1. Královská 3:1–28

3  A Šalomoun přistoupil k tomu, aby uzavřel manželský svazek+ s egyptským králem, faraónem, a aby si vzal faraónovu dceru+ a přivedl ji do Města Davidova,+ dokud nedokončil stavbu svého vlastního domu+ a Jehovova domu+ a jeruzalémské zdi všude kolem.+  Jenže lid obětoval na výšinách,+ neboť až do těch dnů nebyl postaven dům Jehovovu jménu.+  A Šalomoun dále miloval+ Jehovu, takže chodil v ustanoveních svého otce Davida.+ Jenže pravidelně obětoval a nechával dýmat obětní dary na výšinách.+  Král šel tudíž do Gibeonu,+ aby tam obětoval, neboť to byla velká výšina.+ Šalomoun přistoupil k tomu, aby obětoval tisíc zápalných obětí na onom oltáři.+  V Gibeonu se Šalomounovi v noci ve snu+ objevil+ Jehova; a Bůh* přistoupil k tomu, aby řekl: „Žádej, co bych ti měl dát.“+  Na to Šalomoun řekl: „Sám jsi projevoval velkou milující laskavost*+ mému otci, tvému sluhovi Davidovi, v souladu s tím, jak před tebou chodil v pravdě a ve spravedlnosti+ a v přímosti srdce s tebou; a dále ses držel této veliké milující laskavosti k němu, takže jsi mu dal syna, aby seděl* na jeho trůnu jako tento den.+  A nyní, Jehovo, můj Bože, sám jsi učinil svého sluhu králem na místě mého otce Davida, a já jsem jen malý chlapec.+ Nevím, jak vycházet a jak vcházet.+  A tvůj sluha je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil,+ mnohého lidu, který se pro množství nedá vyčíslit ani spočítat.+  A dáš svému sluhovi poslušné srdce,* aby soudil+ tvůj lid, aby rozlišoval mezi dobrým a špatným;+ vždyť kdo je schopen soudit+ tento tvůj obtížný* lid+?“ 10  A ta věc se líbila* Jehovovým* očím, protože Šalomoun požádal o tuto věc.+ 11  A Bůh* přikročil k tomu, aby mu řekl: „Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal sis mnoho dnů ani sis nežádal bohatství+ ani jsi nežádal o duši* svých nepřátel, a žádal sis porozumění,* abys vyslýchal soudní případy,*+ 12  pohleď, jistě učiním podle tvých slov.+ Pohleď, jistě ti dám moudré a rozumějící* srdce,+ takže před tebou nebyl žádný jako ty a po tobě žádný jako ty nepovstane.+ 13  A také to, oč jsi nežádal, ti dám,+ bohatství+ i slávu, takže po všechny tvé dny nebude mezi králi žádný jako ty.+ 14  A jestliže budeš chodit po mých cestách tím, že budeš dodržovat mé předpisy a má přikázání,+ jako chodil tvůj otec David,+ také prodloužím tvé dny.“+ 15  Když se Šalomoun probudil,+ hle, byl to sen. Potom přišel do Jeruzaléma a stanul před truhlou+ Jehovovy* smlouvy a obětoval zápalné oběti a dal obětní dary společenství+ a prostřel hostinu+ pro všechny své sluhy.+ 16  Tehdy přišly ke králi dvě ženy, prostitutky,+ a postavily se před ním.+ 17  Jedna žena potom řekla: „Omluv mě, můj pane,+ já a tahle žena bydlíme v jednom domě, takže jsem porodila v domě blízko ní. 18  A třetí den potom, co jsem porodila, se stalo, že i tato žena přistoupila k tomu, aby porodila. A byly jsme spolu. Nebyl s námi v domě žádný cizí člověk, nikdo než my dvě v domě. 19  A později syn té ženy v noci zemřel, protože ho zalehla. 20  Vstala tedy uprostřed noci a vzala z [místa] vedle mne mého syna, zatímco tvá otrokyně spala, a vložila si ho do své vlastní náruče a svého mrtvého syna položila do náruče mně. 21  Když jsem ráno vstala, abych svého syna nakojila,+ hle, byl mrtev. Bedlivě jsem si ho tedy ráno prozkoumala, a pohleď, neprokázal se být mým synem, kterého jsem porodila.“ 22  Ale druhá žena řekla: „Ale ne, můj syn je ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý!“ Tato žena celou dobu říkala: „Ale ne, tvůj syn je ten mrtvý, a můj syn je ten živý.“ A stále mluvily před králem.+ 23  Konečně král řekl: „Tahle říká: ‚To je můj syn, ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý!‘ a tamta říká: ‚Ale ne, tvůj syn je ten mrtvý, a můj syn je ten živý!‘“ 24  A král přikročil k tomu, aby řekl:+ „Sežeňte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. 25  A král přistoupil k tomu, aby řekl: „Rozsekněte živé dítě vedví a dejte jednu polovičku jedné ženě a druhou polovičku druhé.“ 26  Žena, jejíž syn byl ten živý, ihned řekla králi (neboť její niterné city+ se roznítily k jejímu synovi,+ takže řekla): „Omluv mě,+ můj pane! Dejte jí to živé dítě. Rozhodně ho neusmrcujte.“ Ta druhá žena celou dobu říkala: „Nebude ani můj, ani tvůj. Sekejte!“+ 27  Na to král odpověděl a řekl: „Dejte jí to živé dítě a rozhodně je neusmrtíte. Ona je jeho matka.“ 28  A celý Izrael se doslechl o soudcovském rozhodnutí,+ které vydal král; a dostali z krále strach,+ neboť viděli, že je v něm Boží moudrost+ k vykonávání soudcovského rozhodnutí.

Poznámky

„Bůh“, MSy; TLXX „Jehova“.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
Dosl. „syna sedícího“.
Dosl. „slyšící srdce“.
Nebo „početný“. Dosl. „těžký“.
Nebo „byla dobrá“.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„Bůh“, MVg; LXXSyVgc „Jehova“.
Nebo „život“. Heb. neʹfeš; řec. psy·chasʹ, mn. č.; Vgc(lat.) aʹni·mas, mn. č.
Nebo „rozlišovací schopnost“.
Nebo „poslouchal soud“.
Nebo „rozlišující“.
Viz v. 10, ppč. „Jehovovým“.