1. Královská 18:1–46

18  A stalo se [po] mnoha dnech,+ že ve třetím roce přišlo k Elijášovi Jehovovo vlastní slovo a říkalo: „Jdi, ukaž se Achabovi, jelikož jsem rozhodnut, že dám déšť* na povrch zemské půdy.“+  Elijáš se tudíž šel ukázat Achabovi, zatímco byl v Samaří krutý+ hladomor.  Achab mezitím zavolal Obadjáše,* který byl nad domácností.+ (A Obadjáš se prokázal být tím, kdo se velmi bojí+ Jehovy.  Proto se stalo, když Jezábel+ odřízla Jehovovy proroky,+ že Obadjáš přistoupil k tomu, aby vzal sto proroků a držel je po padesáti schované v jeskyni a zásoboval je chlebem a vodou.+)  A Achab přikročil k tomu, aby Obadjášovi řekl: „Projdi zemí ke všem vodním zřídlům a ke všem říčním údolím. Snad bychom našli zelenou trávu,+ abychom zachovali naživu koně a muly a neměli odříznuta [žádná další] zvířata.“+  Rozdělili si tedy zemi, kterou mají projít. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.+  Jak Obadjáš pokračoval v cestě, hle, vstříc mu šel Elijáš.+ Hned ho poznal a padl na tvář+ a řekl: „Jsi to ty, můj pane,+ Elijáši?“  Na to mu řekl: „Jsem to já. Jdi, řekni svému pánovi:+ ‚Je tu Elijáš.‘“  Ale on řekl: „Jaký hřích+ jsem spáchal, že bys vydával svého sluhu do ruky Achaba, aby mě usmrtil? 10  Jakože žije Jehova, tvůj Bůh,+ není národ ani království, kam můj pán neposlal, aby tě hledali. Potom, co řekli: ‚[Tady] není‘, přiměl to království a národ přísahat, že tě nemohli najít.+ 11  A teď říkáš: ‚Jdi, řekni svému pánovi: „Je tu Elijáš.“‘ 12  A zcela jistě se stane, až od tebe sám odejdu, že tě pak Jehovův duch+ odnese, [a] nebudu vědět kam; a budu muset přijít a povědět [to] Achabovi, a nenajde tě a zcela jistě mě zabije,+ jakože se tvůj sluha od mládí bojí Jehovy.+ 13  Nepověděli mému pánovi, co jsem udělal, když Jezábel zabíjela Jehovovy proroky, jak jsem některé z Jehovových proroků držel schované, sto mužů po padesáti v jeskyni,+ a zásoboval jsem je chlebem a vodou?+ 14  A teď říkáš: ‚Jdi, řekni svému pánovi: „Je tu Elijáš.“‘ A zcela jistě mě zabije.“+ 15  Elijáš však řekl: „Jakože žije+ Jehova vojsk,+ před nímž opravdu stojím,* dnes se mu ukážu.“ 16  Obadjáš tudíž odešel vstříc Achabovi a pověděl mu [to]; a tak šel Achab Elijášovi vstříc. 17  A jakmile Achab viděl Elijáše, stalo se, že mu Achab okamžitě řekl: „Jsi to ty, ten, kdo přivádí na Izrael zavržení?“+ 18  Na to řekl: „Já jsem na Izrael zavržení+ nepřivedl, ale ty a dům tvého otce+ ano, protože jste opustili Jehovova přikázání+ a následoval jsi Baaly.+ 19  A nyní pošli, seber celý Izrael ke mně na horu Karmel+ a také čtyři sta padesát Baalových proroků+ a čtyři sta proroků posvátného kůlu,+ kteří jedí u stolu Jezábel.“+ 20  A Achab přistoupil k tomu, aby poslal mezi všechny izraelské syny a sebral proroky+ na horu Karmel. 21  Potom se Elijáš přiblížil ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory?*+ Jestliže je [pravým] Bohem* Jehova, následujte jeho;+ ale jestliže Baal, následujte jeho.“ A lid mu v odpověď neřekl ani slovo. 22  A Elijáš přikročil k tomu, aby řekl lidu: „Sám jsem zůstal jako Jehovův prorok,+ já sám, zatímco Baalových proroků je čtyři sta padesát mužů. 23  Ať nám teď dají dva mladé býky a ať si jednoho mladého býka vyvolí a rozsekají ho na kusy a dají ho na dříví, ale neměli by je zapalovat. A sám připravím druhého mladého býka a dám ho na dříví, ale nezapálím je. 24  A budete vzývat jméno svého boha*+ a já, já budu vzývat jméno Jehovy; a stane se, že [pravý] Bůh,* který odpoví ohněm,+ je [pravý] Bůh.“*+ Všechen lid na to odpověděl a řekl: „Ta věc je dobrá.“ 25  Elijáš nyní řekl Baalovým* prorokům: „Vyvolte si jednoho mladého býka a připravte ho jako první, protože je vás většina; a vzývejte jméno svého boha, ale nezapálíte to.“ 26  Vzali tudíž mladého býka, kterého jim dal. Potom ho připravili a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne a říkali: „Baale, odpověz nám!“ Ale nebyl žádný hlas+ a nikdo neodpovídal.+ A kulhali okolo oltáře, který udělali. 27  A v poledne se stalo, že se jim Elijáš začal posmívat+ a říkat: „Volejte tím nejsilnějším hlasem,* vždyť je to bůh;+ zabývá se totiž nějakou záležitostí a má výkaly+ a musí jít na záchod.+ Nebo třeba spí a měl by se vzbudit!“+ 28  A začali volat tím nejsilnějším hlasem a sekali+ se podle svého zvyku dýkami a kopími, dokud nezpůsobili, že z nich tekla krev. 29  A jakmile minulo poledne a dál se chovali jako proroci+ až do vyjití obilné oběti, stalo se, že nebyl žádný hlas a nikdo neodpovídal a nevěnovala se žádná pozornost.+ 30  Posléze řekl Elijáš všemu lidu: „Přibližte se ke mně.“ Všechen lid se tedy k němu přiblížil. Pak přistoupil k tomu, aby opravil Jehovův oltář, který byl stržen.+ 31  Elijáš tedy vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž přišlo Jehovovo slovo+ a říkalo: „Izrael se stane tvým jménem.“+ 32  A přikročil k tomu, aby vystavěl z kamenů oltář+ v Jehovově jménu+ a aby udělal všude kolem oltáře příkop asi na ploše vyseté dvěma mírami sea* semene. 33  Potom urovnal kusy dřeva+ a rozsekal mladého býka a umístil ho na kusy dřeva. Nyní řekl: „Naplňte čtyři velké džbány vodou a vylejte ji na zápalnou oběť a na kusy dřeva.“ 34  Pak řekl: „Udělejte to opět.“ Udělali to tedy opět. Ale on řekl: „Udělejte to potřetí.“ Udělali to tedy potřetí. 35  Tak se voda dostala všude kolem oltáře, a také příkop naplnil vodou. 36  A v čase,+ kdy vystupuje obilná oběť, se stalo, že se prorok Elijáš začal přibližovat a říkal: „Ó Jehovo, BOŽE Abrahamův,+ Izákův+ a Izraelův,+ ať je dnes známo, že jsi Bohem v Izraeli+ a já jsem tvůj sluha a to všechno jsem učinil tvým slovem.+ 37  Odpověz mi, Jehovo, odpověz mi, aby tento lid poznal, že ty, Jehova,+ jsi [pravý] Bůh* a že jsi sám obrátil jejich srdce zpět.“+ 38  Na to spadl Jehovův oheň+ a pohltil zápalnou oběť+ a kusy dřeva a kameny a prach, a slízl vodu, která byla v příkopě.+ 39  Když to všechen lid viděl, okamžitě padli na tvář+ a řekli: „Jehova je [pravý] Bůh! Jehova je [pravý] Bůh!“ 40  Potom jim Elijáš řekl: „Chopte se Baalových proroků! Nenechte z nich uniknout ani jediného!“ Ihned se jich chopili a Elijáš je pak svedl do říčního údolí Kišon+ a tam je pobil.+ 41  Nyní řekl Elijáš Achabovi: „Vyjdi, jez a pij,+ neboť se ozývá hlučení lijáku.“+ 42  A Achab přistoupil k tomu, aby vyšel, aby jedl a pil. Pokud jde o Elijáše, ten vyšel na vrcholek Karmelu a přikrčil se k zemi+ a držel obličej mezi koleny.+ 43  Potom řekl svému sloužícímu: „Vyjdi, prosím. Dívej se směrem k moři.“ Vyšel tedy a podíval se a nato řekl: „Není tam vůbec nic.“ A přikročil k tomu, aby řekl „Jdi zpátky“, sedmkrát.+ 44  A posedmé se stalo, že řekl: „Pohleď, z moře vystupuje obláček jako mužská dlaň.“+ Nyní řekl: „Vyjdi, řekni Achabovi: ‚Zapřáhni!+ A sejdi, aby tě nezadržel liják!‘“ 45  A mezitím se stalo, že se nebesa zatměla oblaky, a nastal vítr*+ a velký liják.+ A Achab stále jel a dostal se do Jezreelu.+ 46  A na Elijášovi se prokázala být samotná Jehovova ruka,+ takže si opásal boky+ a běžel celou cestu do Jezreelu před Achabem.+

