„Pověděl ti, člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova očekává? Jen to, abys jednal podle práva, miloval věrnost a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Micheáš 6:8, Překlad nového světa)

 „Oznámil ti, člověče, co [je] dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal [podle] práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Micheáš 6:8, Český studijní překlad)

 Prorok Micheáš v tomto verši vysvětluje, že líbit se Bohu pro nikoho není příliš těžké. (1. Jana 5:3) To, co od nás Bůh Jehova a očekává, je zde shrnuto třemi věcmi. První dvě se týkají vztahu s lidmi a třetí vztahu s Bohem.

 Jednat podle práva. Bůh chce, aby ti, kdo mu slouží, byli poctiví a spravedliví. Ve svém jednání a myšlení se mají řídit tím, co určil za správné Bůh. (5. Mojžíšova 32:4) Například to zahrnuje chovat se ke všem čestně a bez předsudků, a to bez ohledu na jejich původ, národnost, majetek nebo postavení. (3. Mojžíšova 19:15; Izajáš 1:17; Hebrejcům 13:18)

 Milovat věrnost. Toto slovní spojení se dá vyjádřit také jako „milovat věrnou lásku“. (Micheáš 6:8, poznámka pod čarou) Hebrejský výraz přeložený jako „věrnost“ neznamená jenom někoho ve vztahu nezradit. Znamená to být k němu laskavý a soucitný, tedy udělat pro něj víc než jen to, co se od nás vyžaduje. Ti, kdo se chtějí líbit Bohu, nemají tyto vlastnosti jen projevovat – mají je milovat. Pomáhat druhým, hlavně těm, kdo to nejvíc potřebují, jim má dělat radost. Když dávají, jsou šťastní. (Skutky 20:35)

 Pokorně chodit se svým Bohem. V Bibli je slovo „chodit“ někdy použito obrazně a znamená „držet se určitého způsobu jednání“. Když někdo „chodí s Bohem“, řídí se v životě tím, co se Bohu líbí. Je to vidět na příkladu Noema. Píše se o něm, že „chodil s pravým Bohem“, protože v Božích očích „jednal správně a na rozdíl od svých současníků byl bezúhonný“. (1. Mojžíšova 6:9) I my dnes můžeme chodit s Bohem tak, že se budeme řídit tím, co nechal napsat do svého Slova, Bible. Pokora nám pomůže podívat se na sebe realisticky a uznat, že Boha v životě potřebujeme. (Jan 17:3; Skutky 17:28; Zjevení 4:11)

 Micheáš prorokoval ve starověkém Izraeli v osmém století př. n. l. V té době tam bujelo modlářství, korupce a nespravedlnost. (Micheáš 1:7; 3:1–3, 9–11; 6:10–12) Boží požadavky byly jasně dané v zákoně, který dostali prostřednictvím Mojžíše, ale většina Izraelitů je ignorovala. Mnozí si dokonce mysleli, že k získání Boží přízně jim bude stačit, když budou provádět různé náboženské rituály a přinášet oběti. (Přísloví 21:3; Ozeáš 6:6; Micheáš 6:6, 7)

 O stejné myšlence jako prorok Micheáš mluvil o staletí později i Ježíš. Zdůraznil, že ti, kdo jenom formálně provádějí nějaké náboženské praktiky, na jeho Otce dojem neudělají. Radost má naopak z těch, kdo projevují milosrdenství a lásku a jsou spravedliví. (Matouš 9:13; 22:37–39; 23:23) A totéž platí pro Boží ctitele i dnes.

 Podívejte se na krátké video o biblické knize Micheáš.