Přejít k článku

Co je to hřích?

Co říká Bible

Hřích je jakýkoli skutek, touha nebo myšlenka, které jdou proti Božím zásadám. To zahrnuje porušování Božích zákonů, tedy dělání věcí, které Bůh odsuzuje. (1. Jana 3:4; 5:17) V Bibli se ale píše, že hřích je i to, když víme, co bychom měli dělat, a přesto to neděláme. (Jakub 4:17)

V původních jazycích, ve kterých byla Bible psána, slovo hřích znamenalo „minout“ neboli nezasáhnout cíl. V Izraeli například byla skupina vojáků, kteří dokázali přesně střílet kameny z praku a nikdy „nemíjeli cíl“. Doslovný překlad z původního jazyka by zněl „nehřešili“. (Soudci 20:16) Takže hřešit znamená minout cíl – nedržet se Božích dokonalých zásad.

Bůh je stvořitel, a tak má právo lidem stanovovat zákony. (Zjevení 4:11) Z toho, co děláme, se mu budeme zodpovídat. (Římanům 14:12)

Je možné vůbec nehřešit?

Ne. V Bibli se píše, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23; 1. Královská 8:46; Kazatel 7:20; 1. Jana 1:8) Proč to tak je?

První lidé, Adam a Eva, ze začátku vůbec nehřešili, a to proto, že byli dokonalí. Bůh je totiž stvořil ke svému obrazu. (1. Mojžíšova 1:27) Svoji dokonalost ale ztratili kvůli tomu, že Boha neposlechli. (1. Mojžíšova 3:5, 6, 17–19) A když pak měli děti, svoji nedokonalost a hřích na ně přenesli. (Římanům 5:12) Je to tak, jak napsal izraelský král David: „V provinění jsem byl zrozen.“ (Žalm 51:5)

Jsou některé hříchy horší než jiné?

Ano. V Bibli se například píše, že obyvatelé starověké Sodomy byli „velkými hříšníky“ a že jejich hřích byl „velmi těžký“. (1. Mojžíšova 13:13; 18:20) Podívejme se na tři faktory, které určují, jak těžký hřích je.

  1. Závažnost. Bible nás varuje před vážnými hříchy, mezi které patří sexuální nemravnost, modlářství, krádeže, opilství, vydírání, vraždy a spiritismus. (1. Korinťanům 6:9–11; Zjevení 21:8) Bible tyto hříchy odlišuje od těch, které děláme nevědomky a neúmyslně, například když někomu slovem či skutkem ublížíme. (Přísloví 12:18; Efezanům 4:31, 32) Nicméně nás vybízí, abychom žádný hřích nezlehčovali, protože může vést k tomu, že Boží zákony začneme porušovat vážnějším způsobem. (Matouš 5:27, 28)

  2. Pohnutky. Některých hříchů se člověk dopustí, protože nezná Boží zákony. (Skutky 17:30; 1. Timoteovi 1:13) I když Bible takové hříchy neomlouvá, odlišuje je od těch, které člověk páchá úmyslně. (4. Mojžíšova 15:30, 31) Úmyslné hříchy pocházejí ze „špatného srdce“. (Jeremjáš 16:12)

  3. Četnost. Bible také dělá rozdíl mezi tím, když člověk zhřeší jednou a když hřeší delší dobu. (1. Jana 3:4–8) Ty, kdo úmyslně hřeší – a to i přesto, že se z Bible dozvěděli, co je správné – Bůh odsuzuje. (Hebrejcům 10:26, 27)

Na ty, kdo v minulosti vážně hřešili, můžou jejich chyby hodně doléhat. Král David popsal svoje pocity takto: „Má vlastní provinění mi totiž přesáhla přes hlavu; jako těžký náklad jsou mi příliš těžká.“ (Žalm 38:4) Ale Bible ukazuje, že se tak člověk nemusí cítit napořád. Říká: „Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ (Izajáš 55:7)