Přejít k článku

Co to znamená odpustit?

Co říká Bible

Odpustit znamená prominout tomu, kdo se něčím provinil. Řecké slovo, které je v Bibli přeloženo jako „odpustit“, doslova znamená „nechat jít“. Je to podobné, jako když někdo přestane po druhém člověku vyžadovat splacení dluhu. Ježíš použil toto přirovnání, když učil svoje následovníky, jak se mají modlit. Řekl: „Odpusť nám naše hříchy, neboť my také odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.“ (Lukáš 11:4) Ježíš přirovnal odpuštění ke zrušení dluhu i v příběhu o nemilosrdném otroku. (Matouš 18:23–35)

Když někomu odpustíme, znamená to, že na něj přestaneme mít vztek a nebudeme se dožadovat toho, aby nám vynahradil způsobenou bolest nebo ztrátu. Bible říká, že pravé odpuštění vychází z nesobecké lásky, protože láska „nevypočítává urážky“. (1. Korinťanům 13:4, 5)

Co odpuštění neznamená

  • Tolerovat prohřešek. Ty, kdo říkají, že dělat špatné věci je neškodné nebo přijatelné, Bible odsuzuje. (Izajáš 5:20)

  • Předstírat, že se nic nestalo. Bůh odpustil králi Davidovi vážné hříchy, ale nechránil ho před jejich následky. Dokonce nechal Davidovy hříchy zapsat do Bible, takže o nich dnes můžeme číst. (2. Samuelova 12:9–13)

  • Dovolit druhým, aby vás využívali. Dejme tomu, že někomu půjčíte peníze, ale on je rozhází a nemůže vám je vrátit. Je mu to velmi líto a omluví se vám. Můžete se rozhodnout, že mu odpustíte, takže na něj nebudete mít vztek, nebudete se pořád vracet k tomu, co se stalo, a možná celý dluh zrušíte. Zároveň se ale můžete rozhodnout, že mu už nikdy žádné peníze nepůjčíte. (Žalm 37:21; Přísloví 14:15; 22:3; Galaťanům 6:7)

  • Prominout, i když pro to není důvod. Bůh neodpouští lidem, kteří záměrně a se zlým úmyslem hřeší a kteří odmítají uznat své chyby, změnit se a omluvit se těm, komu ublížili. (Přísloví 28:13; Skutky 26:20; Hebrejcům 10:26) Když se někdo nechce napravit, stává se Božím nepřítelem. A Bůh od nás nevyžaduje, abychom odpustili těm, komu neodpustil on. (Žalm 139:21, 22)

    Co když s námi někdo jednal krutě a teď se odmítá omluvit, nebo dokonce uznat, že něco provedl? Bible radí: „Zanech hněvu a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Jeho chybu nemusíte omlouvat, ale ani se nemusíte nechat ovládnout vztekem. Důvěřujte Bohu, že ho bude volat k zodpovědnosti. (Hebrejcům 10:30, 31) Utěšit vás může i fakt, že jednou přijde doba, kdy už nebudeme cítit hlubokou bolest, která nás teď tíží. (Izajáš 65:17; Zjevení 21:4)

  • Řešit každou maličkost. Spíš než se zabývat každou domnělou křivdou, si někdy musíme přiznat, že vlastně neexistuje oprávněný důvod cítit se uražený. Bible říká: „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ (Kazatel 7:9)

Co nám pomůže odpustit

  1. Pamatujte, co odpuštění vlastně je. Neznamená to, že tolerujete špatné věci nebo se chováte, jako by se nic nestalo. Když někomu odpustíte, už jeho chybu dál neřešíte.

  2. Uvědomte si, jaké to má výhody. Když se zbavíte vzteku a hořkosti, pomůže vám to být klidní, zlepší se vám zdraví a budete šťastnější. (Přísloví 14:30; Matouš 5:9) A co je důležitější, odpouštět druhým je klíčové pro to, aby Bůh odpouštěl nám. (Matouš 6:14, 15)

  3. Vžijte se do pocitů druhých. Nikdo není dokonalý. (Jakub 3:2) Všichni jsme rádi, když nám někdo odpustí. Proto bychom měli i my odpouštět druhým. (Matouš 7:12)

  4. Buďte rozumní. Nemusíte řešit každou maličkost. Bible říká: „Snášejte dále jeden druhého.“ (Kolosanům 3:13)

  5. Jednejte rychle. Místo toho abyste v sobě živili vztek, snažte se co nejrychleji odpustit. (Efezanům 4:26, 27)