1. Korinťanům 12:1–31

12  A pokud jde o duchovní dary,*+ bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti.  Když jste byli lidmi z národů,+ víte, že jste byli odváděni k bezhlasým+ modlám,+ jak jste právě byli vedeni.  Proto bych chtěl, abyste věděli, že nikdo, když mluví Božím duchem, neříká: „Ježíš je prokletý!“,*+ a nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán!“, jedině svatým duchem.+  Jsou rozmanité dary,*+ ale je týž duch;+  a jsou rozmanité služby,+ a přece je týž Pán;+  a jsou rozmanitá působení,+ a přece je to týž Bůh,+ který provádí všechna působení ve všech.+  Ale projev ducha je každému dán k prospěšnému účelu.+  Jednomu je například dána prostřednictvím ducha řeč moudrosti,+ jinému řeč poznání+ podle téhož ducha,  jinému víra+ týmž duchem, jinému dary uzdravování+ tím jedním duchem, 10  ještě jinému působení mocných skutků,*+ jinému prorokování,+ jinému rozlišování+ inspirovaných výroků,*+ jinému různé jazyky+ a jinému výklad+ jazyků. 11  Ale všechna tato působení provádí jeden a týž duch+ a každému zvlášť přiděluje,+ právě jak chce.+ 12  Vždyť právě jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a všechny údy toho těla, ačkoli jich je mnoho, jsou jedno tělo,+ tak je také KRISTUS.+ 13  Opravdu jsme totiž byli všichni pokřtěni jedním duchem v jedno tělo,+ ať Židé, nebo Řekové, ať otroci, nebo svobodní, a všichni jsme byli napojeni+ jedním duchem. 14  Tělo totiž vskutku není jeden úd, ale mnoho [údů].+ 15  Kdyby noha řekla: „Protože nejsem rukou, nejsem částí těla“, proto nepřestává být částí těla.+ 16  A kdyby ucho řeklo: „Protože nejsem okem, nejsem částí těla“, proto nepřestává být částí těla.+ 17  Kdyby celé tělo bylo okem, kde by byl sluch? Kdyby bylo všechno sluchem, kde by byl čich? 18  Ale Bůh dal údy do těla, každý z nich právě jak se mu líbilo.+ 19  Kdyby všechny byly jedním údem,+ kde by bylo tělo? 20  Je však mnoho údů,+ a přece jedno tělo. 21  Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě“ ani zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás.“ 22  Ale mnohem spíše je to tak, že údy těla, které se zdají slabšími,+ jsou potřebné, 23  a ty části těla, o kterých si myslíme, že jsou méně čestné, zahrnujeme hojnější ctí,+ a tak naše neslušné části mají tím hojnější vzhlednost, 24  kdežto naše vzhledné části nepotřebují nic. Bůh nicméně složil* tělo a dal hojnější čest té části, která měla nedostatek, 25  aby nebylo žádné rozdělení* v těle, ale aby jeho údy jeden o druhý stejně pečovaly.+ 26  A jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí+ s ním; nebo jestliže je nějaký úd oslavován,+ všechny ostatní údy se radují s ním.+ 27  Jste tedy Kristovým tělem a jednotlivě údy.+ 28  A Bůh je jednotlivě dosadil ve sboru;+ za prvé apoštoly,+ za druhé proroky,+ za třetí učitele,+ potom mocné skutky,*+ potom dary uzdravování,+ pomocné služby,+ schopnosti řídit,*+ různé jazyky.+ 29  Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou snad všichni učiteli? Provádějí snad všichni mocné skutky?* 30  Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky?+ Jsou snad všichni překladateli?+ 31  Horlivě se však stále snažte o větší* dary.+ A přece vám ukazuji vše převyšující cestu.+

Poznámky

Nebo „duchovní věci“; nebo „duchovní osoby“. Dosl. „duchovní (věci)“. Řec. ton pneu·ma·ti·konʹ; Vgc(lat.) spi·ri·tu·aʹli·bus.
Dosl. „anathema“. Řec. A·naʹthe·ma.
Dosl. „milostivé dary“. Řec. cha·ri·smaʹton.
Nebo „zázraků“.
Dosl. „duchů“. Řec. pneu·maʹton.
Dosl. „spojil dohromady“. Řec. sy·ne·keʹra·sen.
Nebo „rozštěpení“. Řec. schiʹsma, „schizma“; lat. sciʹsma.
„Mocné skutky.“ Nebo „zázraky“.
Dosl. „kormidlování“. Řec. ky·ber·neʹseis; lat. gu·ber·na·ti·oʹnes.
Dosl. „Jsou snad všichni mocnostmi?“.
Nebo „největší“.