Žalm 146:1–10

146  Chvalte Jah!*+Chval Jehovu, má duše.+   Budu chválit Jehovu po celý svůj život.+Budu hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.+   Nevkládejte důvěru v urozené+ani v syna pozemského člověka,* kterému nepatří záchrana.+   Jeho duch* vychází,+ on jde zpět do své zemské půdy;+v ten den opravdu zanikají* jeho myšlenky.+   Šťastný je ten, kdo má ku pomoci Jákobova BOHA,*+jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu,+   v Původci nebe a země,+moře a všeho, co je v nich,+v Tom, kdo zachovává opravdovost na neurčitý čas,+   v Tom, kdo vykonává soud pro ošizené,+v Tom, kdo dává chléb hladovým.+Jehova propouští ty, kdo jsou spoutáni.+   Jehova otvírá [oči] slepých;+Jehova pozvedá skloněné;+Jehova miluje spravedlivé.+   Jehova střeží cizí usedlíky;+chlapci bez otce a vdově ulevuje,+ale cestu+ ničemných křiví.+ 10  Jehova bude králem na neurčitý čas,+tvým Bohem, Sione, po generaci za generací.+Chvalte Jah!+

Poznámky

„Pozemského člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „Jeho dech“. Heb. ru·chóʹ; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tus.
Nebo „zanikly; musí zaniknout“.
„Kdo má ... Boha.“ Heb. še·ʼElʹ.