2. Korinťanům 4:1–18

4  Proto se nevzdáváme, poněvadž máme tuto službu+ podle milosrdenství, které nám bylo projeveno;+  ale zřekli jsme se pokoutních věcí, za které je nutné se stydět,+ nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo,+ ale tím, že činíme pravdu zjevnou, doporučujeme se před zrakem Boha každému lidskému svědomí.+  Jestliže je tedy dobrá zpráva, kterou oznamujeme, skutečně zahalená, pak je zahalená mezi těmi, kdo hynou,+  mezi nimiž bůh* tohoto systému věcí*+ zaslepil mysl* nevěřících,+ aby [ji] neprozářilo osvícení*+ slavnou dobrou zprávou+ o KRISTU*, který je Božím obrazem.+  Vždyť nekážeme sebe, ale Krista Ježíše jako Pána,+ a sebe jako vaše otroky+ kvůli Ježíšovi.  Je to totiž Bůh, jenž řekl: „Ať světlo zazáří* ze tmy“,+ a zazářil na naše srdce, aby [je] osvítil+ slavným poznáním*+ Boha skrze Kristův obličej.*+  Máme však tento poklad+ v hliněných+ nádobách,*+ aby moc,+ která je nad to, co je normální, byla Boží,+ a ne z nás.+  Jsme všemožně tlačeni,+ ale ne stísněni tak, že [se nemůžeme] hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska;+  jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách;+ jsme sráženi,+ ale ne zničeni.+ 10  Vždy snášíme všude na svém těle smrtící zacházení působené Ježíšovi,*+ aby Ježíšův život byl také učiněn zjevným v našem těle.+ 11  My totiž, kteří žijeme, jsme kvůli Ježíšovi stále stavěni tváří v tvář smrti,*+ aby byl Ježíšův život také učiněn zjevným v našem smrtelném těle.+ 12  Proto v nás pracuje smrt, ale ve vás život.+ 13  Protože máme téhož ducha víry jako ten, o němž je napsáno: „Projevil jsem víru, proto jsem mluvil“,+ také projevujeme víru, a proto mluvíme, 14  protože víme, že ten, kdo vzbudil Ježíše,* vzbudí i nás spolu s Ježíšem a představí nás spolu s vámi.+ 15  Všechno je totiž kvůli vám,+ aby nezasloužená laskavost, která se rozmnožila, se rozhojnila k Boží slávě díkůvzdáním mnoha dalších.+ 16  Proto se nevzdáváme, ale i když člověk, jímž jsme zevně, chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř,+ je jistě den za dnem obnovován. 17  Vždyť ačkoli soužení je chvilkové+ a lehké, působí nám slávu, která má stále více převyšující váhu a je věčná,+ 18  zatímco neupíráme oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět.+ Co je totiž vidět, je dočasné,+ ale co není vidět, je věčné.+

Poznámky

Řec. ho the·osʹ; lat. deʹus; J17,18(heb.) ʼelo·héʹ; J22(heb.) ʼel.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J17,18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „pořádku věcí“.
Dosl. „myšlenkové síly“. Řec. no·eʹma·ta; lat. menʹtes.
Dosl. „osvětlení“.
Nebo „dobrou zprávou o slávě Kristově“.
Nebo „Světlo zazáří“.
Nebo „poznáním slávy“.
Nebo „v Kristově obličeji“.
Dosl. „v nádobách z pálené hlíny“.
Nebo „v našem těle usmrcování Ježíše“.
Nebo „vydáváni smrti“.
„Ježíše“, P46BVg; אCDSyh „Pána Ježíše“.