten muž bude odříznut z řad svého lidu,+  aby izraelští synové přinášeli své oběti, které obětují v širém poli;+ a přinesou je Jehovovi ke vchodu do stanu setkání knězi,+ a budou je obětovat Jehovovi jako oběti společenství.+  A kněz pokropí krví Jehovův oltář u vchodu do stanu setkání+ a tuk+ nechá dýmat jako uklidňující vůni Jehovovi.+  Neměli by již tedy obětovat své oběti démonům v kozlí podobě,*+ s nimiž mají nemravný styk.*+ To bude pro vás sloužit jako ustanovení na neurčitý čas po všechny vaše generace.“‘  A měl bys jim říci: ‚Pokud jde o kteréhokoli muže z izraelského domu nebo nějakého cizího usedlíka, který snad přebývá jako [někdo] cizí ve vašem středu, jenž obětuje zápalný obětní dar+ nebo oběť,  a nepřinese ji ke vchodu do stanu setkání, aby ji dal Jehovovi,+ ten muž bude odříznut ze svého lidu.+ 10  Pokud jde o kteréhokoli muže z izraelského domu nebo o nějakého cizího usedlíka, který přebývá jako [někdo] cizí ve vašem* středu, jenž jí jakýkoli druh krve,+ jistě zaměřím svůj obličej proti duši,+ která jí krev, a vskutku ho* odříznu z řad jeho* lidu. 11  Duše těla je totiž v krvi+ a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření+ za své duše, protože je to krev,+ jež vykonává smíření+ skrze duši [v sobě].* 12  Proto jsem řekl izraelským synům: „Žádná duše z vás nebude jíst krev a žádný cizí usedlík, který přebývá jako [někdo] cizí ve vašem středu,+ by neměl jíst krev.“+ 13  Pokud jde o kteréhokoli muže z izraelských synů nebo nějakého cizího usedlíka, který přebývá jako [někdo] cizí ve vašem středu, jenž na lovu chytí divoké zvíře nebo nějaké ptactvo, které se smí jíst, ten v tom případě vylije jeho krev+ a pokryje ji prachem.+ 14  Vždyť duše těla každého druhu* je jeho krev skrze duši v ní.* Řekl jsem proto izraelským synům: „Nebudete jíst krev těla žádného druhu, protože duše těla každého druhu je jeho krev.+ Kdokoli ji bude jíst, bude odříznut.“+ 15  Pokud jde o jakoukoli duši, která jí tělo [již] mrtvé nebo něco roztrhaného divokým zvířetem,+ ať rodák, nebo cizí usedlík, ta si v tom případě vypere oděvy a vykoupe se ve vodě, a bude nečistá až do večera;+ a bude čistá. 16  Ale jestliže si je nevypere a nevykoupe si tělo, pak se bude muset za své provinění zodpovídat.‘“+

Poznámky

Nebo „satyrům“. Dosl. „kozlům (chlupáčům; střapáčům)“, M; Vg „démonům“; LXX „nesmyslným věcem“.
Nebo „se dopouštějí smilstva (nemravnosti)“.
„Tvém“, LXXSy.
Dosl. „ji“, tj. „duši“.
Dosl. „jejího“, tj. duše.
„V sobě“, vloženo v souladu s první částí tohoto verše. Předložka přeložená „skrze“ se liší od předložky uvedené v předcházejících slovech „za své duše“.
Nebo „duše všeho těla“.
Dosl. „skrze jeho duši“, M; LXXSyVg vynechává.