1. Královská 19:1–21

19  Potom Achab+ pověděl Jezábel+ všechno, co Elijáš udělal, a všechno o tom, jak zabil všechny proroky mečem.+  Na to Jezábel poslala k Elijášovi posla a řekla: „Kéž tak učiní bohové*+ a kéž tak k tomu přidají,+ jestli zítra v tuto dobu neučiním tvou duši podobnou duši každého z nich!“  A dostal strach.* Vstal tudíž a začal jít kvůli své duši*+ a přišel do Beer-šeby,+ která patří Judovi.+ Tam potom nechal svého sloužícího.  A sám šel na den cesty do pustiny a posléze přišel a usedl pod jistým janovcem.+ A začal prosit, aby jeho duše zemřela, a říkal: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo,+ neboť nejsem o nic lepší než moji praotcové.“  Nakonec si lehl a pod janovcem+ usnul. Ale pohleďme, tu se ho dotkl anděl.+ Potom mu řekl: „Vstaň a jez.“  Když se podíval, hle, u hlavy měl kulatý koláč+ na rozpálených kamenech a džbánek vody. A začal jíst a pít, načež si zase lehl.  Později se Jehovův anděl+ vrátil podruhé a dotkl se ho a řekl: „Vstaň, jez, neboť ta cesta je na tebe příliš.“+  Vstal tedy a najedl se a napil se a v síle té výživy šel čtyřicet dní+ a čtyřicet nocí až k hoře [pravého] Boha, Chorebu.+  Tam nakonec vstoupil do jeskyně,+ aby tam strávil noc; a pohleďme, bylo tu pro něho Jehovovo slovo a začalo mu říkat: „Co tu děláš, Elijáši?“+ 10  Na to řekl: „Byl jsem naprosto žárlivý+ pro Jehovu, BOHA vojsk; izraelští synové totiž opustili tvou smlouvu,+ strhali tvé oltáře,+ a tvé proroky zabili mečem,+ takže jsem zbyl jenom já;+ a hledají mou duši, aby ji odňali.“+ 11  Ale ono řeklo: „Jdi ven a postavíš se na hoře před Jehovou.“+ A pohleďme, Jehova procházel kolem,+ a veliký a silný vítr rval hory a lámal před Jehovou skalní útesy.+ (Jehova nebyl v tom větru.) A po větru bylo třesení.+ (Jehova nebyl v tom třesení.) 12  A po třesení byl oheň.+ (Jehova nebyl v tom ohni.) A po ohni tu byl klidný, tlumený hlas.*+ 13  A jakmile jej Elijáš slyšel, stalo se, že si okamžitě zahalil obličej svým úředním oděvem+ a šel ven a stanul ve vchodu do jeskyně; a pohleďme, byl tu pro něho hlas a přistoupil k tomu, aby mu řekl: „Co tu děláš, Elijáši?“+ 14  Na to řekl: „Byl jsem naprosto žárlivý pro Jehovu, BOHA vojsk; izraelští synové totiž opustili tvou smlouvu,+ strhali tvé oltáře, a tvé proroky zabili mečem, takže jsem zbyl jenom já; a hledají mou duši, aby ji odňali.“+ 15  Jehova mu nyní řekl: „Jdi, vrať se na cestu do damašské+ pustiny; a vejdeš a pomažeš+ Chazaela+ za krále nad Sýrií. 16  A Jehua,+ vnuka* Nimšiho,+ bys měl pomazat za krále nad Izraelem; a Elišu,*+ syna Šafatova z Abel-mecholy+ bys měl pomazat za proroka místo sebe.+ 17  A stane se, že toho, kdo unikne Chazaelovu meči,+ usmrtí Jehu;+ a toho, kdo unikne Jehuovu meči, usmrtí Eliša.+ 18  A ponechal jsem v Izraeli sedm tisíc,+ všechna kolena, jež neklekala před Baalem,+ a každá ústa, která ho nelíbala.“+ 19  Vyšel tudíž odtamtud a nalezl Elišu, syna Šafatova, jak orá s dvanácti spřeženími před sebou,+ a on s dvanáctým. Elijáš tedy přešel k němu a hodil na něho svůj úřední oděv.+ 20  Na to nechal býky a rozběhl se za Elijášem a řekl: „Dovol mi, prosím, políbit otce a matku.+ Potom tě budu následovat.“ Na to mu řekl: „Jdi, vrať se; vždyť co jsem ti udělal?“ 21  Vrátil se tedy od jeho následování a potom vzal spřežení býků a obětoval+ je a na nářadí+ býků jejich maso uvařil a pak je dal lidem a ti přistoupili k tomu, aby jedli. Poté vstal a šel za Elijášem a začal mu sloužit.+

Poznámky

„Bohové.“ Heb. ʼelo·himʹ, spojeno se slovesem „činit“ v mn. č.; řec. ho the·osʹ, „bůh“; lat. diʹi, „bohové“.
„Dostal strach“, LXXSyVg a mnoho heb. rkp.; M „uviděl“.
„Své duši (svému životu).“ Heb. naf·šóʹ; řec. psy·chenʹ.
„Hlas, a tam byl Jehova“, LXX.
Dosl. „syna“.
Znamená „Bůh je záchrana“. Heb. ʼEli·šaʽʹ; řec. He·li·sai·eʹ; lat. He·li·seʹum.