Žalm 144:1–15

Od Davida.* 144  Požehnaný buď Jehova, má Skála,+jenž vyučuje mé ruce boji,+mé prsty válčení;   má milující laskavost a má pevnost,+má bezpečná výšina a Ten, kdo mi opatřuje únik,+můj štít+ a Ten, jehož jsem učinil svým útočištěm,+Ten, kdo mi podmaňuje národy.*+   Jehovo, co je člověk,* že by sis ho měl všímat,+syn smrtelného člověka,*+ abys ho bral v úvahu?   Člověk se podobá pouhému výparu;+jeho dny jsou jako přecházející stín.+   Jehovo, skloň svá nebesa, abys sestoupil;+dotkni se hor, aby kouřily.+   Zablýskej bleskem, abys je rozptýlil;+vyšli své šípy, abys je uvrhl ve zmatek.+   Napřáhni ruce z výšiny;+dej mi volnost a osvoboď mě z mnoha vod,+z ruky cizinců,*+   jejichž ústa mluvila, co je nepravdivé,+a jejichž pravice je pravicí falše.+   Bože, budu ti zpívat novou píseň.+Na desetistrunném nástroji budu hrát melodie tobě,+ 10  Tomu, kdo dává záchranu králům,+Tomu, kdo dává volnost svému sluhovi Davidovi od zraňujícího meče.+ 11  Dej mi volnost a osvoboď mě z ruky cizinců,+jejichž ústa mluvila, co je nepravdivé,+a jejichž pravice je pravicí falše,+ 12  kteří [říkají]: „Naši synové jsou jako rostlinky vyrostlé ve svém mládí,+naše dcery jako rohy vyřezávané v palácovém stylu, 13  naše sýpky [jsou] plné, poskytující jeden druh plodů za druhým,*+naše stáda bravu se množí po tisících, deset tisíc k jednomu, v našich ulicích, 14  náš skot nese náklad bez strhání a bez zmetání+a bez pokřiku na našich veřejných prostranstvích.+ 15  Šťastný je lid, kterému se vede právě tak!“Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!+

Poznámky

LXXVg dodávají „proti Goliatovi“.
„Národy“, TSy a mnoho heb. rkp.; MLXXVg „můj lid“.
Nebo „pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Smrtelného člověka.“ Heb. ʼenóšʹ.
Dosl. „synů cizí (země)“.
Dosl. „od druhu k druhu“.