Poznámky

Nebo „a nech mě dát déšť“.
Znamená „sluha Jehovy“. Heb. ʽO·vadh·jaʹhu.
Nebo „jemuž jsem k službám“.
Nebo „dvěma berlemi“, KB, s. 663.
„[Pravým] Bohem.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ, s určitým členem ha před titulem ʼElo·himʹ. Tím je zdůrazněno odlišení od falešného boha Baala. Viz dodatek 1F.
„Svého boha.“ Heb. ʼelo·hé·khemʹ, mn.č. od slova ʼelóʹah, které se vztahuje na falešného boha Baala.
„[Pravý] Bůh.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ, za tímto slovem následuje vztažná věta „který odpoví ohněm“.
„[Pravý] Bůh.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ, forma absolutní, v přísudku. Viz dodatek 1F.
Dosl. s určitým členem. Heb. hab·Baʹʽal.
Dosl. „Volejte velkým hlasem“.
Sea se rovnalo 7,33 l.
Dosl. „Jehova, [pravý] Bůh“. Heb. Jehwahʹ ha·ʼElo·himʹ; řec. Kyʹri·os ho The·osʹ; lat. Doʹmi·nus Deʹus.
„A ... vítr.“ Heb. weruʹach; řec. pneuʹma·ti; lat. venʹtus. Srovnej 1Mo 1:2, ppč. „síla“; 1Mo 8:1 ppč.