2. Královská 5:1–27

5  A jistý Naaman,+ velitel vojska syrského krále, se stal před svým pánem* velkým mužem a [byl] chován ve vážnosti,* protože jeho prostřednictvím dal Jehova záchranu* Sýrii;+ a ten muž se prokázal být statečným, silným mužem, třebaže [byl] malomocný.*  A Syřané, ti vyšli jako loupeživé tlupy+ a zajali z izraelské země děvčátko,+ a dostalo se před Naamanovu manželku.  Časem řeklo+ své paní: „Kdyby jen byl můj pán před prorokem,+ který je v Samaří! V tom případě by ho uzdravil z jeho malomocenství.“+  Poté někdo přišel a podal zprávu svému pánovi a řekl: „Tak a tak mluvila+ ta dívka, která je z izraelské země.“  Syrský král pak řekl: „Vyprav se! Pojď a nech mě poslat izraelskému králi dopis.“ Přistoupil tedy k tomu, aby šel a vzal do ruky+ deset talentů stříbra a šest tisíc kousků zlata+ a deset oděvů na střídání.+  A přinesl izraelskému králi dopis,+ který říkal: „A nyní v tutéž dobu, kdy ti přijde tento dopis, hle, opravdu k tobě posílám svého sluhu Naamana, abys ho uzdravil z jeho malomocenství.“  A jakmile izraelský král dopis přečetl, stalo se, že si okamžitě roztrhl+ oděvy a řekl: „Jsem snad Bůh,+ abych usmrcoval a zachovával naživu?+ Vždyť ta osoba ke mně posílá, abych uzdravil nějakého muže z jeho malomocenství; jen si totiž všimněte, prosím, a vizte, jak se mnou vyhledává hádku.“+  A jakmile Eliša, muž [pravého] Boha, slyšel, že izraelský král roztrhl své oděvy,+ stalo se, že ihned poslal ke králi a řekl: „Proč sis roztrhl oděvy? Prosím, ať přijde ke mně, aby poznal, že v Izraeli existuje prorok.“+  Naaman tedy přišel se svými koňmi a se svými válečnými dvoukolými vozy a stanul u vchodu do Elišova domu. 10  Eliša však k němu poslal posla a řekl: „Jdi,* sedmkrát+ se vykoupeš+ v Jordánu, aby se ti vrátilo tvé maso;+ a buď čistý.“ 11  Na to se Naaman rozhořčil+ a začal odcházet a říkal: „Hle, říkal jsem [si]:+ ‚Vyjde až ke mně a jistě se postaví a bude vzývat jméno Jehovy, svého Boha, a nad tím místem bude pohybovat rukou sem a tam a skutečně dá malomocnému uzdravení.‘ 12  Nejsou damašské+ řeky Abana* a Parpar lepší než všechny izraelské vody?+ Nemohu se vykoupat v nich a jistě být čistý?“+ S tím se otočil a ve vzteku odcházel.+ 13  Tu se přiblížili jeho sluhové a promluvili k němu a řekli: „Můj otče,+ kdyby to bývalo něco velkého, co k tobě ten prorok mluvil, neudělal bys to? Oč spíše tedy, jestliže ti řekl: ‚Vykoupej se a buď čistý‘?“ 14  Na to sestoupil a začal se ponořovat* do Jordánu, sedmkrát, podle slova muže [pravého] Boha;+ poté se mu vrátilo maso podobné masu malého chlapce,+ a stal se čistým.+ 15  Potom šel zpět k muži [pravého] Boha,+ on s celým svým táborem, a přišel a stanul před ním a řekl: „Hle, nyní jistě vím, že nikde na zemi není Bůh, jen v Izraeli.+ A nyní, prosím, přijmi od svého sluhy dar požehnání.“+ 16  Řekl však: „Jakože žije Jehova,+ před nímž opravdu stojím,* nepřijmu jej.“+ A začal na něho naléhat, aby jej přijal, ale stále odmítal. 17  Nakonec Naaman řekl: „Jestliže ne, ať je, prosím, tvému sluhovi dáno trochu zemské půdy,+ náklad páru mulů; protože tvůj sluha už nebude dávat zápalný obětní dar ani oběť žádným jiným bohům, jenom Jehovovi.+ 18  V této věci kéž Jehova tvému sluhovi odpustí: Když můj pán vchází do Rimmonova+ domu, aby se tam klaněl, a opírá se+ o mou ruku, a já se musím sklánět+ v Rimmonově domě, když se v Rimmonově domě skloním, kéž, prosím, Jehova v tomto ohledu tvému sluhovi odpustí.“+ 19  Na to mu řekl: „Jdi v pokoji.“+ Odešel tudíž od něho na značný úsek země. 20  Nato řekl Gechazi,+ sloužící Eliši, muže [pravého] Boha:+ „Hle, můj pán* toho Syřana Naamana+ ušetřil, když z jeho ruky nepřijal, co přinesl. Jakože žije Jehova,+ poběžím za ním a něco od něho vezmu.“+ 21  A Gechazi začal Naamana honit. Když Naaman viděl, že za ním někdo běží, ihned mu sestoupil vstříc ze svého dvoukolého vozu a potom řekl: „Je všechno v pořádku?“+ 22  Na to řekl: „Všechno je v pořádku. Poslal mě+ můj pán+ a řekl: ‚Pohleď, právě ke mně přišli z hornatého kraje Efrajima dva mladí muži ze synů proroků.+ Dej jim přece, prosím, talent* stříbra a dva oděvy na střídání.‘“+ 23  Naaman na to řekl: „Jen si vezmi dva talenty.“ A stále na něho naléhal+ a nakonec svázal dva talenty stříbra do dvou váčků s dvěma oděvy na střídání a dal je dvěma svým sloužícím, aby je před ním nesli. 24  Když přišel do Ofelu,* okamžitě jim je vzal z ruky a uložil je v domě+ a muže poslal pryč. Odešli tedy. 25  A sám vešel a pak se postavil u svého pána.+ Tu mu Eliša řekl: „Odkud [přicházíš], Gechazi?“ Řekl však: „Tvůj sluha vůbec nikam nešel.“+ 26  Na to mu řekl: „Nešlo mé srdce s sebou, právě když se ten muž obrátil, [aby sestoupil] ze svého dvoukolého vozu tobě vstříc? Je čas přijímat stříbro nebo přijímat oděvy nebo olivové háje nebo vinice nebo ovce nebo skot nebo sluhy nebo služky?+ 27  A tak Naamanovo malomocenství+ ulpí na tobě a na tvém potomstvu na neurčitý čas.“+ Okamžitě vyšel z [místa] před ním, malomocný, bílý jako sníh.+

Poznámky

„Svým pánem.“ Heb. ʼadho·navʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ, označuje vznešenost.
Dosl. „vyvýšený obličeje“.
Nebo „vyproštění; osvobození“.
Nebo „postižen kožní nemocí“. Biblické označení pro malomocenství se vztahuje i na nemoc, která je dnes známa pod lékařským označením Hansenova choroba.
Nebo „Ať se jde“. V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Abana“, MLXXVg; MmarginTSy „Amana“.
Nebo „a začal se potápět (namáčet)“. Heb. wai·jit·bolʹ; řec. e·ba·ptiʹsa·to (ze slova ba·ptiʹzo, „ponořit; křtít“).
Nebo „jemuž jsem k službám“.
„Můj pán.“ Heb. ʼadho·n.
Talent vážil 34,2 kg.
Znamená „vypouklina; oteklina; výčnělek; vyvýšenina“. Místo ležící v Samaří.