Ne, nauku „jednou spasen, navždy spasen“ Bible neučí. Člověk, který byl díky své víře v Ježíše Krista spasen, může později víru a spásu s ní spojenou ztratit. Bible říká, že pokud si máme víru udržet, vyžaduje to velké úsilí, je to „tvrdý boj“. (Juda 3, 5) Prvním křesťanům, kteří už v Ježíše věřili, bylo řečeno: „Pracujte stále na své vlastní záchraně [neboli spáse] s bázní a chvěním.“ (Filipanům 2:12)

Biblické verše, které vyvracejí nauku „jednou spasen, navždy spasen“

•   Bible varuje před vážnými hříchy, kvůli kterým člověk nebude moct vstoupit do Božího království. (1. Korinťanům 6:9–11; Galaťanům 5:19–21) Kdyby ale nebylo možné o spásu přijít, taková varování by neměla žádný smysl. Bible naopak říká, že ten, kdo byl spasen, se může znovu začít dopouštět vážných hříchů a odpadnout od víry. Například v Hebrejcům 10:26 se píše: „Jestliže totiž svévolně pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy.“ (Hebrejcům 6:4–6; 2. Petra 2:20–22)

•   To, jak je důležité udržet si víru, Ježíš ukázal v jednom podobenství. Sebe v něm přirovnal k vinné révě a své následovníky k jejím větvím. Někteří z nich budou po určitou dobu přinášet ovoce, to znamená dávat svými skutky najevo víru, ale později to dělat přestanou. Takoví lidé budou jako neplodná větev zahozeni a přijdou o spásu. (Jan 15:1–6) Podobné přirovnání použil apoštol Pavel. Řekl, že křesťané, kteří si neudrží víru, budou obrazně řečeno odříznuti. (Římanům 11:17–22)

•   Křesťané jsou v Bibli vybídnuti: „Zůstaňte ... bdělí.“ (Matouš 24:42; 25:13) Mohlo by se totiž stát, že duchovně usnou – třeba tak, že začnou dělat „skutky, které patří tmě“ nebo budou zanedbávat něco z toho, co jim přikázal Ježíš. V takovém případě by o spásu přišli. (Římanům 13:11–13; Zjevení 3:1–3)

•   Hodně biblických veršů ukazuje, že ti, kdo byli spaseni, musí věrně vytrvat až do konce. (Matouš 24:13; Hebrejcům 10:36; 12:2, 3; Zjevení 2:10) Křesťané v prvním století měli radost, když zjistili, že jejich bratři a sestry neztrácejí pevnou víru. (1. Tesaloničanům 1:2, 3; 3. Jana 3, 4) Zdálo by se vám logické, že by Bible zdůrazňovala, jak je důležité věrně vytrvat, kdyby měli zaručenou spásu i ti, kdo nevytrvají?

•   Apoštol Pavel si byl svojí spásou jistý až ve chvíli, kdy ho čekala smrt. (2. Timoteovi 4:6–8) Do té doby si uvědomoval, že kdyby podlehl svým tělesným touhám, mohl by o spásu přijít. Napsal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:27; Filipanům 3:12–14)