Římanům 8:1–39

8  A tak pro ty, [kdo jsou] ve spojení s Kristem Ježíšem, není žádné odsouzení.+  Zákon+ toho ducha,+ který dává život ve spojení s Kristem Ježíšem,+ tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.+  Vždyť vzhledem k tomu, že ze strany Zákona byla neschopnost,+ zatímco byl slabý+ prostřednictvím těla, Bůh tím, že poslal svého vlastního Syna+ v podobě hříšného těla+ a kvůli hříchu,+ odsoudil hřích v těle,  aby spravedlivý požadavek Zákona byl splněn+ v nás, kteří chodíme nikoli ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem.+  Ti, kdo jsou ve shodě s tělem, zaměřují totiž svou mysl na věci těla,+ ale ti, [kdo jsou] ve shodě s duchem, na věci ducha.+  Tělesné smýšlení totiž znamená smrt,+ ale duchovní+ smýšlení znamená život a pokoj,  protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství+ s Bohem, neboť [tělo] není podřízeno Božímu zákonu,+ ani ve skutečnosti nemůže být.  Proto ti, kdo jsou v souladu s tělem,+ se nemohou líbit Bohu.  Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem,+ jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch.+ Pokud však někdo nemá Kristova ducha,+ ten mu nepatří. 10  Ale je-li Kristus ve spojení s vámi,+ tělo je opravdu mrtvé kvůli hříchu, ale duch je život+ kvůli spravedlnosti. 11  Jestliže tedy ve vás přebývá duch toho, který vzbudil Ježíše z mrtvých,+ [pak] ten, kdo vzbudil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým duchem, který ve vás přebývá.+ 12  A tak, bratři, nejsme zavázáni tělu, abychom žili ve shodě s tělem;+ 13  vždyť žijete-li ve shodě s tělem, jistě zemřete;+ umrtvujete-li však zvyklosti těla duchem,+ budete žít. 14  Všichni ti, kdo jsou vedeni Božím duchem, jsou totiž Boží synové.+ 15  Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který opět působí strach,+ ale obdrželi jste ducha+ přijetí za syny,*+ a tímto duchem voláme: „Abba,*+ Otče!“ 16  Duch+ sám vydává svědectví+ s naším duchem,+ že jsme Boží děti.+ 17  Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové+ s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme,+ abychom také byli spolu oslaveni.+ 18  Mám tedy za to, že utrpení+ v nynějším období nejsou ničím ve srovnání se slávou,+ která na nás bude zjevena. 19  Dychtivé očekávání+ tvorstva+ totiž čeká na zjevení Božích synů.+ 20  Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti,+ ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje,+ 21  že* i tvorstvo+ bude osvobozeno+ ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí. 22  Víme totiž, že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud. 23  Nejen to, ale též my, kteří máme první ovoce,+ totiž ducha, ano, i my ve svém nitru sténáme,+ zatímco s opravdovostí čekáme na přijetí za syny,*+ na propuštění ze svých těl výkupným. 24  Byli jsme totiž zachráněni v [této] naději;+ ale naděje, která je vidět, není nadějí. Když totiž člověk nějakou věc vidí, doufá v ni? 25  Doufáme-li+ však v to, co nevidíme,+ dál na to s vytrvalostí+ čekáme. 26  Podobným způsobem se duch+ také připojuje s pomocí pro naši slabost;+ vždyť o co bychom se měli modlit, jak potřebujeme,+ to nevíme, ale duch+ sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny.* 27  Ten však, jenž zkoumá srdce,+ ví, co míní duch,*+ protože ten naléhavě prosí za svaté ve shodě s Bohem.+ 28  A víme, že Bůh* nechává všechna svá díla+ spolupůsobit k dobru těch, kdo milují Boha, těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru;+ 29  protože ty, jimž dal své první uznání,*+ také předem stanovil,*+ aby byli ztvárněni podle obrazu+ jeho Syna,+ aby byl prvorozeným+ mezi mnoha bratry.+ 30  Ti, které předem stanovil,+ jsou ti, které také povolal;+ a ti, které povolal, jsou ti, které také prohlásil za spravedlivé.+ Konečně ti, které prohlásil za spravedlivé, jsou ti, které také oslavil.+ 31  Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh při nás, kdo bude* proti nám?+ 32  Ten, kdo neušetřil ani svého vlastního Syna,+ ale vydal ho za nás všechny,+ proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní?+ 33  Kdo vznese obžalobu proti Božím vyvoleným?+ Bůh je Ten, kdo [je] prohlašuje za spravedlivé.+ 34  Kdo je ten, jenž odsoudí? Kristus Ježíš* je ten, kdo zemřel, ano, spíše ten, kdo byl vzbuzen z mrtvých,* kdo je po Boží pravici,+ kdo za nás také naléhavě prosí.+ 35  Kdo nás oddělí od KRISTOVY* lásky?+ Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?+ 36  Právě jak je napsáno: „Kvůli tobě jsme celý den usmrcováni, jsme počítáni za ovce na porážku.“+ 37  Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně+ prostřednictvím toho, kdo nás miloval. 38  Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt, ani život,+ ani andělé,+ ani vlády,+ ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci,+ 39  ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.+

Poznámky

„Přijetí za syny.“ Dosl. „dosazení za syna“. Řec. hui·o·the·siʹas; lat. a·do·pti·oʹnis fi·li·oʹrum.
„Abba.Aram. slovo, jež znamená „otec“, nebo „Otče!“.
Nebo „protože“.
„Přijetí za syny“,אABCVgSyh‚p;P46Dvynechávají.
Nebo „se steny, které není možné vyslovit“.
Nebo „zná mysl (nebo myšlenku) ducha“.
„Bůh“, P46AB; אCDVgSyp vynechávají.
Nebo „které znal předem“.
Dosl. „předem určil“.
Nebo „je; může být“.
„Ježíš“, אAC; BDSyp vynechávají.
„Z mrtvých“, AC; P46BDVgSyp vynechávají.
„Kristovy“, CDItVgSyh‚p; א „Boží“; B „Boží, která je v Kristu Ježíši“.