2. Samuelova 19:1–43

19  Později podali zprávu Joabovi: „Pohleď, král pláče a truchlí nad Absalomem.“+  Záchrana se tedy toho dne stala příležitostí k truchlení ze strany všeho lidu, protože lidé slyšeli toho dne říkat: „Král má kvůli svému synovi pocit, že mu bylo ublíženo.“  A lid se toho dne začal odkrádat, aby vešel do města,+ právě jak se odkrádá lid, když se cítí potupen, protože prchl v bitvě.  A král si zakrýval obličej a král dále silným hlasem křičel: „Můj synu Absalome! Absalome, můj synu, můj synu!“+  Konečně vešel ke králi do domu Joab a řekl: „Zahanbil jsi dnes obličej všech svých sluhů, těch, kteří dnes opatřili únik tvé duši+ a duši tvých synů+ a tvých dcer+ a duši tvých manželek+ a duši tvých konkubín,+  tím, že miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují; vždyť jsi dnes dal zprávu, že velitelé a sluhové jsou ti ničím, protože dnes dobře vím, že kdyby jen Absalom byl naživu, a my všichni ostatní jsme dnes byli mrtví, ano, v tom případě by to bylo v tvých očích správné.  A teď vstaň, vyjdi a promluv přímo k srdci svých sluhů,+ protože já přísahám při Jehovovi, že v případě, že nevyjdeš, nebude s tebou dnes nocovat ani jeden muž;+ a to pro tebe jistě bude horší než všechna škoda, která na tebe přišla od tvého mládí až dosud.“  Král tudíž vstal a posadil se do brány,+ a všemu lidu podali zprávu a říkali: „Král sedí v bráně.“ A všechen lid začal přicházet před krále. Pokud jde o Izrael, ti se rozprchli každý k sobě domů.*+  A všechen lid se ve všech izraelských kmenech zapletl do sporu a říkali: „To král nás osvobodil z dlaně našich nepřátel+ a on nám opatřil únik z dlaně Filištínů; a teď utekl ze země před Absalomem.+ 10  Pokud jde o Absaloma, kterého jsme nad sebou pomazali,+ ten zemřel v bitvě.+ Proč tedy nyní nic neděláte, abyste přivedli krále zpět?“+ 11  Pokud jde o krále Davida, ten poslal ke kněžím Cadokovi+ a Abjatarovi+ a řekl: „Mluvte k judským starším mužům+ a řekněte: ‚Proč byste se měli stát těmi posledními, kteří přivedou krále zpět do jeho domu, když ke králi v jeho domě přišlo slovo celého Izraele? 12  Jste moji bratři; má kost a mé tělo jste.+ Proč byste se tedy měli stát těmi posledními, kteří přivedou krále zpět?‘ 13  A Amasovi byste měli říci:+ ‚Nejsi má kost a mé tělo? Kéž mi tak učiní Bůh a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže se přede mnou trvale nestaneš velitelem vojska místo Joaba.‘“+ 14  A přistoupil k tomu, aby naklonil srdce všech judských mužů jako jednoho muže,+ takže poslali králi slovo: „Vrať se, ty a všichni tvoji sluhové.“ 15  A král se vydal zpět a došel až k Jordánu. Pokud jde o Judu, ti přišli do Gilgalu,+ aby šli králi vstříc, aby doprovodili krále přes Jordán. 16  Potom přispěchal Benjamínovec Šimei,+ syn Gerův,+ který byl z Bachurimu,+ a sešel králi Davidovi vstříc s judskými muži. 17  A bylo s ním tisíc mužů z Benjamína. (A byli s ním také Ciba,+ sloužící Saulova domu, a jeho patnáct synů+ a dvacet jeho sluhů a podařilo se jim dorazit* k Jordánu před králem. 18  A překročil* brod,+ aby královu domácnost přes [něj] převedl a učinil, co bylo dobré v jeho očích.) Pokud jde o Šimeie, syna Gerova, ten padl před králem, když se chystal překročit Jordán.+ 19  Nyní řekl králi: „Ať mi můj pán nepřipisuje provinění a nevzpomínej na křivdu, kterou tvůj sluha učinil v den,+ kdy můj pán, král, vycházel* z Jeruzaléma, takže by si to král bral k srdci.+ 20  Vždyť tvůj sluha dobře ví, že jsem zhřešil; a tak jsem dnes přišel sem první z celého Josefova+ domu, abych sešel vstříc svému pánu, králi.“ 21  Abišai,+ syn Ceruji,+ ihned odpověděl a řekl: „Neměl by být Šimei usmrcen na oplátku za to, že svolával zlo na Jehovova pomazaného?“*+ 22  Ale David řekl: „Co s vámi mám společného,*+ synové Ceruji, že byste se mi dnes měli stát odpůrcem?*+ Bude dnes v Izraeli někdo usmrcen?+ Cožpak nevím dobře, že jsem dnes králem nad Izraelem?“ 23  Nato řekl král Šimeiovi: „Nezemřeš.“ A král přikročil k tomu, aby mu přísahal.+ 24  Pokud jde o Saulova vnuka* Mefibošeta,+ ten sestoupil králi vstříc; a neošetřoval si nohy+ ani si neošetřoval knír+ ani si nepral oděvy ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy v míru přišel. 25  A stalo se, když přišel do Jeruzaléma králi vstříc, že mu potom král řekl: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“ 26  Řekl na to: „Můj pane, králi, to mě ošálil můj sluha.+ Tvůj sluha totiž řekl: ‚Nech pro mne osedlat oslici, abych jel na ní a šel s králem,‘* neboť tvůj sluha je chromý.+ 27  Pomluvil+ tedy tvého sluhu u mého pána, krále. Ale můj pán, král, je jako anděl+ [pravého] Boha, a tak čiň, co je dobré v tvých očích. 28  Vždyť celá domácnost mého otce by se byla nestala mému pánu, králi, ničím [jiným] než odsouzenou k smrti,* a přece jsi svého sluhu umístil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu.+ Jaký mám tedy ještě oprávněný nárok, abych dokonce dál volal ke králi?“+ 29  Král mu však řekl: „Proč ještě mluvíš svá slova? Opravdu říkám: Ty a Ciba byste se měli podělit o pole.“+ 30  Na to řekl Mefibošet králi: „Ať si [je] dokonce vezme celé,+ nyní, když můj pán, král, v míru přišel do svého domu.“ 31  A i Gileaďan Barzillai+ sestoupil z Rogelimu, aby šel dál s králem k Jordánu a aby ho tak doprovodil k Jordánu. 32  A Barzillai byl velmi starý, bylo mu osmdesát let;+ a sám krále zásoboval potravou, zatímco bydlel v Machanajimu,+ neboť to byl velmi velký+ muž. 33  Král tedy Barzillaiovi řekl: „Přejdi i ty se mnou a jistě tě budu zásobovat potravou u sebe v Jeruzalémě.“+ 34  Ale Barzillai řekl králi: „Jaké jsou dny let mého života, abych měl vyjít s králem do Jeruzaléma? 35  Je mi dnes osmdesát let.+ Mohl bych rozpoznávat mezi dobrým a špatným, nebo mohl by tvůj sluha chutnat, co bych jedl a co bych pil,+ nebo mohl bych ještě naslouchat+ hlasu zpěváků a zpěvaček+? Proč by se měl tedy tvůj sluha ještě stát břemenem+ svému pánu, králi? 36  Vždyť tvůj sluha mohl krále dovést jen kousek k Jordánu, a proč by mi měl král oplácet touto odměnou?+ 37  Dovol, prosím, ať se tvůj sluha vrátí, a nech mě zemřít+ v mém městě blízko pohřebního místa mého otce a mé matky.+ Ale tady je tvůj sluha Kimham.+ Ať přejde s mým pánem, králem; a učiň mu, co je dobré v tvých očích.“ 38  Král tudíž řekl: „Kimham se mnou přejde a já mu učiním, co je dobré v tvých očích; a učiním pro tebe všechno, co by sis zvolil na mne [vložit].“ 39  Všechen lid teď začal překračovat Jordán, i král [ho] překročil; ale král Barzillaie políbil+ a požehnal+ mu, načež se vrátil do svého místa. 40  Když král přešel do Gilgalu,+ přešel s ním i Kimham a také všechen judský lid a také polovina izraelského lidu, aby krále převedli. 41  A pohleďme, ke králi přicházeli všichni izraelští muži a přistoupili k tomu, aby řekli králi: „Proč+ tě naši bratři, judští muži, ukradli, aby převedli krále a jeho domácnost a všechny Davidovy muže s ním přes Jordán?“+ 42  Na to všichni judští muži odpověděli izraelským mužům: „Protože král je nám* blízce příbuzný;+ a proč ses kvůli té věci rozhněval? Cožpak jsme vůbec jedli na královy útraty, nebo nám byl přinesen dar?“ 43  Izraelští muži však judským mužům odpověděli a řekli: „My máme* v králi deset dílů,+ takže jsme i v Davidovi víc než ty.* Pročpak jsi s námi* zacházel s opovržením a proč se nestalo především+ naší* záležitostí, abychom svého krále přivedli zpět?“ Ale slovo judských mužů bylo tvrdší než slovo izraelských mužů.

