Přejít k článku

Je náboženství jeden velký byznys?

Zdá se vám, že mnoha církvím jde spíš o peníze než o to, aby lidi duchovně vedly? Nabízí a prodávají nejrůznější zboží a služby. Řada náboženských vůdců bere vysoký plat a žije v luxusu. Podívejme se na několik příkladů:

  • Vyšlo najevo, že jeden katolický biskup si v průběhu 13 let z církevních peněz zaplatil skoro 150 letů soukromým tryskáčem a asi 200 cest limuzínou. Taky utratil víc než 4 miliony dolarů za modernizaci své církevní rezidence.

  • Jistý kazatel v jedné africké zemi pravidelně pořádá bohoslužby, kterých se účastní desítky tisíc lidí. V obrovském areálu jeho církve se prodává nejrůznější zboží – od „zázračného oleje“ až po ručníky a trička s jeho fotkou. Zatímco většina jeho stoupenců je chudá, on je extrémně bohatý.

  • Dvě ze čtyř posvátných buddhistických hor v Číně mají status veřejně obchodovaných společností. A známý šaolinský klášter je součástí mnoha komerčních projektů – jeho opat má přezdívku „generální ředitel“.

  • Firmy po celé Americe si začínají najímat takzvané náboženské konzultanty, kteří pro ně vymýšlejí speciální rituály a poskytují duchovní péči jejich zaměstnancům.

Co si myslíte o tom, když se náboženství věnuje byznysu? A napadlo vás někdy, co si o lidech, kteří se snaží na náboženských aktivitách vydělávat, myslí Bůh?

Jak se Bůh dívá na spojení náboženství a byznysu?

Bohu se nelíbí, když se náboženské aktivity míchají s těmi obchodními. Bible ukazuje, že když v minulosti kněží, kteří tvrdili, že zastupují Boha, vyučovali „za odměnu“, Bůh to jednoznačně odsoudil. (Micheáš 3:11) Odsoudil i chamtivé obchodní praktiky, kvůli kterým se místo, kde byl uctíván, stalo „lupičskou jeskyní“. (Jeremjáš 7:11)

Stejně jako Bůh byl i Ježíš znechucený těmi, kdo náboženství využívali k vlastnímu obohacení. Náboženští vůdci v té době vydělávali na tom, že chamtivým obchodníkům dovolovali, aby své zboží prodávali přímo v jeruzalémském chrámu. Upřímné lidi, kteří tam přicházeli uctívat Boha, bezohledně vykořisťovali. Ježíš tyto nepoctivé obchodníky z chrámu odvážně vyhnal a řekl: „Přestaňte dělat z domu mého Otce tržiště!“ (Jan 2:14–16)

Boží pohled na věc je vidět i z toho, jak Ježíš vykonával svoji službu. (Jan 8:28, 29) Když lidi učil o Bohu, nenechával si za to platit. A peníze nechtěl ani za to, když zázračně nasytil hladové, vyléčil někoho nemocného nebo vzkřísil někoho, kdo zemřel. Ježíš svoji službu nebral jako cestu k bohatství – dokonce ani neměl vlastní dům. (Lukáš 9:58)

Jak se na spojení náboženství a obchodu dívali křesťané v prvním století?

Ježíš svým následovníkům řekl, aby se prostřednictvím náboženství nikdy nesnažili vydělávat. Dal jim pokyn: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Matouš 10:8) Jeho následovníci, kterým se později začalo říkat křesťané, se tímto pokynem řídili. Uveďme si pár příkladů:

  • Apoštolu Petrovi, který Ježíše doprovázel při jeho službě, jednou nabídl peníze muž jménem Šimon, který chtěl získat moc a významné postavení. Petr jeho nabídku okamžitě odmítl a přísně ho pokáral. Řekl mu: „Ať tvé stříbro zanikne s tebou, protože sis myslel, že si můžeš Boží dar koupit za peníze.“ (Skutky 8:18–20)

  • Apoštol Pavel byl dobře známý křesťan, který v průběhu let navštívil mnoho sborů. I když se přitom hodně namáhal a byl často na cestách, nikdy na druhých nechtěl vydělávat. On ani jeho spoluvěřící nebyli „podomní obchodníci s Božím slovem jako mnozí“. (2. Korinťanům 2:17) Pavel naopak napsal: „Když jsme vám kázali Boží dobrou zprávu, pracovali jsme ve dne v noci, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž.“ (1. Tesaloničanům 2:9)

Křesťané v prvním století samozřejmě potřebovali nějaké peníze, ze kterých by se financovala jejich rozsáhlá kazatelská a charitativní činnost. Za svoje náboženské aktivity si ale nikdy nic neúčtovali. Přijímali jenom dobrovolné příspěvky od těch, kdo se pro to sami rozhodli. Platily přitom následující zásady:

  • 2. Korinťanům 8:12: „Pokud je totiž člověk ochotný, jeho dávání je zvlášť přijatelné podle toho, co má, ne podle toho, co nemá.“

    Co to znamená: Pohnutka, z jaké člověk něco dává, je důležitější, než kolik toho dává.

  • 2. Korinťanům 9:7: „Ať každý jedná, jak se rozhodl v srdci, ne s nechutí nebo z donucení, protože Bůh miluje radostného dárce.“

    Co to znamená: Bůh nechce, aby někdo dával z povinnosti. Má radost, když se pro to člověk sám rozhodne.

Jak to s chamtivými náboženskými organizacemi dopadne?

Bible jasně ukazuje, že ne všechna náboženství nebo formy uctívání Bůh schvaluje. (Matouš 7:21–23) V jednom strhujícím proroctví Bible přirovnává všechny falešné náboženské organizace k prostitutce. Pro peníze nebo jiné výhody totiž uzavírají spojenectví s vládami a vykořisťují lidi po celém světě. (Zjevení 17:1–3; 18:3) To samé proroctví dál ukazuje, že Bůh nad falešnými náboženstvími už brzy vykoná rozsudek. (Zjevení 17:15–17; 18:7)

Bůh nechce, aby se lidé nechali falešnými náboženstvími oklamat nebo aby se k němu kvůli jejich špatnému jednání otočili zády. (Matouš 24:11, 12) Upřímné lidi povzbuzuje, aby zjistili, jak ho můžou uctívat správným způsobem, a aby falešné náboženství opustili. (2. Korinťanům 6:16, 17)