Žalm 44:1–26

Vedoucímu. Od Korachových synů+. Maskil.* 44  Bože, svýma ušima jsme slyšeli,naši praotcové nám vylíčili+činnost, kterou jsi konal za jejich dnů,+za dávných dnů.+   Sám jsi svou rukou zahnal dokonce národy+a přistoupil jsi k tomu, abys [místo nich] vsadil je.+Rozbíjel jsi národnostní skupiny a posílal je pryč.+   Ne svým vlastním mečem vzali totiž do vlastnictví zemi,+a ne jejich vlastní paže jim přinesla záchranu.+Vždyť to byla tvá pravice a tvá paže+ a světlo tvého obličeje,protože jsi v nich měl zalíbení.+   Ty jsi můj Král, Bože.+Přikaž velkolepou záchranu* pro Jákoba.+   Tvým prostřednictvím budeme tlačit i své protivníky;+v tvém jménu pošlapeme ty, kdo proti nám povstávají.+   Nebyl to přece můj luk, v nějž jsem stále důvěřoval,+a to, co mě zachraňovalo, nebyl můj meč.+   Vždyť tys nás zachránil před našimi protivníky,+a ty, kdo nás prudce nenáviděli, jsi zahanbil.+   V Bohu budeme předkládat chválu po celý den+a na neurčitý čas budeme chvalořečit tvému jménu.+ Seʹlah.   Ale nyní jsi [nás] odvrhl a stále nás pokořuješ+a netáhneš s našimi vojsky.+ 10  Stále působíš, abychom se obraceli zpět před protivníkem,+a právě ti, kdo nás prudce nenávidí, plenili pro sebe.+ 11  Vydáváš nás jako ovce, jako něco k jídlu,+a rozptýlil jsi nás mezi národy.+ 12  Prodáváš svůj lid za naprosto žádnou hodnotu+a žádné jmění jsi nezískal cenou za něj. 13  Vystavuješ nás jako pohanu našim sousedům,+posměch a pošklebky těm všude kolem nás.+ 14  Vystavuješ nás jako příslovečné rčení mezi národy,+potřásání hlavou mezi národnostními skupinami.+ 15  Po celý den mám před sebou své pokořenía pokryla mě hanba mého vlastního obličeje+ 16  pro hlas toho, který haní a mluví utrhačně,kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí.+ 17  To všechno na nás přišlo, a my jsme na tebe nezapomněli,+a nejednali jsme falešně v tvé smlouvě.+ 18  Naše srdce se nevěrně neobracelo zpět,+ani naše šlépěje se neodchýlily z tvé stezky.+ 19  Vždyť tys nás rozdrtil na místě šakalů+a přikrýváš nás hlubokým stínem.+ 20  Jestliže jsme zapomněli jméno svého Boha*nebo rozprostíráme dlaně k cizímu bohu,*+ 21  což to Bůh sám nevypátrá?+Vždyť je si vědom tajemství srdce.+ 22  Kvůli tobě jsme však zabíjeni po celý den;jsme počítáni za ovce na porážku.+ 23  Procitni přece. Proč stále spíš, Jehovo?*+Probuď se přece. Neodvrhuj navždy.+ 24  Proč zůstává i tvůj obličej skrytý?Proč zapomínáš na naše trápení a [na] náš útlak?+ 25  Vždyť naše duše se sklonila* do prachu;+naše břicho přilnulo až k zemi. 26  Povstaň nám přece na pomoc+a vyplať nás pro svou milující laskavost.+

Poznámky

Viz 32:nad ppč.
Viz 42:5, ppč. „záchraně“.
„Svého Boha.“ Heb. ʼElo·héʹnu.
„K ... bohu“. Heb. leʼelʹ.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„Roztála (ztratila se)“, na základě jiného odvození heb. slovesa.