Poznámky

Dosl. „ke svým stanům“.
Nebo „hnali se dolů“.
Možná „překročili“.
„Vycházel.“ Heb. ja·caʼʹ. Nad tímto slovem jsou uvedeny tři tečky, které ukazují, že v souladu s jinou recenzí heb. textu a ve shodě s předcházejícím výrazem tiz·korʹ, „[ne]vzpomínej“, má být nahrazeno slovem ja·caʼʹtha, „jsi vycházel“. Viz dodatek 2A.
Pomazaného.“ Heb. mešiʹach; řec. chri·stonʹ; syr. lam·ši·cheh; lat. chriʹsto.
Dosl. „Co [je] mně a vám?“. Heb. idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku proti postupu, který navrhl Abišai. Viz dodatek 7B.
Odpůrcem.“ Heb. lesa·tanʹ; syr. sa·ta·n; lat. Saʹtan.
„Syna Saulova syna“, LXXB; Sy „syna Saulova syna Jonatana“; MVg „Saulova syna“.
„S králem“, MLXXSyVg; asi 60 heb. rkp. „ke králi“.
Dosl. „ničím [jiným] než muži smrti“.
Dosl. „mi“, v kolektivním smyslu.
Dosl. „Já mám“, v kolektivním smyslu.
„Já mám v králi deset dílů, a jsem prvorozený spíše než ty, a tak v Davidovi jsem nad tebou“, LXX.
Dosl. „se mnou“.
Dosl. „mojí“.